Tento návod pochází od Steva Pavliny, respektive od jeho
manželky. Trochu jsem ho upravil a doplnil. Jeho používání mohu doporučit těm,
kterým cesta „do hlubin“ trvá příliš dlouho, špatně se na ni soustředí a
nakonec dostávají jen nicotné výsledky. Ale samozřejmě i všem ostatním. Použití
kombinace výtahu a schodů vás totiž nenásilně dovede do nízké frekvence mozku a
hlubších zákoutí mysli. Proč se sjíždí zrovna 21 pater a sestupuje po 21
stupních, to nevím, ale jak jsem si vyzkoušel, jde o ideální počet.
Pojďme si tedy ukázat, jak na to. Pohodlně se usaďte
někde v křesle, ruce volně položte na područky, zavřete oči a představte
si, že stojíte před výtahem. Autorka doporučuje i polohu vleže, před spaním,
ale já osobně s tím mám špatnou zkušenost – usnu dříve, než dojde
k tomu hlavnímu. Jste-li odolnější, nic vám samozřejmě nebrání dát před
křeslem přednost posteli. V křesle navíc můžete použít hudbu, jak jsem o
tom již mluvil.
Stisknete tlačítko pro přivolání výtahu, dveře se
s cinknutím otevřou a vy nastoupíte. Mně se občas stane, že z kabiny
nejdříve někdo vyjde. Neznámí lidé, ale i zvířata a také podivné bytosti –
ptáci, kohout, ale i muž s jelení hlavou. Proč? Nevím, ale pokusím se
zjistit.
Představujte si, jak se nade dveřmi mění svítící číslice,
označující patra: 21, 20, 19… Přitom hluboce dýchejte. V prvním patře se
výtah zastaví a dveře se s cinknutím otevřou.
Stojíte na vrcholu schodiště, které má 21 stupňů. Pomalu
sestupujte dolů v rytmu dýchání: na každém schodu se nadechněte, při
sestoupení vydechněte. Dole najdete pootevřené dveře, kterými vstoupíte do dlouhé
chodby plné dveří. Setkáte se zde se strážcem (správcem), který vás dovede do
vaší místnosti. Otevře vám dveře, rozsvítí, zavře za vámi a odejde.
Jak vaše místnost vypadá a je zařízená, to záleží zcela
na vás. Může tam být cokoliv, pořádek nebo nepořádek, hromada nábytku nebo
vůbec nic. Něco si sami dosadíte, něco se objeví bez ohledu na vaše přání a
cosi vám tedy tímto způsobem sděluje. Chaos a hromady harampádí mohou ukazovat
na podobný způsob vašeho života, stejně jako neosobní nablýskaná prázdnota.
Můj pokoj měl například od samého počátku v čele
temně rudou oponu. Jak si za chvíli ukážeme, jde o velmi užitečnou pomůcku.
Hlavním úkolem této místnosti je ale setkání, či spíše
setkávání s vaším vyšším Já, tedy podvědomím. Za chvíli se zde objeví,
někdy možná v neočekávané podobě, ale je to vždy ono. Můžete mu klást
otázky, radit se s ním, ptát se, je-li něco, co by vám chtělo říci. Pro
prvních pár setkání to docela stačí. Když Já odejde, zhasněte, vyjděte
z místnosti a zavřete dveře. Můžete strážci oznámit, že odcházíte. Pak
absolvujete cestu zpět stejným způsobem, jakým jste se sem dostali: nejdříve
vyjdete 21 schodů, přivoláte si výtah, vyjedete do 21. patra a vystoupíte.
V křesle otevřete oči, v posteli můžete klidně usnout (pokud se vám
to už nepodařilo dříve).
Jakmile zvládnete základ, můžete začít experimentovat.
Vaše Já vám bude například nechávat vzkazy na tabuli či listu papíru. Na stěně
může viset obrazovka, kde se vám promítne nějaká informace.
Dá se pracovat se symboly, které jsou v tuto chvíli
konkrétními věcmi. Najdete například na stole balíček peněz, červený džbánek
s nápojem lásky, objevíte čerstvě vydanou knihu s vaším jménem na
obálce… Fantazii se opravdu meze nekladou – tady jde všechno. A v tom je
síla celé vizuální metody. Zatímco v realitě byste možná měli problém si
všechny tyto věci představit, uvnitř mysli žádné mantinely nemáte. Vždyť tento
stav není daleko od snu a v tom se přece může dít ledacos. Už jste ve
spánku létali?
Víme, že podvědomí je schopno realizovat vše, co si
přejete – ale jen za podmínky, že v reálnost svého přání skutečně věříte. Proto
také obvykle selhávají jednoduché metody typu „Stanovte si cíl a jděte za ním
s plným nasazením“. Kolik lidí si třeba představí luxusní vilu nebo
automobil, ale v duchu si říká: „Na to nemůžu nikdy vydělat. To prostě
fyzicky nejde!“ A podvědomí si notuje s jejich
hlubokým přesvědčením: „Když nejde, tak nejde. Nebudeme se honit za chimérou.
Byt v paneláku a ojetá škodovka postačí.“
Když mu však ve své místnosti předložíte symboly, o
jejichž aktuální realitě není třeba mít žádné pochybnosti (vždyť ten balíček
peněz přece teď držíte v ruce), jednoduše je přijme za svůj úkol a jde
vaše přání plnit. Je to zajímavé, ale tady „dole“ jste tak izolováni od
vnějšího světa, že venku necháváte i jeho omezující pravidla. Zase mohu ukázat
na podobnost se snem: V něm přece také nepochybujete, že to, co se tam
děje, je skutečné, i kdyby to v realitě odporovalo vašim zkušenostem nebo
fyzikálním zákonům. A právě toto otevřené přijímání všeho, odhození všech
pochybností, je klíčem k přesvědčení podvědomí a změně života.
Slíbil jsem, že vám povím o zajímavé funkci opony
v čele místnosti. Je to můj příspěvek k této metodě, i když musím
poctivě přiznat, že se vlastně „přidala“ sama a já jen objevuji její další a
další možnosti. Při několika prvních návštěvách mi Já nedovolilo za oponu
nahlédnout, ale pak jsme ji začali intenzivně využívat. Když ji podvědomí poprvé
odhrnulo, našel jsem za ní nízké pódium a na něm velké bílé vejce, což je věc, o
které se pro její důležitost zmíním samostatně. Teď si povězme, co všechno se
za oponu vejde.
Tak například stůl a židle. Když vás čeká těžké jednání,
obchodní, se šéfem, úředníky a podobně, pozvěte si tyto lidi sem. Požádejte Já,
aby vám je přivedlo, usaďte je u stolu a všechno s nimi proberte tak, jak
chcete, aby to nakonec dopadlo. Nečekejte ovšem, že vám všechno projde podle
vašich potřeb. Tito lidé jsou zde proto, aby lépe pochopili vaše argumenty,
postoje a jejich příčiny. Ne aby uznali, že špatné pracovní výkony nejsou nic
závažného a ten dům jste načerno postavit prostě museli. Může se vám také
přihodit, že se sice pěkně shodnete, ale na něco důležitého zapomenete. Dejme
tomu, že vám zde zákazník podepsal smlouvu, ale vy jste s ním neprobrali jistou
důležitou vlastnost. V realitě pak právě na ní jednání ztroskotá.
Připravujte se tedy na tato „stínová“ jednání stejně, jako byste už teď měli
jít na skutečné.
Za oponou také můžete najít věci, po nichž toužíte.
Luxusní nebo i obyčejný vůz, starožitnou komodu, letenku na Tahiti, cokoliv, co
je předmětem vašeho přání. Ale jak už jsem vícekrát se zdviženým prstem
upozorňoval, mějte na paměti, že většinu z toho nedostanete darem.
Podvědomí přetransformuje vaše touhy v činy, což je většinou nějaká podoba práce.
Koláče se samy neudělají. Opona tedy nehalí vchod do Aladinovy jeskyně, ale
začátek cesty k uspokojení vaší touhy.
Pokud jsou vaše přání objemnější a do prostoru za oponou
by se nevešly (například váš vysněný dům), najdete za ní dveře, kterými do něj
vstoupíte. Může to opět být cokoliv: vila, vaše nová kancelář, firma, farma,
zahrada… Ale také koncertní nebo divadelní sál, balkón nad zaplněným náměstím
nebo vnitřek orbitální stanice. Za tímto průchodem se můžete setkat se svými
„zákazníky“ (lidmi, na něž míří vaše životní poslání), jak jsem to popsal
v části Vizuální metoda.
Všechny tyto scény můžete dále řetězit. Zkuste třeba ve
svém domě vytvořit křeslo, sedněte si do něj, zavřete oči a představujte si, že
stojíte před výtahem… Někdo by možná mohl mít obavu, že v takto vytvořeném
světě zabloudí. Ale jednou musíte oči otevřít, takže nebezpečí známé ze sci-fi
literatury vám nehrozí. Zato lze tímto způsobem dosáhnout prolnutí každodenní
reality se světem, v němž je všechno možné, s úžasnými důsledky pro
váš úspěšný život.
Hezké, díky!!
OdpovědětVymazat