José Silva vytvořil
svoji metodu, využívající také hladiny alfa, intuitivně. Není sám, podobných
nástrojů je celá řada a vycházejí většinou z jednoho univerzálního
základu. A tím je ovlivňování reality. Je na uživateli, zda se zastaví pouze na
úrovni změn svého chování a jednání, nebo jestli postoupí dále,
k formování a přetváření skutečnosti. V minulé části jsem popsal,
jaké rekvizity k tomu používám. Není to nic originálního, co bych si mohl
dát patentovat. Spíše jde o skládačku z věcí více či méně známých. Můžete
a nemusíte se samozřejmě tímto postupem řídit. Ale možná váš příjemně překvapí
zjištění, o kterých se později zmíním.
Cílem seance,
kterou vám teď přiblížím, je ujasnit si vztah k sobě (skutečnému Já),
k lidem kolem vám (princip užitečnosti) a ke svým blízkým (partnerům,
rodině, domovu) a nastavit je tak, jak si to přejete. Všechny tři roviny jsou pro váš úspěch
nezbytné. První vytváří základní předpoklady, druhá je zdrojem odměny (což
nemusí být jen peníze a jiné hmotné statky) a třetí je zázemím, které
k úspěchu také nutně potřebujete.
Seance má tedy tři
obrazy, dnes bychom možná moderně řekli klipy, protože nejde o statické
zobrazení, ale o příběh. Trojice v našem trojrozměrném světě vytváří
stabilitu a je rovnováhou i pro vás.
Jak tedy na to? Najděte
si klidný kout, kde vás nikdo nebude rušit. Nemělo by tam být moc světla, spíše
přítmí nebo i tma. Posaďte se vzpřímeně na židli, ruce položte dlaněmi na
kolena, chodidla opřete celou plochou o zem. Pusťte nahlas připravenou hudbu
(ale jen tak, aby hlasitost nebyla nepříjemná a nerušila). Klidně a zhluboka
dýchejte.
Pokud máte problém
rychle se přenést do meditačního stavu, použijte klasické metody k jeho
navození. Návodů najdete jistě spoustu, takže je zde nebudu opakovat.
Obejdete-li se bez této přípravy, ale přece jen chvilku potřebujete, doporučuji
dát na začátek prvního obrazu „náběh“: příjezd, pomalý příchod, zastavení a
rozhlížení se…
V prvním
obraze se setkáváte s Osobou. Nechte na její vůli, jak se vám představí,
jak bude vypadat, co bude mít na sobě. Osoba je vaším rádcem a první obraz je
určen k tomu, abyste kladli otázky, týkající se vašeho úspěchu. Nedozvíte
se ovšem, jak to zaonačit, abyste zítra vyhráli ve sportce. Odpovědi jsou spíše
obecnějšího rázu, mají vám ukázat cestu, ne vás vodit za ručičku a namočit
nosem do úspěchu.
S Osobou se
můžete setkávat na různých místech. Buď si je vyberete sami, nebo je určí ona.
Moje zkušenost je například taková, že na přelomu roku mi oznámila změnu a
místo lesa tu byl najednou opuštěný zámeček. V obou (zatím) případech je
přítomen oheň – nejdříve jako vatra, později v krbu. Zřejmě je jako
základní symbol síly, pro úspěch důležité.
Proč tuto postavu
označuji neutrálně jako Osobu? Asi tušíte, stejně jako já, že se jedná o onu
chytřejší a vědomější část našeho Já, tedy duši. Jenže tu si těžko někdo dokáže
zosobnit a dát jí nějaké obrysy. Proto ten – i když neurčitý – odkaz na podobu,
kterou přece jenom znáte, tedy lidskou postavu.
Délka seance je asi
5 až 7 minut. Zdá se to možná krátké, ale podle mé zkušenosti vymezený čas
naprosto stačí. Ptejte se vždy na jednu věc, jinak to nejen nestihnete, ale
odpovědi se vám popletou, zamlží a rychle je zapomenete.
Chcete-li získat
odpovědi na konkrétnější problémy, můžete zkusit – v samostatném sezení –
použít takzvaných „tří rádců“. Vytvořte si situaci, kdy sedíte u stolu
s třemi osobami, kterých si vážíte a jsou vám příkladem. Například
podnikatel může dejme tomu povolat k řešení Tomáše Baťu, Thomase A.
Edisona a Emila Škodu, nebo kohokoliv dalšího podle svých postojů. Rozhodně se
nemusíte bát, že jde o nějaké vyvolávání duchů ze záhrobního světa. A zkušenost
je to rozhodně zajímavá.
Druhý obraz je
určen pro setkání s lidmi, kterým jste svojí činností, prací něco dali.
Nemyslím tím nějaké konkrétní osoby, spíše „zástup“. Z něho se jistě mohou později určité tváře
vydělovat, ale nesnažte se je tam hned na začátku dosadit. Nejde totiž o
zobrazení „teď“, aktuální skutečnosti, ale budoucnosti. Přesto ji musíte
pojmout jako realitu.
Proč tento obraz?
Už jsem vás upozornil, že skutečný úspěch je založen na vzájemné výměně: vy
lidem něco dáte a oni vám to zase něčím oplatí. Odměna může být různá, od peněz
až po vyznamenání, uznání či poděkování – zkrátka taková, po jaké toužíte.
Hudebník si
například může představovat, jak mu nabitý sál dlouho a dlouho tleská a po
koncertu se mu lidé svěřují, že jeho hudba je nabíjí radostí na dlouhou dobu.
Podnikatel zase peníze, které mu tito lidé platí.
Třetím obrazem se
ujišťujete, že máte své zázemí – domov, blízké lidi, kteří vás mají rádi a
podporují vás ve vašem úspěchu. Je to nesmírně důležité, protože se špatnými a
nevyřešenými vztahy, neukotvení a rozervaní, nemáte čas ani chuť se soustředit
na úspěch.
Představujte si
tedy například, jak po setkání s Osobou a s lidmi, kterým jste dali
nějakou hodnotu, přicházíte nebo přijíždíte domů, do svého bytu či vily (nebo
dokonce zámku), jak vás zde v pozitivní atmosféře očekává milující rodina.
A zakončete obraz tím, že uléháte do své postele, spokojení, šťastní,
s hojností všeho.
Můžete namítnout,
že většinu nebo nic z toho ve skutečnosti nemáte. Žádný automobil, kterým
byste jeli domů, ani ten domov ne, o zástupu lidí, kteří by vám děkovali, ani
nemluvě. To může být sice zdánlivá skutečnost, ale vzpomeňte si na citát
z Bible, který jsem tu už jednou uváděl: „Věřte, že všecko, oč v modlitbě
prosíte, je vám dáno, a budete to mít.“ (Marek 11,24) To, co si představujete,
už je. Proto se vám také stane, že se některé detaily vašich obrazů doplní samy
bez vašeho přispění a možná i proti vaší vůli. Je to proto, že všechno, celý
váš úspěch a báječný život je už v pomyslném skladišti připraven
k vyzvednutí. A vy si jej berete právě pomocí těchto obrazů.
Slíbil jsem
zajímavý příklad, teď tedy je nejvhodnější doba. Ve všech třech obrazech,
kterými procházím, mám zatím na sobě – protože tyto řádky píši v únoru a i
tam v zimních měsících panuje zima a leží sníh – teplou hnědou koženou bundu.
Po podobném oděvu jsem nikdy zvlášť netoužil a přišlo mi divné, když se na mě
poprvé objevil. Ale ať, řekl jsem si, když tam chce být, proč ne. Vždyť to nic
neznamená. Pak přišly Vánoce, rozbalování dárků a v posledním balíku… Asi už
tušíte, že jsem vybalil hnědou koženou bundu. A když mi navíc žena vyprávěla,
jakým způsobem ji koupila, pochopil jsem, že takové náhody zkrátka existovat
nemohou a také neexistují. Navíc je úžasně teplá a pohodlná, takže jsem si ji
okamžitě oblíbil.
Kdyby šlo jen o
bundu, byla by to pouhá kuriozita. Hovořím o ní proto, že jde o princip:
projevuje-li se tato síla v detailech, jistě musí fungovat i ve velkých
věcech, tedy v celém rozsahu. Můžete-li mít bundu, můžete mít i Nobelovu cenu
nebo deset miliard. Protože však nic není zadarmo, musíte se ke svému světu
propracovat. Jedna seance k tomu rozhodně nestačí. Když vám to nevyjde,
nebo se necítíte dobře, můžete samozřejmě občas den, dva vynechat. Ale dlouhé
pauzy svádějí k zapomnění a nakonec vám zbyde jen vzdálený sen, co tenkrát
mohlo všechno být, kdyby…