Teď přišla vhodná
chvíle na praktické aplikace. Zatím jsem mluvil o úspěchu zejména
v souvislosti se zlepšením hmotné situace. Vy však možná považujete za
důležitější a aktuálnější jiné věci. Co třeba oblíbené téma „shazování kil“? Dá
se k tomuto účelu použít Vizuální metoda? Protože v ní jde o způsob, jak
stvořit sebe sama podle vlastních představ, je samozřejmě možné ji nasadit i na
toho v současnosti snad největšího nepřítele vyspělého světa, jímž je
obezita. Nejdříve bychom si ale měli objasnit několik důležitých faktů.
Na počátku
devadesátých let se u nás proslavil jistý podvodníček, který za nemalý poplatek
zasílal zaručený návod, jak zhubnout. Když adresátka otevřela dopis, našla
v něm jediné slovo: „Nežer!“ V podstatě měl pravdu. Neexistuje žádný
jiný způsob, jak snížit tělesnou hmotnost, než vydávat více energie, než jí
přijmete (nebo naopak přijímat méně, než vydáte). Jenže to má háček, ba přímo
hák.
Naše tělo,
naprogramované v dávných časech, kdy hlad byl každodenní realitou, využije
každé příležitosti, aby doplnilo zásoby. Jestliže se tedy nějaký čas potivě
postíte či dokonce držíte hladovku, nemáte ještě ani zdaleka vyhráno.
Organismus jen čeká, až přejdou špatné časy, a jakmile se pak dostanete
k jídlu, doslova vás přinutí, abyste vyprázdněné zásobárny zase pěkně
rychle naplnili. Jeho hlavním nástrojem je hlad. Možná jste si ani nevšimli, co
všechno dovede a jak rafinovaně vás přinutí k poslušnosti.
Že se
z prázdného žaludku ozývá hlasité kručení, to všichni víme. Ale všimli
jste si, co dělá hlad s vaší náladou? Že jste roztěkaní, popudliví a
neschopní se na něco soustředit? Inu, dříve bylo naplnění břicha tím
nejdůležitějším, oč se člověk zajímal.
Nelze se tedy divit, že hladové tělo neustále otravuje a nenechá vás
myslet na nic jiného. Když neuspěje s psychickým nátlakem, začne šetřit
energií, takže se sotva ploužíte. Ale ani odpočinout vám nedá. S hladem
neusnete, nebo jen velmi špatně – „Nelež a běž hledat potravu,“ nabádá vás
organismus.
Snadno tedy
pochopíme, proč si mnozí lidé vyberou, že budou raději tlustí, ale pozitivně
naladění, oproti štíhlým neurotikům. A
hned se zase spřátelí s žaludkem, který se už už těší, jak na nich vyzkouší
svůj další trik: Totiž že hlad utiší až dvacet minut po jídle. Což vás přinutí
nacpávat se doslova k prasknutí. Pověstný „jo-jo efekt“ tedy není ničím
jiným, než reakcí na vaše – alespoň podle názoru těla – nepřirozené chování.
Organismus ještě nestihl zaznamenat, že už dávno neběháte celý den po lese nebo
neokopáváte široširé lány.
Abyste tedy dosáhli
skutečného obratu, musí být vaše přání a požadavek organismu v jednotě.
Tělo nelze znásilňovat a nenechá si to také bez následků líbit. Jestliže vy
říkáte „Chci zhubnout!“, ale v podvědomí máte uložen vzorec „Hlad znamená
smrt“, nemůžete se divit, že je jen málo šancí na úspěch. Jediným způsobem, jak
dosáhnout svého, je změnit naprogramované postoje.
Možná máte doma na
zdi termostat, ovládající topení. Co dělá, když je v pokoji zima? Zapne
kotel a ten hřeje tak dlouho, dokud teplota nevystoupí na nastavenou hodnotu.
Co když je naopak doma příliš teplo? Termostat nedělá nic a jednoduše čeká, až
se ochladí pod určenou mez. Pak teprve sepne. V případě nadváhy je to
velmi podobné. Máte-li v těle správný „termostat“, jednoduše hlídá, aby
hmotnost neklesla pod určenou hranici, ale jinak nedělá nic. Nemučí vás hladem,
neposílá na vás nespavost a nervozitu. Vaše tělo dostává signály, že tento stav
je správný a není třeba zasahovat.
Už jsem se zmínil,
že změny programu „termostatu“, který je uložen v podvědomí, můžete dosáhnout
pomocí Vizuální metody. Mám pro vás dokonce tři stupně – od nejlehčího až po
nástroj na skutečně „zatvrzelé“ případy, kterými je zapotřebí otřást. Pojďte se
s nimi blíže seznámit.
Nejjednodušší
postup je ten, který jsem popsal v kapitole věnované této metodě.
Zopakujme si: Najděte si klidný kout, kde vás nikdo nebude rušit. Nemělo by tam
být moc světla, spíše přítmí nebo i tma. Posaďte se vzpřímeně na židli, ruce
položte dlaněmi na kolena, chodidla opřete celou plochou o zem. Pusťte nahlas připravenou
hudbu (ale jen tak, aby hlasitost nebyla nepříjemná a nerušila). Klidně a
zhluboka dýchejte.
Pokud máte problém
rychle se přenést do meditačního stavu (hladiny alfa), použijte klasické metody
k jeho navození. Návodů najdete jistě spoustu, takže je zde nebudu
opakovat…
Nyní si
představujte, že jste už shodili přebytečné kilogramy. Jak této nově nabyté
svobody využíváte? Vzpomeňte si, co je (nebo by mělo být)vaší hlavní motivací:
Chcete sportovat, chodit do společnosti, líbit se partnerovi? Nepřistupujte
k ní rozumem („měla bych…“, „bylo by správné…“), ale pocitově – to co
opravdu chcete, po čem toužíte.
Představte si to. Bez obav, ba s pýchou se v plavkách
procházíte po pláži. Vejdete se do džín, které jste nosili na střední škole.
Vyběhnete do schodů bez zadýchání… Prožívejte tuto představu, až pocítíte
radost a štěstí. Možná se vám to napoprvé nepodaří, ale usilujte o získání
přivolání pocitu znovu a znovu. On je totiž vaší hlavní motivací.
Proč vaše
usilování, jakkoliv je upřímné, nefunguje bez zobrazení, a proč obraz
potřebujete doplnit emocemi, štěstím? Samotné předsevzetí zhubnout je jednoduše
„tím, co bude“. Nebo co může být. Nebo na co se můžete do budoucna těšit. A tak
to pěkné před vámi neustále utíká. Je přece příjemné snít o krásné budoucnosti,
dokonce příjemnější, než jí skutečně dosáhnout. Vždyť pak byste už před sebou
nic příjemného neměli!
Obraz je naopak
„teď“. Jestliže se v něm procházíte po pláži, je vaše mysl skutečně právě
tam a nikde jinde. Když křepce vybíháte do schodů, není to zítra ani pozítří,
ale právě nyní. To není můj výmysl. Vědci zjistili, že pokud v představě
máchnete paží nebo kopnete nohou, vaše svaly se skutečně napnou tak, jako byste
ten pohyb fyzicky udělali. Kdyby ve spánku nebylo vypnuto jejich ovládání, dělali
byste všechno, o čem se vám zdá: Hýbali nohama jako při běhu, mávali rukama,
mluvili. Podvědomí tedy přijímá obraz jako skutečnost. Předložíte-li mu sami
sebe ve štíhlém stavu, přijme to jako daný stav a přivede tělo do souladu
s ním, podobně jako termostat vyrovnává teploty.
Proč k tomu
ještě přidávat emoce? I na to už věda odpověděla. Někdy v šedesátých
letech minulého století byla pokusným krysám zavedena do mozku sonda, která
v něm po stisknutí páčky vyvolala slabým elektrickým impulsem silný pocit
blaha. K překvapení výzkumníků se zvířata přestala zajímat o cokoliv
jiného. Ta dlouho mačkala páčku, až zemřela hlady a vysílením. I lidé touží po
něčem, co jim bude příjemné. Proto se tak těžko odstraňují všemožné závislosti:
Léčba nenabízí nic, co by bylo ještě příjemnější.
Při běžně vyvolaném
pocitu štěstí vám naštěstí nic podobného jako pokusným krysám nehrozí. Ale
emoce dají vašemu obrazu ještě větší zdání reality, pevněji ho uloží
v podvědomí a zejména vás silně motivují.
Jestliže je však
vaše pozice „šťastného tlouštíka“ silně zafixována a podvědomí se zdráhá vzorec
nahradit (nebo se vám nedaří ztotožnit se s realitou obrazu), můžete
zkusit silnější kalibr. V tomto cvičení se vaše přání konfrontuje se
současnou realitou, kterou měníte až k tomu, čeho chcete dosáhnout. Zní to
obtížně, ale jde jen o další obraz, jehož navození by po krátkém tréninku
nemělo být pro nikoho problémem.
Nejdříve tedy
postupujte jako v předchozím cvičení a připravte mysl na vytváření obrazů.
Pak si před svým vnitřním zrakem představte postavu, stojící před vámi. Jste to
vy sami, tak jak dnes vypadáte – se všemi nadbytečnými kily. Přimějte váš
obraz, aby svlékl šaty a znovu si ho pozorně prohlédněte. Nespěchejte, věnujte
se každému detailu, každému přebytečnému převisu, faldu, neforemnosti. Pak
„objevte“ na temeni jeho hlavy zip a začněte celou tu tučnou kůži rozepínat a
stahovat jako neforemný skafandr. Když ji konečně shodíte, stojí proti vám
štíhlá osoba.
Nato ji otočte,
postavte za její záda a vstupte, prolněte do ní (nebojte se, není to nic
těžkého – jednoduše si uvědomte, že ve vašich představách dokážete cokoliv, co
chcete). Teď můžete v zrcadle obdivovat svoji novou postavu, nebo se o
její realitě přesvědčovat hlazením celého těla. Samozřejmě pořád v obraze.
Pak otevřete oči.
I toto cvičení je
zapotřebí několikrát zopakovat, i když později můžete přejít do jednoduššího
prvního stupně. Vaše intuice vám obvykle napoví, kdy k tomu má dojít.
Třetí stupeň je
založen na očistném působení silných negativních emocí. Navodíte si stav, kdy
se nejdříve budete otřásat odporem nad svojí současnou podobou a když se jí
zbavíte, pocítíte naopak silný pocit svěžesti, čistoty a radosti. Tato
zkušenost působí dvojnásobnou silou: Jste tlačeni negativní a taženi pozitivní
vizí.
Začněte stejně jako
v předchozích stupních. Máte-li tu možnost, posaďte se místo na židli
raději do křesla. Prožijete-li obraz naplno, vaše tělo sebou bude házet a
bolestivě se napínat. Doporučuji také vyhledat úplnou samotu, nebo počkat, až
doma nikdo nebude. Ani panelákový byt není pro takové cvičení nejvhodnější,
protože uvolněné emoce vás většinou přinutí plakat, křičet i řvát. Nebojte se
toho však, jde o normální a potřebný jev.
Co je předmětem
obrazu? Představujte si například, že se kvůli své tloušťce propadáte až na
úplné dno. Obstoupila vás tlupa nenávistných agresorů. Posmívají se vám,
smýkají vámi, sráží vás na zem. Jste jako balón, nemůžete se zvednout, jen se
povalujete a oni do vás kopou. Jste ponížení, jak to jen jde. Cítíte, že jste
dopadli až na úplné dno. Nebo upadnete mezi chrochtající vepře, kteří po vás
šlapou a zatlačují vás čím dál tím hlouběji do páchnoucího hnoje. Možná se vám
vybaví i jiný příběh, ale to vůbec nevadí. Důležité je, abyste nakonec dospěli
k obrazu, kdy ležíte potmě ve sklepení (kobce, temné místnosti) na tvrdé,
studené dlážděné podlaze: zmučení, špinaví, neschopní se pohnout, na samé
hranici života.
Pak se najednou
kolem objeví čistá voda. Začne omývat vaše tělo, nejdříve odplaví špínu,
roztrhané šaty, pak začne rozpouštět a odnášet tuk. S ní přichází i
světlo. Strop a zdi kolem vás bělají, stávají se průhlednými, až nakonec zmizí
a uvolní pohled na krajinu – modrou oblohu, zelenou trávu a stromy.
Nakonec ležíte na
písku v chladné vodě, čistí, štíhlí, vrací se vám pocit síly a svěžesti.
Posaďte se, prohlédněte si své nové tělo, osahejte ho, laskejte kůži. Pak
v obraze vstaňte, vyskočte a začněte tančit. Když se unavíte, otevřete
oči.
Pokud
v dalších dnech cítíte změnu ve svých postojích, není třeba cvičení
opakovat. Stačí, když přejdete k dennímu praktikování prvního,
nejjednoduššího stupně. Kdyby se ukázalo, že je vhodné projít jím znovu nebo ho
prohloubit, nechte si odstup minimálně dva, tři týdny. Je totiž fyzicky i
emočně namáhavé a časté opakování ba vám spíše ublížilo, než pomohlo.
Ani jeden
z těchto postupů není žádným zázračným lékem, který stačí bez námahy
spolknout a vše se rázem změní. Vyžaduje jak vaši aktivitu, tak dlouhodobé
používání. Nemůžete navíc zůstat u navyklého způsobu života, který vás
k obezitě přivedl. Nestačí si odbýt deset minut představ a pak se vrátit
k televizi a míse koblížků. Podvědomí neumí vyjmout vaši váhu ze
souvislostí a snižovat ji, zatímco vy se dál cpete a lenošíte. Fyzikální zákony
nelze ošidit. Co tedy udělá? Přiměje vás, abyste změnili svůj život. Začali žít
zdravě, zlepšili složení stravy, trávili volný čas pohybem. Odlišnost od
přemáhání se vůlí je v tom, že nemusíte nic násilím přemáhat – změny se
dostaví nepozorovaně a příjemně.
Stejně jako třeba
v případě zvýšené konzumace zeleniny nejde o chuť. Mrkev chutná pořád
stejně, ať jste vegetariáni nebo milovníci řízků. Jde o postoj. Ten pak změní
vaše chutě. Uvedená cvičení zase vytvoří postoj, který vás potáhne ke změně životních
návyků. Proto to nebude ani nepříjemné, ani omezující.
Pro ty, kteří se
raději nechají vést, mám dobrou zprávu: Připravuji kurzy, v nichž můžete
těmito cvičeními projít pod odborným vedením.
Žádné komentáře:
Okomentovat