čtvrtek 23. května 2013

Vidím svou budoucnost


Slíbil jsem, že vám ukáži, jak změnit nerovnováhu ve vaší mysli tak, aby ego bylo potlačeno a místo, kde se ještě donedávna rozvalovalo, obsadil duch. Minule jsem hovořil o firewalkingu (chození po žhavém uhlí). Je to jeden z případů, kdy je nezbytné vyloučit ego z rozhodování. Kdybyste totiž ponechali volné pole emocím, na žhavý „chodník“ nikdy nevstoupíte. Strach vám to nedovolí. A i když se na něj přece jen postavíte, spálíte se. Příprava, která samotné akci předchází, je proto zaměřena na zablokování ega a emocí. Před vstupem na žhavé uhlíky jsem v mysli žádné pohnutí necítil a ani na druhé straně mě nepřepadla radost. Ta přišla až později.

V případě této akce se ovšem ke změně vědomí používalo delšího působení nahrávky -  bubnování spojeného s hudbou. To si samozřejmě můžete zařídit i vy a doma (nepokoušejte se ovšem následně bez odborného vedení pobíhat po ohništi). Ale pro každodenní použití jde o nástroj poněkud nepohodlný.

Běžně se pro posílení práce s duchovní myslí doporučuje využít hladinu alfa, což je mozková frekvence nalézající se mezi bdělým stavem a spánkem. Zcela přirozeně se v ní tedy ocitáte nejméně dvakrát denně: ráno a večer. Můžete si ji ovšem navodit i uměle – buď s pomocí odpovídajících nahrávek, nebo i vlastní šikovností.
Jednou ze známých osobností, která tento stav využívala k hledání tvůrčích odpovědí, byl chemik Kekulé. Jistě ho znáte z hodin chemie na základní škole. Ve svém deníku popisuje, jak v hladině alfa nalezl řešení problému, který ho dlouho trápil, totiž uspořádání chemické struktury benzenu: „Otočil jsem židli ke krbu a začal klímat. Atomy mně začaly znovu tancovat před očima. Tentokrát se však menší skupiny zdržovaly v pozadí. Můj duševní zrak, vycvičený opakovanými představami tohoto druhu ke zvláštní vnímavosti, mohl nyní rozlišit větší struktury mnohočetné stavby; dlouhé řady někde jako by do sebe zapadaly, všechny se kroutily a točily hadovitými pohyby. Ale pozor! Co to bylo? Jeden z hadů uchopil tlamou vlastní ocas a obrazec mi zakroužil před očima, jako by se mi vysmíval. V tu ránu jsem se probudil jako světlem blesku…“

Když jsem si o hladině alfa a v ní prováděné vizualizaci přečetl poprvé, rozhodl jsem se, že to zkusím. Vysvětlení účinnosti znělo celkem racionálně a nevzbuzovalo u mě žádné pochybnosti. Je to jako s jízdou na kole, psalo se v knížkách. Když si udržování rovnováhy dostatečně uložíte do podvědomí, bude ji hlídat za vás, zatímco vy se můžete kochat krajinou a nemusíte myslet na fakt, že tak činíte na velmi vratkém dopravním prostředku. Stejně prý funguje i úspěch. Naprogramujte si ho do podvědomí a to vás pak přinutí, abyste úspěšní byli.

Každý den před spaním jsem si tedy poctivě představoval symbol úspěchu, který jsem zvolil: zbrusu nový mercedes. Vizualizace však neprobíhala bez problémů. Obcházel jsem to krásné velké auto, hladil karoserii, ale když jsem nakonec došel k vysoké zádi vozu, místo odpovídajícího symbolu luxusního automobilu jsem tam vždy objevil logo Škody. Bránil jsem se mu (vrcholem produkce naší tuzemské značky byla v té době Felicie, takže se mi nemůžete divit), ale marně.
Asi po třech měsících jsme byli s kolegou v mladoboleslavské automobilce, kam jsme dodávali zboží. Paní z nákupu se nás jen tak mimochodem zeptala, jestli nechceme vidět jejich nový model – Octavii. Odpoledne měl být představen nejvyššímu vedení z Wolfsburgu a veřejnost ho ještě ani koutkem očka nespatřila.  Nahlédli jsme tedy do sálu, kde jsem ke svému překvapení uviděl – „mercedes“ z mé vizualizace.
Za čtvrt roku mi opilý řidič zlikvidoval škodovku stopětku, zaparkovanou před domem. Musel jsem rychle sehnat náhradu. Shodou okolností jsem pár dní nato šel kolem autosalonu v jednom vzdálenějším městě a objevil tam Octavii s výhodným leasingem. S přispěním všech těchto neuvěřitelných náhod se tedy můj „sen“ nakonec splnil. I když ne přesně tak, jak jsem původně chtěl.

Tato příhoda ve mně vzbudila pochybnosti. Cožpak může sebelépe vizuálně naprogramované podvědomí vědět, jak bude vypadat utajovaný model automobilu? Dokáže opít souseda, posadit ho za volant a nasměrovat na zaparkovaný vůz? Nebo mě přivést k prodejně, která má jediná široko daleko na prodej Octavii? Vypadalo to, že tady funguje ještě něco navíc, co s jednoduchými fyzikálními souvislostmi nemá mnoho společného. Vždyť je to podobné, jako byste se naučili jezdit na bicyklu a on se pod vámi příště sám od sebe zhmotnil. Na to je podvědomí samo od sebe krátké.

Bohužel se mi nevedlo tuto metodu nadále využívat nebo rozvíjet. Důvod byl prostý – stále častěji jsem usínal hned na počátku vizualizace a hladina alfa rychle přešla do frekvence odpovídající spánku. Až po zmíněném přechodu žhavého uhlí jsem se znovu vrátil k otázce, jak tuto metodu vylepšit a usnadnit si její používání. A dostal jsem se přirozeně k meditaci.

Podle vědců z Bostonské univerzity dokáže i nepravidelné praktikování meditace změnit reakce amygdaly (centra emocí). Výsledky byly zjištěny za pomocí magnetické rezonance, takže je to i pro skeptiky dostatečně podložený fakt. Touto metodou tedy dokážete odstrčit ego od pomyslného emočního klavíru a začít na něm hrát sami. Což je sice velké plus, protože zjednáváte duši větší prostor, ale pořád ještě neodpovídá na otázku, jak tímto způsobem změnit svůj svět. Emoce jsou stále jen reakcí na realitu, nikoliv nástrojem k jejímu ovlivňování a proměňování. Ke všemu se ještě v souvislosti s meditací nejčastěji setkáte s požadavkem na ztišení a „vyprázdnění mysli“, ale vy naopak chcete něco určitého prosadit.

Narazil jsem také na potřebu klidu a ticha, bez vyrušování. Dnes to vůbec není samozřejmost. Můžete si naštěstí vypomoci meditační hudbou. Zajímavá věc, jakmile ji s vážným úmyslem začnete hledat, najde se sama. Alespoň já mám tu zkušenost. Kdysi jsem poslouchal elektronické skladby od Jean-Michela Jarreho, a když jsem na ně při hledání narazil, nepovažoval jsem je za pro daný účel nejvhodnější. Ale poslechl jsem si jednu z novějších a ejhle – ta muzika přesně vyjadřovala moje pocity. Jak říkám, našla se sama. Nesnažte se tedy teď rychle sehnat něco od Jarreho, pro vás je možná určena úplně jiná hudba.

Rekvizity jsou tedy připraveny a můžeme se pustit do realizace. Možná vás trochu zklame, jak je jednoduchá. Ale to je přece výhoda -  čím prostší metoda, tím použitelnější. A pro pochybovače mám připraveny zajímavé příklady ze života.

Žádné komentáře:

Okomentovat