neděle 2. června 2013

Osobní světy


Na seanci, kterou jsem popsal v minulé části, si povšimněte ještě jedné zajímavé věci. Ani v jednom z obrazů nenajdete nějaký konkrétní způsob, jak k tomu svému „štěstí“ přijdete. Osoba vám dává obecnější rady, zástupy vám sice děkují, ale jak jste se mezi nimi ocitli, to nevíte. Ani doma vám neleží na stole kupní smlouva na zámek či byt. Vidíte a užíváte si výsledky, ale to už je vlastně konečná fáze. Nebylo by lepší a jistější zabývat se konkrétními postupy? Tedy si například představit, jak vymyslíte skvělý výrobek, prodáte ho milion kusů a zbohatnete? Nebo rovnou do všech podrobností zobrazit okamžik, kdy se na poště dozvídáte, že jste vyhráli první cenu ve sportce?

Už jsem se zde jednou zmínil, že vaše podoba vašeho světa nemůže být libovolná, protože i ostatní lidé mají své světy a přání. Přikázání milovat bližního svého je vlastně základním principem všeho dění. Vždy můžete jen to, co nepoškodí možnosti druhých. Ale jsou tu i vaše zájmy. V krátkozrakosti, bez dostatečného kontaktu s vědoucí duší, můžete prosazovat něco, co vám nakonec uškodí. Teolog Jan Heller říkával svým žákům: „Dejte si pozor, o co v modlitbě žádáte. Abyste pak nelitovali, až se to splní.“ Je například známo, že většina lidí, kteří vyhráli velké částky v loterii, dopadla špatně.

A tak se může stát, že chcete řešit nedostatek peněz, ale místo požadované výhry dostanete nabídku na lepší zaměstnání s vyšším platem. Některá přání zase fungují s ohledem na spravedlnost. Nechcete-li hnout prstem, nebudete mít žádnou vilu, i kdybyste si ji nakrásně každý den představovali. Nejde totiž o dary, ale o obchod: něco za něco. Když byl mercedes nad moje možnosti, „dostal“ jsem Octavii, jak jsem o tom psal. Později přišel i ten mercedes.
Proto není vhodné vizualizovat si konkrétní kroky a postupy. Chcete-li pohnout s nějakým problémem, je lépe zvolit postup, který používal například chemik Kekulé, o němž jsem se už také zmínil. Seance s použitím tří obrazů slouží jako rámec, nemá podobu detailního itineráře.

Je tu však otázka, jak je možné sladit všechny zájmy, když se nakonec setkáváme v jednom jediném rámci, daném naším fyzickým světem. A ten je přece založen na tvrdé konkurenci. Od virů až po podnikatele, všechno bojuje o místo na slunci a životní prostor. Jestliže tedy obchodník získá zákazníka, jiný o něj přijde. Zaměstnanec nastoupí na místo, odkud někdo zase musel odejít. Můžeme tedy v takovém prostředí vůbec mluvit o vytváření vlastního světa, který nebude v konfliktu se světy ostatních?

Pro odpověď si ani nemusíme chodit do oblasti duchovní, docela dobře na ní kupodivu odpovídá současná fyzika, zejména ta kvantová. Například o elektronech říká, že v daném okamžiku nelze přesně určit, kde se nacházejí. Proto se mluví o jejich pravděpodobné poloze. Podobné je to i s našimi osobními světy. Jsou tu a nejsou, stýkají se a nestýkají. Díky této vlastnosti se mohou prolínat, aniž by na sebe narážely.
Další důležitou vlastností je nespojitost. Čas si obvykle představujeme jako napnutý provázek, po němž se pohybuje celé lidstvo, kompletně a beze zbytku. Když pak dojde řeč na subjektivní vnímání doby, obvykle vám někdo vysvětlí, že se to jen zdá. Hodina je jako hodina, i když někdy uběhne za vteřinu a jindy se nekonečně vleče. Jenže jak vysvětlit, že když spěcháte, obvykle přijdete nebo přijedete pozdě, ale pokud vám na přesnosti nezáleží, zvládnete stejnou trasu rychleji? Odpovědí je představa času, který se skládá z bodů. Vzdálenost mezi nimi (protože i tyto body jsou zde jen pravděpodobně) je pro každého člověka a v každém okamžiku jiná.

Díky těmto vlastnostem tak může být váš fyzický svět, který ovlivňujete a budujete svým duchem, v souladu se světy ostatních, ačkoliv to na první pohled vypadá jako nemožné. Je však potřeba počítat s neurčitostí: váš úspěch se v detailech může lišit od představy.

Na druhou stranu je to jistě báječná zpráva pro všechny, kdo zatím měli pocit, že by svým úspěchem jiné o úspěch připravili.  Ta představa je kupodivu pevně zakořeněná v myslích mnoha lidí. Vezměte si třeba názor, že má-li někdo zbohatnout, jiný musí o peníze přijít. „Chudí lidé jsou na světě kvůli nenažranosti bohatých,“ zní hlas lidu. To by ovšem, pokud vyspělý svět neustále bohatne, musely méně vyvinuté země stejnou měrou zchudnout. Ba ještě více, protože počet lidí na světě neustále roste. Skutečnost je však taková, že i ten nejchudší stát je na tom dnes mnohem lépe než před nějakými sto lety.

Není to tak dávno, co jsem v rádiu slyšel názor jednoho posluchače na příčiny ekonomické krize: Zavinili ji bohatí, protože sedí na penězích. Jak si to dotyčný pán představoval, to skutečně nevím. Zřejmě v podobě komiksového strýčka Skrblíka, který všechny své zisky shromažďuje do obřího trezoru a po večerech si v nich chodí zaplavat. Za prvé má dnes většina peněz virtuální podobu, za druhé by bohatý člověk, kdyby peníze obratem neinvestoval, brzy bohatým být přestal. Jde spíše zase o projev názoru, že úspěch jednoho znamená neúspěch druhého, a že by tedy všichni měli být raději neúspěšní. Nepřipomíná vám to něco? Přesně tak, touto ideou se přece řídil komunistický režim a my jsme pak stáli fronty na toaletní papír.

Skutečnost je přesně opačná. Úspěšní lidé dávají možnost uspět dalším kolem sebe. Tomáš Baťa začínal s několika pracovníky v malé dílně, v roce 1932, kdy zemřel, jich jeho firma měla šestnáct a půl tisíce. Životní úroveň ve Zlíně byla v té době vyšší než v Praze a dělníci dostávali větší plat, než jejich francouzští nebo angličtí kolegové. Ten „bezohledný kapitalista“, jak byl někdy označován, považoval za hlavní cíl podnikání bohatství svých zaměstnanců!

Ale abych zase nelíčil svět jen jako idylické místo, je třeba přiznat, že ne všichni takto uvažují a jednají. Je tu přece ego, které chce ze společného urvat co nejvíce, využít druhé pro svůj prospěch a radovat se z bolesti ostatních. I takoví lidé mohou být navenek úspěšnými, zejména pokud jde o hmotné symboly. Na první pohled se ke všemu může zdát, že mají ve všem navrch a spravedlnost, včetně pověstných Božích mlýnů, je na ně krátká. Jen občas se stane, že někdo z nich přejede v opilosti chodce nebo zastřelí kumpána v baru a trestu se už nevyhne.
Když si ovšem představíte, jak to asi musí být příjemné nechat se ovládat egem, pochopíte, že oni už svoji odplatu dostali. Hmotný dostatek je v naší civilizaci důležitým faktorem nezávislosti. Tito lidé jsou však tak svobodní, jako by asi byl pes, vláčený na provaze neandrtálcem.

Pokud jste tedy dosud měli obavy, že se svým úspěchem přiřadíte po bok těmto zbohatlíkům, pak vězte, že nenecháte-li si diktovat egem, je všechno v naprostém pořádku. Naopak, svým úspěchem pomáháte k úspěchu druhým, svým příkladem jim ukazujete cestu a posilujete jejich víru. Konec konců i na charitu mohou přispívat jen majetní, chudí se často nepostarají ani sami o sebe.

Žádné komentáře:

Okomentovat