Způsob života, který vedeme, je většinou hektický.
Snažíme se zvládnout vše v jednom zátahu a v honbě za výkonností si
plánujeme pracovní dobu po minutách. V tomto plánu se pak bohužel nenajde
čas na relaxaci. Přitom ta je nejen příjemná, ale za těchto podmínek přímo nezbytná.
Bez regenerace sil musíte v práci nastavovat, abyste zvládli to, co vám dříve
trvalo podstatně kratší dobu. Ne, není to věkem. I mladý, energií nabitý
organismus potřebuje odpočívat.
Ideální je samozřejmě chvíle strávená v přírodě.
Přes všechnu civilizovanost jsme s ní stále spojeni pupeční šňůrou, a
proto zde také nejlépe nabereme síly. Modrá a zelená jsou barvy relaxace,
protože v krajině převládají. Stačí tedy na deset minut vyjít ven, dívat
se, poslouchat, dotýkat se.
Jenže když pracujete v klimatizované kanceláři ve
třicátém patře kancelářské budovy a zvenku k vám doléhá jen siréna
sanitky, je taková rada samozřejmě k ničemu. Pak můžete použít Vizuální
cestu.
Možná máte pochybnosti, že by „snění“ mohlo nahradit
skutečný fyzický zážitek. Nemějte obavy. Vize, kterou si vyvoláte, má téměř stejné
účinky, jako byste tu dobu strávili v originální, fyzické přírodě. Přinese
stejné osvěžení, uklidnění, odpočinutí.
Ještě pár slov k názvu. Zahrada Lórienu mě napadla
zcela intuitivně. J. R. R. Tolkiena samozřejmě znám, ale nejsem takovým znalcem
jeho díla, abych o ní věděl více, než že se jedná o příjemné místo. Takže mě překvapila
následující charakteristika ve Wikipedii: „Lórien (Irmo) je jedním z Valar ve
fiktivním světě J. R. R. Tolkiena, Ardě. Vládne snům a sesílá spícím nové
myšlenky. Jeho pravé jméno je Irmo, Lórien je název jeho říše, která je
nejkrásnějším sídlem ve Valinoru. Jeho sídlo plné klidu je vyhledávaným místem
odpočinku jak pro elfy, tak i pro samotné Valar.“ Nemohl jsem si tedy vybrat
lepší označení.
Jak se dostanete do zahrady Lórienu? Sestupte výtahem do hloubi
(návod najdete zde), vejděte do své místnosti a v jedné ze stěn vytvořte
dveře do zahrady. To je vše. Pak už se jen procházejte. Aby byla vize dokonalá,
zapojujte všechny smysly. Vytvářejte trávník plný květů a kvetoucí stromy, vnímejte
jejich vůni. Berte stébla trávy mezi prsty, hlaďte kmeny. Poslouchejte zpívající
ptáky a šumění větru ve větvích. A když to všechno zvládnete, začněte – a to
doslova - sklízet plody. Trhejte je, voňte k nim, jezte je a vychutnávejte.
Představte si, jak jsou šťavnaté, jak vám sladká šťáva stéká po bradě. Nevadí,
že se ušpiníte, někde je tu přece studánka, v níž se můžete umýt.
Pokud zrovna potřebujete shodit nějaké kilo a žaludek se
vašemu úmyslu vzpírá s hlasitým kručením, pojídáním lórienských plodů ho
můžete umlčet. Nevěříte? Zkuste to.
Ani s plody se ještě nemusíte spokojit a skončit. Co
třeba zvířata? A proč ne rovnou mluvící?
Vizuální relaxaci provádějte každý den, nejlépe v jeho
polovině. Stačí deset minut, abyste se osvěžili a nabrali nové síly. Samozřejmě,
že pokud máte za sebou obzvlášť náročnou práci, můžete pobyt prodloužit. „Ztracený“
čas s nově nabytými silami lehce doženete. Ale nezapomeňte, že živá
příroda je přece jen o něco málo lepší. Takže se do ní, třeba o víkendu, přece
jenom vydejte.
Žádné komentáře:
Okomentovat