Slíbil jsem, že vám ukáži, jak změnit nerovnováhu ve vaší
mysli tak, aby ego bylo potlačeno a místo, kde se ještě donedávna rozvalovalo,
obsadil duch. Minule jsem hovořil o firewalkingu (chození po žhavém uhlí). Je
to jeden z případů, kdy je nezbytné vyloučit ego z rozhodování.
Kdybyste totiž ponechali volné pole emocím, na žhavý „chodník“ nikdy
nevstoupíte. Strach vám to nedovolí. A i když se na něj přece jen postavíte,
spálíte se. Příprava, která samotné akci předchází, je proto zaměřena na
zablokování ega a emocí. Před vstupem na žhavé uhlíky jsem v mysli žádné
pohnutí necítil a ani na druhé straně mě nepřepadla radost. Ta přišla až
později.
V případě této akce se ovšem ke změně vědomí
používalo delšího působení nahrávky -
bubnování spojeného s hudbou. To si samozřejmě můžete zařídit i vy
a doma (nepokoušejte se ovšem následně bez odborného vedení pobíhat po
ohništi). Ale pro každodenní použití jde o nástroj poněkud nepohodlný.
Běžně se pro posílení práce s duchovní myslí
doporučuje využít hladinu alfa, což je mozková frekvence nalézající se mezi
bdělým stavem a spánkem. Zcela přirozeně se v ní tedy ocitáte nejméně
dvakrát denně: ráno a večer. Můžete si ji ovšem navodit i uměle – buď s pomocí
odpovídajících nahrávek, nebo i vlastní šikovností.
Jednou ze známých osobností, která tento stav využívala
k hledání tvůrčích odpovědí, byl chemik Kekulé. Jistě ho znáte z hodin chemie na základní škole. Ve svém
deníku popisuje, jak v hladině alfa nalezl řešení problému, který ho
dlouho trápil, totiž uspořádání chemické struktury benzenu: „Otočil jsem židli
ke krbu a začal klímat. Atomy mně začaly znovu tancovat před očima. Tentokrát
se však menší skupiny zdržovaly v pozadí. Můj duševní zrak, vycvičený
opakovanými představami tohoto druhu ke zvláštní vnímavosti, mohl nyní rozlišit
větší struktury mnohočetné stavby; dlouhé řady někde jako by do sebe zapadaly,
všechny se kroutily a točily hadovitými pohyby. Ale pozor! Co to bylo? Jeden
z hadů uchopil tlamou vlastní ocas a obrazec mi zakroužil před očima, jako
by se mi vysmíval. V tu ránu jsem se probudil jako světlem blesku…“
Když jsem si o
hladině alfa a v ní prováděné vizualizaci přečetl poprvé, rozhodl jsem se,
že to zkusím. Vysvětlení účinnosti znělo celkem racionálně a nevzbuzovalo u mě
žádné pochybnosti. Je to jako s jízdou na kole, psalo se v knížkách.
Když si udržování rovnováhy dostatečně uložíte do podvědomí, bude ji hlídat za
vás, zatímco vy se můžete kochat krajinou a nemusíte myslet na fakt, že tak
činíte na velmi vratkém dopravním prostředku. Stejně prý funguje i úspěch.
Naprogramujte si ho do podvědomí a to vás pak přinutí, abyste úspěšní byli.
Každý den před
spaním jsem si tedy poctivě představoval symbol úspěchu, který jsem zvolil: zbrusu
nový mercedes. Vizualizace však neprobíhala bez problémů. Obcházel jsem to
krásné velké auto, hladil karoserii, ale když jsem nakonec došel k vysoké
zádi vozu, místo odpovídajícího symbolu luxusního automobilu jsem tam vždy
objevil logo Škody. Bránil jsem se mu (vrcholem produkce naší tuzemské značky
byla v té době Felicie, takže se mi nemůžete divit), ale marně.
Asi po třech
měsících jsme byli s kolegou v mladoboleslavské automobilce, kam jsme
dodávali zboží. Paní z nákupu se nás jen tak mimochodem zeptala, jestli
nechceme vidět jejich nový model – Octavii. Odpoledne měl být představen
nejvyššímu vedení z Wolfsburgu a veřejnost ho ještě ani koutkem očka
nespatřila. Nahlédli jsme tedy do sálu,
kde jsem ke svému překvapení uviděl – „mercedes“ z mé vizualizace.
Za čtvrt roku mi
opilý řidič zlikvidoval škodovku stopětku, zaparkovanou před domem. Musel jsem
rychle sehnat náhradu. Shodou okolností jsem pár dní nato šel kolem autosalonu
v jednom vzdálenějším městě a objevil tam Octavii s výhodným leasingem.
S přispěním všech těchto neuvěřitelných náhod se tedy můj „sen“ nakonec
splnil. I když ne přesně tak, jak jsem původně chtěl.
Tato příhoda ve mně
vzbudila pochybnosti. Cožpak může sebelépe vizuálně naprogramované podvědomí
vědět, jak bude vypadat utajovaný model automobilu? Dokáže opít souseda,
posadit ho za volant a nasměrovat na zaparkovaný vůz? Nebo mě přivést
k prodejně, která má jediná široko daleko na prodej Octavii? Vypadalo to,
že tady funguje ještě něco navíc, co s jednoduchými fyzikálními souvislostmi
nemá mnoho společného. Vždyť je to podobné, jako byste se naučili jezdit na
bicyklu a on se pod vámi příště sám od sebe zhmotnil. Na to je podvědomí samo
od sebe krátké.
Bohužel se mi
nevedlo tuto metodu nadále využívat nebo rozvíjet. Důvod byl prostý – stále
častěji jsem usínal hned na počátku vizualizace a hladina alfa rychle přešla do
frekvence odpovídající spánku. Až po zmíněném přechodu žhavého uhlí jsem se
znovu vrátil k otázce, jak tuto metodu vylepšit a usnadnit si její používání. A
dostal jsem se přirozeně k meditaci.
Podle vědců
z Bostonské univerzity dokáže i nepravidelné praktikování meditace změnit
reakce amygdaly (centra emocí). Výsledky byly zjištěny za pomocí magnetické
rezonance, takže je to i pro skeptiky dostatečně podložený fakt. Touto metodou
tedy dokážete odstrčit ego od pomyslného emočního klavíru a začít na něm hrát
sami. Což je sice velké plus, protože zjednáváte duši větší prostor, ale pořád
ještě neodpovídá na otázku, jak tímto způsobem změnit svůj svět. Emoce jsou
stále jen reakcí na realitu, nikoliv nástrojem k jejímu ovlivňování a
proměňování. Ke všemu se ještě v souvislosti s meditací nejčastěji
setkáte s požadavkem na ztišení a „vyprázdnění mysli“, ale vy naopak
chcete něco určitého prosadit.
Narazil jsem také
na potřebu klidu a ticha, bez vyrušování. Dnes to vůbec není samozřejmost.
Můžete si naštěstí vypomoci meditační hudbou. Zajímavá věc, jakmile ji
s vážným úmyslem začnete hledat, najde se sama. Alespoň já mám tu
zkušenost. Kdysi jsem poslouchal elektronické skladby od Jean-Michela Jarreho,
a když jsem na ně při hledání narazil, nepovažoval jsem je za pro daný účel
nejvhodnější. Ale poslechl jsem si jednu z novějších a ejhle – ta muzika přesně
vyjadřovala moje pocity. Jak říkám, našla se sama. Nesnažte se tedy teď rychle
sehnat něco od Jarreho, pro vás je možná určena úplně jiná hudba.
Rekvizity jsou tedy
připraveny a můžeme se pustit do realizace. Možná vás trochu zklame, jak je
jednoduchá. Ale to je přece výhoda - čím
prostší metoda, tím použitelnější. A pro pochybovače mám připraveny zajímavé
příklady ze života.
Žádné komentáře:
Okomentovat