pátek 31. května 2013

Vizuální metoda


José Silva vytvořil svoji metodu, využívající také hladiny alfa, intuitivně. Není sám, podobných nástrojů je celá řada a vycházejí většinou z jednoho univerzálního základu. A tím je ovlivňování reality. Je na uživateli, zda se zastaví pouze na úrovni změn svého chování a jednání, nebo jestli postoupí dále, k formování a přetváření skutečnosti. V minulé části jsem popsal, jaké rekvizity k tomu používám. Není to nic originálního, co bych si mohl dát patentovat. Spíše jde o skládačku z věcí více či méně známých. Můžete a nemusíte se samozřejmě tímto postupem řídit. Ale možná váš příjemně překvapí zjištění, o kterých se později zmíním.

Cílem seance, kterou vám teď přiblížím, je ujasnit si vztah k sobě (skutečnému Já), k lidem kolem vám (princip užitečnosti) a ke svým blízkým (partnerům, rodině, domovu) a nastavit je tak, jak si to přejete.  Všechny tři roviny jsou pro váš úspěch nezbytné. První vytváří základní předpoklady, druhá je zdrojem odměny (což nemusí být jen peníze a jiné hmotné statky) a třetí je zázemím, které k úspěchu také nutně potřebujete.
Seance má tedy tři obrazy, dnes bychom možná moderně řekli klipy, protože nejde o statické zobrazení, ale o příběh. Trojice v našem trojrozměrném světě vytváří stabilitu a je rovnováhou i pro vás.

Jak tedy na to? Najděte si klidný kout, kde vás nikdo nebude rušit. Nemělo by tam být moc světla, spíše přítmí nebo i tma. Posaďte se vzpřímeně na židli, ruce položte dlaněmi na kolena, chodidla opřete celou plochou o zem. Pusťte nahlas připravenou hudbu (ale jen tak, aby hlasitost nebyla nepříjemná a nerušila). Klidně a zhluboka dýchejte.
Pokud máte problém rychle se přenést do meditačního stavu, použijte klasické metody k jeho navození. Návodů najdete jistě spoustu, takže je zde nebudu opakovat. Obejdete-li se bez této přípravy, ale přece jen chvilku potřebujete, doporučuji dát na začátek prvního obrazu „náběh“: příjezd, pomalý příchod, zastavení a rozhlížení se…

V prvním obraze se setkáváte s Osobou. Nechte na její vůli, jak se vám představí, jak bude vypadat, co bude mít na sobě. Osoba je vaším rádcem a první obraz je určen k tomu, abyste kladli otázky, týkající se vašeho úspěchu. Nedozvíte se ovšem, jak to zaonačit, abyste zítra vyhráli ve sportce. Odpovědi jsou spíše obecnějšího rázu, mají vám ukázat cestu, ne vás vodit za ručičku a namočit nosem do úspěchu.
S Osobou se můžete setkávat na různých místech. Buď si je vyberete sami, nebo je určí ona. Moje zkušenost je například taková, že na přelomu roku mi oznámila změnu a místo lesa tu byl najednou opuštěný zámeček. V obou (zatím) případech je přítomen oheň – nejdříve jako vatra, později v krbu. Zřejmě je jako základní symbol síly, pro úspěch důležité.
Proč tuto postavu označuji neutrálně jako Osobu? Asi tušíte, stejně jako já, že se jedná o onu chytřejší a vědomější část našeho Já, tedy duši. Jenže tu si těžko někdo dokáže zosobnit a dát jí nějaké obrysy. Proto ten – i když neurčitý – odkaz na podobu, kterou přece jenom znáte, tedy lidskou postavu.
Délka seance je asi 5 až 7 minut. Zdá se to možná krátké, ale podle mé zkušenosti vymezený čas naprosto stačí. Ptejte se vždy na jednu věc, jinak to nejen nestihnete, ale odpovědi se vám popletou, zamlží a rychle je zapomenete.

Chcete-li získat odpovědi na konkrétnější problémy, můžete zkusit – v samostatném sezení – použít takzvaných „tří rádců“. Vytvořte si situaci, kdy sedíte u stolu s třemi osobami, kterých si vážíte a jsou vám příkladem. Například podnikatel může dejme tomu povolat k řešení Tomáše Baťu, Thomase A. Edisona a Emila Škodu, nebo kohokoliv dalšího podle svých postojů. Rozhodně se nemusíte bát, že jde o nějaké vyvolávání duchů ze záhrobního světa. A zkušenost je to rozhodně zajímavá.

Druhý obraz je určen pro setkání s lidmi, kterým jste svojí činností, prací něco dali. Nemyslím tím nějaké konkrétní osoby, spíše „zástup“.  Z něho se jistě mohou později určité tváře vydělovat, ale nesnažte se je tam hned na začátku dosadit. Nejde totiž o zobrazení „teď“, aktuální skutečnosti, ale budoucnosti. Přesto ji musíte pojmout jako realitu.
Proč tento obraz? Už jsem vás upozornil, že skutečný úspěch je založen na vzájemné výměně: vy lidem něco dáte a oni vám to zase něčím oplatí. Odměna může být různá, od peněz až po vyznamenání, uznání či poděkování – zkrátka taková, po jaké toužíte.
Hudebník si například může představovat, jak mu nabitý sál dlouho a dlouho tleská a po koncertu se mu lidé svěřují, že jeho hudba je nabíjí radostí na dlouhou dobu. Podnikatel zase peníze, které mu tito lidé platí.

Třetím obrazem se ujišťujete, že máte své zázemí – domov, blízké lidi, kteří vás mají rádi a podporují vás ve vašem úspěchu. Je to nesmírně důležité, protože se špatnými a nevyřešenými vztahy, neukotvení a rozervaní, nemáte čas ani chuť se soustředit na úspěch.
Představujte si tedy například, jak po setkání s Osobou a s lidmi, kterým jste dali nějakou hodnotu, přicházíte nebo přijíždíte domů, do svého bytu či vily (nebo dokonce zámku), jak vás zde v pozitivní atmosféře očekává milující rodina. A zakončete obraz tím, že uléháte do své postele, spokojení, šťastní, s hojností všeho.

Můžete namítnout, že většinu nebo nic z toho ve skutečnosti nemáte. Žádný automobil, kterým byste jeli domů, ani ten domov ne, o zástupu lidí, kteří by vám děkovali, ani nemluvě. To může být sice zdánlivá skutečnost, ale vzpomeňte si na citát z Bible, který jsem tu už jednou uváděl: „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.“ (Marek 11,24) To, co si představujete, už je. Proto se vám také stane, že se některé detaily vašich obrazů doplní samy bez vašeho přispění a možná i proti vaší vůli. Je to proto, že všechno, celý váš úspěch a báječný život je už v pomyslném skladišti připraven k vyzvednutí. A vy si jej berete právě pomocí těchto obrazů.

Slíbil jsem zajímavý příklad, teď tedy je nejvhodnější doba. Ve všech třech obrazech, kterými procházím, mám zatím na sobě – protože tyto řádky píši v únoru a i tam v zimních měsících panuje zima a leží sníh – teplou hnědou koženou bundu. Po podobném oděvu jsem nikdy zvlášť netoužil a přišlo mi divné, když se na mě poprvé objevil. Ale ať, řekl jsem si, když tam chce být, proč ne. Vždyť to nic neznamená. Pak přišly Vánoce, rozbalování dárků a v posledním balíku… Asi už tušíte, že jsem vybalil hnědou koženou bundu. A když mi navíc žena vyprávěla, jakým způsobem ji koupila, pochopil jsem, že takové náhody zkrátka existovat nemohou a také neexistují. Navíc je úžasně teplá a pohodlná, takže jsem si ji okamžitě oblíbil.

Kdyby šlo jen o bundu, byla by to pouhá kuriozita. Hovořím o ní proto, že jde o princip: projevuje-li se tato síla v detailech, jistě musí fungovat i ve velkých věcech, tedy v celém rozsahu. Můžete-li mít bundu, můžete mít i Nobelovu cenu nebo deset miliard. Protože však nic není zadarmo, musíte se ke svému světu propracovat. Jedna seance k tomu rozhodně nestačí. Když vám to nevyjde, nebo se necítíte dobře, můžete samozřejmě občas den, dva vynechat. Ale dlouhé pauzy svádějí k zapomnění a nakonec vám zbyde jen vzdálený sen, co tenkrát mohlo všechno být, kdyby…

Žádné komentáře:

Okomentovat