pondělí 8. července 2013

Procházejte se zahradou Lórienu


Způsob života, který vedeme, je většinou hektický. Snažíme se zvládnout vše v jednom zátahu a v honbě za výkonností si plánujeme pracovní dobu po minutách. V tomto plánu se pak bohužel nenajde čas na relaxaci. Přitom ta je nejen příjemná, ale za těchto podmínek přímo nezbytná. Bez regenerace sil musíte v práci nastavovat, abyste zvládli to, co vám dříve trvalo podstatně kratší dobu. Ne, není to věkem. I mladý, energií nabitý organismus potřebuje odpočívat.

Ideální je samozřejmě chvíle strávená v přírodě. Přes všechnu civilizovanost jsme s ní stále spojeni pupeční šňůrou, a proto zde také nejlépe nabereme síly. Modrá a zelená jsou barvy relaxace, protože v krajině převládají. Stačí tedy na deset minut vyjít ven, dívat se, poslouchat, dotýkat se.
Jenže když pracujete v klimatizované kanceláři ve třicátém patře kancelářské budovy a zvenku k vám doléhá jen siréna sanitky, je taková rada samozřejmě k ničemu. Pak můžete použít Vizuální cestu.

Možná máte pochybnosti, že by „snění“ mohlo nahradit skutečný fyzický zážitek. Nemějte obavy. Vize, kterou si vyvoláte, má téměř stejné účinky, jako byste tu dobu strávili v originální, fyzické přírodě. Přinese stejné osvěžení, uklidnění, odpočinutí.

Ještě pár slov k názvu. Zahrada Lórienu mě napadla zcela intuitivně. J. R. R. Tolkiena samozřejmě znám, ale nejsem takovým znalcem jeho díla, abych o ní věděl více, než že se jedná o příjemné místo. Takže mě překvapila následující charakteristika ve Wikipedii: „Lórien (Irmo) je jedním z Valar ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena, Ardě. Vládne snům a sesílá spícím nové myšlenky. Jeho pravé jméno je Irmo, Lórien je název jeho říše, která je nejkrásnějším sídlem ve Valinoru. Jeho sídlo plné klidu je vyhledávaným místem odpočinku jak pro elfy, tak i pro samotné Valar.“ Nemohl jsem si tedy vybrat lepší označení.

Jak se dostanete do zahrady Lórienu? Sestupte výtahem do hloubi (návod najdete zde), vejděte do své místnosti a v jedné ze stěn vytvořte dveře do zahrady. To je vše. Pak už se jen procházejte. Aby byla vize dokonalá, zapojujte všechny smysly. Vytvářejte trávník plný květů a kvetoucí stromy, vnímejte jejich vůni. Berte stébla trávy mezi prsty, hlaďte kmeny. Poslouchejte zpívající ptáky a šumění větru ve větvích. A když to všechno zvládnete, začněte – a to doslova - sklízet plody. Trhejte je, voňte k nim, jezte je a vychutnávejte. Představte si, jak jsou šťavnaté, jak vám sladká šťáva stéká po bradě. Nevadí, že se ušpiníte, někde je tu přece studánka, v níž se můžete umýt.

Pokud zrovna potřebujete shodit nějaké kilo a žaludek se vašemu úmyslu vzpírá s hlasitým kručením, pojídáním lórienských plodů ho můžete umlčet. Nevěříte? Zkuste to.

Ani s plody se ještě nemusíte spokojit a skončit. Co třeba zvířata? A proč ne rovnou mluvící?

Vizuální relaxaci provádějte každý den, nejlépe v jeho polovině. Stačí deset minut, abyste se osvěžili a nabrali nové síly. Samozřejmě, že pokud máte za sebou obzvlášť náročnou práci, můžete pobyt prodloužit. „Ztracený“ čas s nově nabytými silami lehce doženete. Ale nezapomeňte, že živá příroda je přece jen o něco málo lepší. Takže se do ní, třeba o víkendu, přece jenom vydejte.

Žádné komentáře:

Okomentovat