pondělí 23. září 2013

Aktualita: Kniha 21 dní ke štíhlému tělu také jako e-book!


Kniha 21 dní ke štíhlému tělu je už k dostání jako e-book (ve formátech PDF, EPUB a MOBI). Kromě možnosti pracovat s ní na všech čtečkách a tabletech (ale i PC) je jistě příjemná i nižší cena: 290 Kč namísto 450 za tištěné vydání.

V této chvíli nabízí knihu internetové knihkupectví Kosmas, ale zanedlouho poputuje i do dalších 12 prodejen.


Kolikrát jste už zkoušeli novou metodu pro zhubnutí, která už tentokrát určitě zabere? Kolikrát jste sestavovali nový jídelníček, postupovali novou dietu, vážili se třikrát denně v očekávání alespoň malého pokroku? Pokud vás nakonec čekalo vždy jen zklamání, vyzkoušejte příručku "21 dní ke štíhlému tělu". Praktický návod Miloše Tomana totiž neřeší následky, ale příčiny. Neučí vás bojovat proti kilům navíc, ale ukazuje, jak změnit důvod, proč přibíráte na váze.

Jeho metoda, z níž čerpají i jiní autoři programů pro snižování tělesné hmotnosti (odkazuje na ni například Dr. Charles Livingston, autor populárního programu Fat Loss Factor), změní během 21 dnů nastavení vaší mysli. Nový vzorec, který si vytvoříte, vás zcela přirozenou a nenásilnou cestou přivede nejen ke snížení váhy na požadovanou hodnotu, ale také k jejímu dlouhodobému udržení. 

Co se díky působení této metody stane:
  • budete jíst méně, aniž by vám to vadilo a museli jste se k tomu nutit
  • omezí se pocit a projevy hladu
  • podvědomě si začnete vybírat zdravější stravu
  • nebudete mít výčitky svědomí, když občas podlehnete pokušení
  • bez přemáhání a nechuti zvýšíte pohybovou aktivitu
  • neztratíte dobrou náladu a svěžest 

Pokud jste už nějakou dietní nebo jinou metodu zkoušeli, pak víte, že při nich často dochází právě k opačným k opačným jevům a necítíte se při nich zrovna nejlépe. S vizuální metodou, která je podstatou příručky "21 dní ke štíhlému tělu" je tomu právě naopak.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  

neděle 22. září 2013

Tři poznání - část první


Napište a natočte si příběh svého života

Ráno vypravíte děti do školy a pak chvátáte, abyste se včas dostali do práce. Tam osm hodin snášíte nafoukané vedoucí, neochotu kolegů a kolegyň, prázdné řeči na poradách nebo na šatnách. Odpoledne je třeba ledacos zařídit, pak se postarat o večeři. V televizi běží zprávy, politické aféry, války, povodně. Když se konečně dostanete k nové knížce, kterou vám někdo vřele doporučil, po třech stránkách zjistíte, že je to neskutečná nuda.

Často si říkáte, že takhle jste si svůj život nepředstavovali. Když vám přátelé na věčné stížnosti odseknou, ať s tím tedy něco uděláte, jen se kysele usmějete. Dobře víte, že to nejde. Jiná práce není, děti potřebují peníze, platíte hypotéku a půjčku na auto. Možná si v takových okamžicích s trpkostí uvědomíte, jak málo o sobě rozhodujete vy sami. Váš život běží podle scénáře, do něhož nemáte co mluvit.

A ono to tak skutečně je. Film života, který prožíváte, se podobá televiznímu seriálu. Role jsou přiděleny a další díly doplňujete tak, aby navazovaly na už odvysílané. Ze služebné a lokaje se nemůžete stát pánem zámku, protože to by přece nebylo logické. Divák by podobný dějový přemet nepochopil.

Ujasněme si ale dvě věci: Kdo je zde režisérem a kdo divákem? I když si zřejmě připadáte jako člověk, jenž sedí před obrazovkou, ve skutečnosti máte na starosti režii. A těmi, které nechcete zklamat a jste ochotni se jim podbízet, jsou lidé kolem vás. Daleko nejdůležitější je ale scénář. Jím se řídíte a jeho se neodvážíte nedržet. Proč? Protože jiný nemáte.

Už jste jistě četli o lidech, kteří „přišli ke štěstí“. Najednou se mají víc než dobře a hlavně všude vykládají, jak mohou dělat jen to, co je baví. „Kdyby mě někdo nabídl lepší práci, nebo investoval do mého podnikání, to bych se změnou neváhal ani minutu,“ říkáte si. „Ale takhle?“ Jenže nic takového se nestane a ani stát nemůže. Nemáte to ve scénáři.

První poznání tedy říká, že jste nejen režisérem svého života, ale že máte také právo změnit scénář. On totiž vůbec není váš. Začali ho psát vaši rodiče, učitelé i kamarádi, pokračovali v tom partneři, děti, nadřízení v práci, vaši sousedé, úředníci v hypotéční bance a spousta dalších lidí. Vy pak jen poslušně realizujete, co si oni představují jako dobrý příběh ze života průměrného občana.

Scénář můžete změnit, pokud pochopíte, že postavy a věci v něm nejsou navzájem nijak pevně provázány. Obvykle totiž říkáte, že to nejde, protože…  A popíšete neúprosné fungování zákona příčiny a důsledku. Jestliže dám výpověď, nenajdu jinou práci. Když nezaplatím hypotéku, přijdeme o dům. Jestliže mě povýší, kolegové to budou chápat jako nespravedlnost. Když zbohatnu, někdo musí zchudnout. A tak dále. Tyto pravdy se zdají být pevné jako betonová zeď.

Jenže ve skutečnosti jsou vazby mezi tím, co uděláte, a jak se to projeví u druhých, velmi volné. Ke stejnému výsledku se dá dojít mnoha cestami a také se mnoha cestami může dojít k mnoha výsledkům. Vaše „Když udělám to, nevyhnutelně musí přijít toto“ zkrátka není pravda. To jen předčítáte ze scénáře, který jste sami nenapsali.

Pusťte se tedy do přípravy nového. Bylo by ovšem hloupé jen tak zpřeházet postavy a děje a čekat, co se z toho vyvine. Povšimněte si, že vám neříkám, abyste hned teď postavili svůj život na hlavu. Ne, teď hned začněte psát jeho nový příběh.

V první řadě si položte otázku, co je v něm vlastně nemožné. Jistě, pokud nechcete vytvořit nějaké absurdní drama, je třeba se držet základní logiky. Ale jinak? Může hrdina toho filmu závratně zbohatnout? Může získat partnera či partnerku svých snů? Může se stát slavným hercem, spisovatelem nebo investorem? Nejenže může, ale dokonce musí! Jinak by seriál nebyl divácky zajímavý a nestal by se hitem. A vy ho přece, i když jste si v něm vyhradili hlavní roli, neděláte jen pro sebe.

Začněte tedy s tím, co musí mít každý scénář nejdříve: s cílem. Je sice pravdou, že v některých seriálech ani sami autoři předem nevědí, jak to dopadne, ale vy si to řekněte hned na začátku. Vezmou se? Zbohatne hrdina? Koupí si zámek na Loiře? A kdy se to stane? Když máte v tomhle jasno, bude se vám daleko lépe pracovat na osnově příběhu.

Ta je také důležitá. S osnovou dokážete svůj příběh logicky budovat a rozvíjet. Jinak nevíte, co bude zítra. A co se stane? Odložíte všechno na později, nejlépe na poslední měsíc nebo týden, kdy to má všechno nastat. Jenže ten ztracený čas už nemůžete dohonit, i kdyby se měly dít zázraky.
Kostra příběhu, jeho osnova, vám tedy říká, co je kdy zapotřebí udělat, aby zápletka vyvíjela ke zdárnému konci. Celý příběh máte před sebou jako na dlani. Jestliže děj dlouhý dejme tomu pět let těžko přehlédnete od začátku do konce, v osnově je celý před očima.

A kostru pak vyplníte jednotlivými epizodami, díly. Musí na sebe logicky navazovat, směřovat k cíli, který jste si určili. Jak dlouhé časové období mají vyjadřovat? Jaké chcete, ale po dnech to určitě nestihnete. Zkuste každý příběh vytvářet po dobu jednoho týdne. Tedy napsat scénář a díl „natočit“. Vůbec nejlepší jsou tři týdny, tedy 21 dní, ale to doporučuji už zkušenějším režisérům svého života, kteří už mají pár dílů za sebou.

Úskalím vašeho „filmu o životě“ a první velkou překážkou je vlastnost, kterou bych nazval počáteční nesynchronnost. Ačkoliv jde o váš děj, o váš život a váš cíl, v jeho první části (a to může trvat měsíc i třeba rok), poběží odděleně od skutečnosti. Vy si sice něco „vysníte“, ale reálný život si půjde podle svého a na váš scénář nebude brát ohled. Může vás to svést k názoru, že tenhle postup zkrátka nefunguje a jen s ním ztrácíte čas. Jenže úspěch vždy patřil vytrvalým. Potřebujete nějaký čas, abyste poznali, že opravdu máte moc režírovat si svůj život. Ne, ve vaší hlavě se neobjeví žádný ohňostroj, žádné „Aha!“. Naopak, poznání přijde nenápadně a stane se zvykem. Pak teprve zjistíte, že se i skutečnost řídí vaším scénářem.

Jak ho napsat, když jste s velkou pravděpodobností žádné příslušné školení neabsolvovali a v hodinách českého jazyka jste možná nedávali pozor? Jakkoliv. S tužkou určitě zacházet umíte, nějaký papír také máte, nebo si kupte trhací blok, a to docela postačí. Nejdříve si na jeden nebo více listů napište, jak to má všechno dopadnout. Popište do všech podrobností, jak chcete žít třeba za tři roky, pět let. Kratší termíny si nedávejte, protože nevíte, kdy se „chytnete“ a zesynchronizujete scénář a reálný život. Nemějte strach, že na něco zapomenete. Až tam dojdete, budete muset stejně začít další, nový film. Za tu dobu jistě přijdete na spoustu dalších věcí, které ještě chcete.

Osnovu si pište v odrážkách. Nejdříve načrtněte děj svého života, jak ho chcete ve vybraném časovém úseku prožít, pak ho rozdělte do jednotlivých let. V prvním roce třeba získáte nové zaměstnání, ve třetím povýšíte na důležité místo a v pátém koupíte firmu, ve které pracujete. Mezi tyto mezníky přidejte tolik podrobností, kolik potřebujete.
Jen prosím do svých plánů nezahrnujte šťastné náhody, jako jsou výhry ve sportce nebo dědictví po zapomenutém strýčkovi. Na ně žádný scénář neplatí a mám pocit, že takovými přáními nejen odeženete skutečné přínosy vašemu životu, ale také za ně zaplatíte. Nic totiž není zadarmo.

A obsah jednotlivých dílů samozřejmě může napsat každý. Nikdo vám nebude kontrolovat gramatiku a úhlednost rukopisu. Stačí, když děj popíšete tak, abyste to sami po době přečetli a ještě na druhý den věděli, co jste chtěli říci.

 Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  

čtvrtek 19. září 2013

Nebojte se překážek


Včera jsem se zase jednou vydal přes řeku plnou krokodýlů. Byla pěkně široká, takže mi chvíli trvalo, než jsem po hřbetech těch krvelačných potvor přeskákal na druhý břeh. Asi jsem musel vypadat směšně, jak bosý, levou rukou držící boty svázané tkaničkami, balancuji na zádech převalujících se zvířat. Neřekli byste, že jsou ve vodě velmi rychlá a obratná. Znovu mě však překvapil silný nápor radosti, když jsem se konečně dostal na druhou stranu. Přece jen to všechno byla „pouhá“ představa.

Toto cvičení jsem vymyslel jako nácvik překonávání překážek. Najdete ho třeba v příručce 21 dní k bohatému životu. Když se vydáte vizuální cestou, smazávají se rozdíly mezi představou a realitou, což můžete poznat třeba právě podle pocitu radosti až euforie, jestliže se vám podaří veletok s krokodýly (symbol překážky) úspěšně překonat.

Protože s překážkami se v životě setkáváme všichni, doporučuji, abyste si občas tímto cvičením prošli. Třeba v předvečer dne, kdy vás čeká nějaký obtížný krok, zkouška, jednání.

Nejdříve tedy sestupte do své místnosti (podrobný návod, jak to udělat, najdete zde). Dalšími dveřmi pak projděte ven. Stojíte na břehu široké, kalné řeky. Na druhé straně na vás čeká to, po čem právě toužíte. Pytel peněz, stůl s občerstvením, nový vůz nebo dům – co chcete. Má to však háček. Voda je plná krokodýlů, kteří se v ní líně převalují.  Možná už jste něco podobného viděli ve filmu. Tito nebezpeční plazi vás navíc budou silným hlasem přesvědčovat (v představě je možné všechno), ať se ani nepokoušíte k řece přiblížit.

Protože tu není žádný člun, ke své odměně a všemu ostatnímu se můžete dostat, jen když přes řeku přeskáčete po hřbetech krokodýlů.

Nadechněte se tedy a pusťte se do toho. Jako vždy vnímejte všemi smysly: Jak vaše boty nebo bosé nohy (doporučuji) dopadají na tvrdou kůži, jak se krokodýli pod vámi hýbou, jak vás máčí voda a jak je cítit bahnem. Abyste na takové vnímání měli čas, představte si řeku pořádně širokou. Chvílemi se také můžete zastavovat a čekat, až se nějaký krokodýl ocitne v blízkosti.

Uprostřed řeky sklouznete a upadnete do vody. Musíte s krokodýly bojovat. Největšímu z nich nakonec stisknete tlamu tak, aby ji nemohl otevřít, vyhoupnete se na jeho hřbet a pokračujete ve skocích.

Nakonec vyskočte na břeh a prožijte si radost z překonané překážky. Pak dojděte ke svým odměnám, které vás na druhé straně čekají. Protože máte šaty promočené, převlečte se do oděvu, který na vás čeká zavěšený na stojanu. Pak se usaďte k prostřenému stolu. Zatímco svačíte, prohlížejte si detaily toho, co vás obklopuje. Ale vnímejte samozřejmě i dobré jídlo. Přes řeku plnou krokodýlů se už vracet nemusíte. Stačí, když projdete dveřmi někde v blízkosti a ocitnete se zase ve své místnosti. Pak zhasnete, zavřete, vyjdete a vyjdete výtahem nahoru.

Toto cvičení můžete také absolvovat jako součást kurzu, který je shrnutý v příručce 21 dní k bohatému životu.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  

čtvrtek 12. září 2013

Úspěch není jen pro elity


Dostal jsem otázku: „Čím se vaše metoda liší od všech těch knížek o úspěchu, které stejně nefungují?“

Za prvé si nemyslím, že by návody v knihách věnovaných úspěchu byly k ničemu. Ony fungují. Ale potřebujete k tomu víru. Bezpodmínečné přesvědčení o jejich účinnosti. Taková Barbel Mohrová, autorka Vesmírného objednávkového servisu podle všeho nemá problém uvěřit čemukoliv. Proto také dostává, o co Vesmír požádá. Já jsem spíše nevěřící Tomáš, takže stejným způsobem nic nezískám. Bohužel, je nás většina.

Tím se dostávám k hlavní přednosti vizuální metody. Ona totiž požadavek na bezpodmínečnou víru obchází. Využívá zjištění, že mezi představou (bdělým snem) a skutečností není velký rozdíl. Alespoň pro naše podvědomí, kde se změny chování a postojů odehrávají. Vžít se do obrazu dokáže téměř každý. Zažíváme to třeba při sledování napínavého filmu, ale mnozí lidé se takto noří i do svého denního snění. Důvěřovat účinku návodu k úspěchu tedy umí málokdo, ale s představou se ztotožníme snadno. Místo abychom obtížně věřili, že něco bude, v představě zažíváme, že to „už je“. A uvěřit v realitu je přece naprosto snadné.

Co má podle mého názoru naopak malou účinnost, jsou návody typu „Běžte a něco dělejte!“ Za prvé obvykle neřeknou, co. Za druhé vůbec nepočítají s tím, že každý člověk je nějak nastavený. Jako kdybychom každé ráno začínali život znovu, bez starých návyků, vzpomínek a postojů. Pak je samozřejmě možné říci si, že teď to budu dělat podle návodu. Jenže ve skutečnosti je dnešní den dán vším, co jsme zažili a vstřebali před ním. Neseme si sebou hromadu šablon vytvořených výchovou, vlastní hodnotovou orientací, zkušenostmi, postoji a vlivem okolí. Bojovat s ní násilím je obtížné, vysilující a většinou beznadějné. Kdo z nás má vlastnosti, sílu a vytrvalost legendárních bojovníků?

Výsledky dosažené vizuální cestou samozřejmě také nikomu nespadnou do klína bez námahy. Ale jsou přece jen dostupnější a mohou tedy zajistit úspěch více lidem. Má metoda není určená elitám a ani není jejím cílem je vytvářet. V tom dobrém slova smyslu by se tedy dala nazvat lidovou.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  
  

Příručka pro podnikatele: 21 dní k intuitivnímu marketingu


Vedle marketingu kalkulovaného, používajícího exaktní nástroje, existuje také marketing cítěný. Jeho reprezentantem je i můj intuitivní marketing, jediná česká koncepce, jež je vyučována na vysokých školách. Největší konkurenční výhodou, kterou přináší svým uživatelům, je schopnost naladit se na „vlnu“ zákazníka. I v digitálním věku totiž stále platí, že nákupní rozhodování ovlivňují na prvním místě emoce a vnitřní potřeby.

Zájemci o hlubší proniknutí do tajů tohoto hlubokého dialogu se zákazníky a úspěšného podnikatelského stylu nyní mají možnost využít metody, která jim to umožní. Spojením pravidel intuitivního marketingu a vizuální cesty vznikla příručka 21 dní k intuitivnímu marketingu, upevňující správné návyky v duchu této koncepce a otevírající mysl novým přístupům a nápadům.

S její pomocí odstraníte mentální bariéry, otevřete stavidla tvořivosti a naladíte „přijímač“ své mysli na viditelná i skrytá přání zákazníků. Váš podnikatelský úspěch má mocného pomocníka právě v této originální publikaci. Během 21 dní si cvičeními vytvoříte novou podvědomou šablonu, která změní váš přístup k marketingu, prodeji a byznysu vůbec. Vítejte ve světě intuitivního marketingu, kde se vítězí chytrostí a emoční inteligencí!

sobota 7. září 2013

3x3 návody zdarma


Abyste mohli být v čemkoliv úspěšní, musíte vědět, čeho chcete dosáhnout. Někdy to vůbec není snadné, hlavně pokud jde o cíle životní. Mnoho lidí je dokáže určit jen velmi obecně: Chci se mít dobře, chci prožít pěkný život, chci být užitečný… To však nestačí, protože na základě takto popsaných vizí nedokážete poznat, jak se k nim vlastně dostat. Hned první krok se tak stává těžko překonatelnou překážkou. A po něm ještě musí následovat další… Proto vám podávám pomocnou ruku a první tři návody poskytnu zcela zdarma.

Cesta od neúspěchu nebo průměrnosti a všednosti k úspěchu začíná třemi kroky:

·         musíte zjistit, co od života skutečně chcete
·         dále je třeba se naučit sestoupit do hloubi mysli
·         a do třetice si potřebujete vytvořit dostatečný emoční důvod pro změnu

K prvnímu kroku vám zašlu návod, jak se vyznat sami v sobě a ve svých přáních. S jeho pomocí se můžete dobrat zjištění, co vlastně od života očekáváte, co byste skutečně chtěli dělat a v jaké roli se cítili spokojení.

Ke druhému kroku přidám postup, jak se ponořit do nižších úrovní mysli a dosáhnout tak úrovně, na níž můžete přepsat své podvědomé šablony, které mají na svědomí váš současný stav. Ten je teď možná jen šedým průměrem nebo dokonce neúspěchem, ale máte šanci ho změnit.

Ve třetím kroku se dozvíte, jak překonat emoční pojistku, která chrání část šablon (obvykle právě těch, kterých se chcete zbavit) před přepsáním. Sestoupíte na emoční dno a odrazíte se od něj, abyste mohli stoupat vzhůru.


Všechny tři návody vycházejí z metody "vizuální cesty". Využijete je jako úvod a přípravu na použití některé z příruček "21 dní k …". V současné době jsou k dispozici:


Pozor! Tato bezplatná nabídka tří návodů je časově omezená! Objednat
  

středa 4. září 2013

Kdo má právo na úspěch?


Nedávno na internetu vzplanula vášnivá debata o programech, které (za nemalé peníze) slibují svým držitelům úspěch. Vlastně to začalo už Milionovým impériem Davida Kirše, ale teprve s příchodem Jiřího Vokáče Čmolíka se rozpoutal ten správný halas. Do bitky jsou na obou stranách zatahovány další známé i méně známé osobnosti, takže to pomalu vypadá, že nejde o nic menšího, než o patent na správné nástroje, jimi je možno úspěch podnítit nebo dokonce zaručit.

Nechci se vyjadřovat k jednotlivým jménům, není ostatně problém si na internetu najít vše potřebné. Zcela jistě narazíte na obdivovatele i nesmiřitelné kritiky. U výhrad některých lidí, kteří se považují nebo jsou považováni za odborníky, mám zase pocit, že si přihřívají polívčičku konkurenčního boje. Budiž jim to přáno.

Pro mě je daleko zajímavější, že tento spor se kromě jiného vede i o lidskou individualitu. Jednak je podle některých radikálních diskutérů člověk jednou provždy geneticky naprogramován a pokoušet se o změnu je jen plýtváním časem. Proč tedy nezrušíme školy a nápravné ústavy? Proč všechny, kdo překročí zákon, rovnou nezavřeme navždy, když polepšení není (z vůle genů) v jejich moci?

To jsou samozřejmě představy extrémní. Daleko více zastánců klade požadavek, aby změny v mysli byly potvrzeny klasickými klinickými metodami (včetně porovnání s placebem). Přitom ani „tradiční“ psychologové by s něčím podobným neuspěli. Buď totiž přiznáme člověku právo být po duševní stránce jedinečným, nebo budeme mít statisticky ověřenou účinnost. Obojí najednou opravdu nejde.

Umírněnější křídlo, které možnost změny přece jen uznává, se tak ovšem dostává do úzkých. Na jedné straně připouští, že člověk není otrokem genetického nastavení a osudu a že se může stát z outsidera úspěšným, na druhé straně však své tvrzení také nemůže „vědeckými“ metodami dokázat. Východiskem je učení, že někdo to holt v sobě má (zřejmě od přírody) a někdo ne. Změní se ten, kdo na základě predispozice dokáže zapnout svoji silnou vůli, zatnout zuby a v potu tváře dosáhnout svých cílů. Ostatní mají smůlu.

Chápu, že lidé, kterým se to takto povedlo, si na podobném postupu zakládají. Jde přece o důkaz jejich schopností, povyšujících je nad ostatní. Poučka této „školy“ totiž říká, že úspěchu dosáhne jen nepatrné procento. Když se podívám na nástroje, které k tomu mají být použity (odříkání, silná vůle, intenzivní vzdělávání a sebevzdělávání), ani se té skepsi nedivím. To skutečně není pro každého.

Důkazů, že člověk se může proměnit železnou vůli, je asi zhruba stejně, jako potvrzení, že to jde i bez ní. Pes je zakopán někde jinde. Zatímco v prvním případě se obvykle zmiňují úspěšní, ve druhé ti, na něž postup nefungoval. Vzniká tak optický klam. Připočtěme k tomu ještě silně zažitou pověru, že úspěch je třeba vydřít a cesta k němu musí být hodně nepříjemná, a máme tu důvod opovržení vůči metodám, které bývají házeny do jednoho pytle s označením „ezoterika“.

Přitom v základním provedení stojí tyto nástroje na zcela racionálním základě. Že myslíme a jednáme na základě nějakých mentálních programů, to potvrzuje existence škol. Kdyby tomu tak nebylo, mohli bychom zavřít školy a zrušit rodiny. Při sebemenších úkonech bychom museli začínat úplně od začátku. Nikdy bychom se nenaučili jezdit na kole, řídit automobil, jíst příborem nebo zavazovat tkaničky.

Že jde toto nastavení změnit, dokládají případy mnohem většího počtu lidí, než těch, kteří zatnuli zuby a uspěli. A i u nich se konec konců nedá říci, že se jejich mentální šablony nezměnily.

Že tyto změny trvají po určitou dobu, je vědecky potvrzeno. Má to zase svoji logiku. Kdybyste mohli tak zásadní postoje měnit ze dne na den, váš život by se stal jedním sebezničujícím chaosem. Že je to zrovna 21 dní, o ničem nevypovídá. Nejde o žádné magické číslo. Na Marsu by šlo jistě o dobu jinou.

A že je ke změně zapotřebí představivosti? S touto poučkou už dnes běžně pracují sportovní trenéři a asi by nevěřícně kroutili hlavou, kdyby jim někdo oznámil, že se jedná o nástroj šarlatánů.

Nikoho však neobhajuji ani neodsuzuji. Někdo spojí tyto poznatky bez ladu a skladu, jiný jim dá řád, který nefunguje. Možná se najdou i lidé, kteří chtějí jen vydělat, stejně jako prodejci předražených hrnců. Přes to všechno považuji přístup, založený na změně mentálních programů, za lepší. Je totiž demokratický. Na úspěch může dosáhnout téměř každý.

pondělí 2. září 2013

Jsme svobodní?


Podle nedávného průzkumu dělá 90% lidí práci, která je nebaví. Málokdo z nich ale na tom něco změní. Vždy jsou tu závažné objektivní důvody, proč teď nemůže. Je tedy naše svoboda rozhodnout se pro svůj život jen iluzí? Jak jí můžeme získat více? Na tyto a další otázky jsem se pokusil odpovědět v rozhovoru pro Intuitivní marketing.