Neohlížej se

V pohádkách se občas můžete setkat s následující situací: Hrdina má vykonat nějaký celkem nenáročný úkol, ale nesmí se přitom ohlédnout. Když neodolá, bohatství nebo šance za získání princezny a polovice království k tomu zmizí. Také jste si v dětství říkali, že vy byste se určitě, ale zcela jistě neotočili?

Pohádky jsou zajímavým zdrojem poučení a určitě se k nim ještě vrátím. Nesdílím totiž přesvědčení některých lidí, že se jedná o příběhy zavádějící, s účinkem spíše kontraproduktivním. To, řekl bych, platí více o pohádkách moderních, představovaných například hollywoodskými díly. Randy Gage brilantně analyzoval film Titanic (v knize Proč jste tak hloupí, nemocní a bez peněz...), a došel k názoru, že je postavený na odsouzení veškerého bohatství a bohatých.

Ale vraťme se ke klasickým pohádkám a otáčení. Tahle zásada totiž kupodivu platí stále. Budete-li se ohlížet zpět, nikdy nedojdete k úspěchu. Stejně jako v příběhu se vám zlato rozplyne a cesta ke království uzavře. Za vašimi zády totiž číhá minulost.

Samozřejmě nejde o jakýkoliv pohled zpět. Také si rád přečtu knížku o historii nebo se v televizi podívám na dokumentární film. Se zvláštní nostalgií myslím zejména na krátkou dobu mezi dvěma světovými válkami. Ale to je v pořádku. I za cizími životy se můžete ohlížet. Ale za vlastním ne.

Proč? Protože takové vzpomínání jen málokdy přinese něco pozitivního. Jestliže jste v minulosti prožili něco velmi pěkného, pak ohlížení se na šťastnou dobu vás utvrzuje v přesvědčení, že to hezké, co vás v životě mohlo potkat, už uteklo. Proč se tedy zabývat budoucností? Ještě horší je to s negativními zážitky. Návraty k nim přinášejí výčitky: „Proč jsem tehdy…?“ Ale protože minulost už byla a nic z ní nemůžete změnit, je takové týrání se bezvýsledné, ale bohužel i nekonečné.

Pokud jde o vzpomínky pozitivní, je dovoleno občas se k nim vrátit. Třeba když se jednou po dlouhé době sejde rodina rozptýlená po celém světě nebo bývalí spolužáci. Ale to je podobný případ jako s vánočním bramborovým salátem.  Je nezdravý, ale jednou za čas se nic nestane – a chutná báječně. Dopřejte si tedy pěkné vzpomínky jako sváteční lahůdku, po níž se zase vrátíte k „všednímu“ dnešku.

Časté návraty k negativním vzpomínkám signalizují, že jste se s touto částí svého života stále ještě nevyrovnali. Jinak by už byly dávno uloženy do vzpomínkového archivu a odpočívaly tam v pokoji. Měli byste se proto ke každé této podstatné epizodě svého minulého života vrátit. Ale jen jednou, naposledy, a řádně připraveni.

K vyrovnání se s minulou událostí můžete použít vícero metod. Jedna z nich je například popsána ve skvělé knize CestaVědomí Nová měna (Brandon Bays, Kevin Billet) a někdy příště vám seznámím i se svým příspěvkem v této oblasti. Podstatné je, že k osvobození musíte dojít přes negativní prožitek. Abyste vstali (vyrovnali se s minulostí), je nutné padnout až na dno. Samozřejmě obrazně. Na začátku tedy velmi silně procítíte to nejhorší, co pro vás epizoda z minulosti znamená. Tak vyprázdníte zásobník negativních emocí, které jste k ní shromáždili. Když už nezbyde ani jediná, můžete se konečně ve svém prožitku vyrovnat – s lidmi, kterých se týkala, sami se sebou. A nakonec pocítit úžasnou lehkost osvobození.

Vyrovnat se znamená odpustit. Pokud trváte na tom, že odpustit můžete, ale zapomenout ne, pak jste ve skutečnosti neodpustili. Jedinou možností, jak se zbavit zatěžující vzpomínky, je všeobecné odpuštění – vy sami sobě i všem zúčastněným, ale zrovna tak oni vám i sobě navzájem. Když jste to nemohli nebo nemůžete udělat ve skutečnosti, pomůže vám vizuální cesta. Jak je řečeno v Bibli: „Komukoli něco odpustíte, odpustím i já.“. Odpustíte-li nebo pořádáte o odpuštění v duchu, odpustí ten druhý – třeba i nevědomě – také.

Od zlé vzpomínky se tedy odpoutáte, nemáte-li k ní žádnou vazbu, žádný důvod se k ní vracet a vyhledávat ji. Pokud se takto postupně zbavíte všech, váš život se prosvětlí a obrátí k prožitku přítomnosti a pozitivnímu očekávání budoucnosti.