středa 30. října 2013

Aktuální termín semináře Staňte se režisérem svého života: čtvrtek 7.11.


Nejste spokojeni se svým životem? Pak je to zřejmě proto, že jeho scénář píše někdo jiný. Místo abyste si ho užívali naplno a čerpali z hojnosti, na níž máte nárok, sloužíte ostatním. Vaše odměna v penězích, vztazích i klidné mysli je nedůležitá a málokdy se na vás vůbec dostane.

Je načase myslet také na sebe. To není sobectví, ale uplatnění přirozeného práva svobodně rozhodovat o sobě a o svém životě. Pokud jste si zatím mysleli, že to není možné a okolnosti jsou silnější než vy, tento výjimečný seminář vás přesvědčí o opaku. Díky němu se stanete režisérem svého života a naplníte ho tak úspěchy a radostí.

Co se zde dozvíte:

·         Jak pochopit a poznat své životní cíle
·         Jak je a cestu k nim popsat ve svém scénáři
·         Jak tento scénář „zfilmovat“ pomocí vizuální metody

Co zažijete:

·         Uvidíte na vlastní oči hloubku své nesvobody
·         Sestoupíte na své dno
·         Stanete tváří v tvář vašemu skutečnému životu

Prémie:

·         Naučíte se do svého života přivolat dary hojnosti

Tento seminář vám zabere jeden pracovní den a jeho cena nepřevyšuje průměr běžných školení. Pokud teď říkáte, že si nemůžete dovolit vzít dovolenou nebo zaplatit, jste právě těmi lidmi, kteří ho nutně potřebují. Třeba proto, abyste později nemuseli nikoho žádat o volný den nebo váhat nad užitečnými výdaji. Rozhodnutí je na vás: Budete v životě svobodní a šťastní, nebo se spokojíte s bezvýznamnou rolí v pozadí?

Další informace a přihláška zde.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  

pondělí 28. října 2013

Tři poznání - část třetí


Minule jsem upozornil, že ty nejlepší věci v životě dostáváme nezaslouženě. Systém založený na přiměřené odměně poskytuje totiž velmi málo. Když vezmeme úvahu, že většina lidí se podceňuje a ani nedělá to, co by ji bavilo a v čem by skutečně vynikla, nemůžeme se ani moc divit. Svět založený na tom, co dobydeme v potu tváře, není příliš radostné místo. A také ne spravedlivé, jak jsme si řekli.

Naštěstí je tu ještě „druhý pilíř“, totiž dary. Ty se dávají ne podle zásluh a pracovního nasazení, ale tak, aby udělaly radost. Nedostáváte tedy to, co potřebujete, ale po čem toužíte a o čem sníte, co byste opravdu z celého srdce chtěli.

Máte-li dar dostat, musíte ho tedy chtít srdcem, ne rozumem. Ten totiž obvykle prohlásí, že něco takového zcela jistě nepotřebujete a navíc by bylo neskromné si to přát. Velký dům? Nestačí ti třípokojový byt v paneláku? A využiješ vůbec všechny pokoje?  Když poslechnete hlas rozumu, sklouznete opět k odměňování za zásluhy. Nic proti užitečnosti, ale jestliže sami sebe nehodnotíte příliš vysoko (jako to dělá většina lidí), brzy zjistíte, že toho vlastně moc nepotřebujete. A ty složenky přece, i když se zpožděním, vždycky nějak zaplatíte… Jestliže se naopak spolehnete na velkorysost dárce, rozhodnutí o přiměřenosti necháváte na něm. A to je docela pohodlné, nemyslíte?

Neohlížejte se proto na přiměřenost. Jestliže toužíte po velké jachtě, máte na to plné právo, ačkoliv by se jiným mohlo zdát, že vaše přání je poněkud přehnané či dokonce megalomanské. Nejde o ně, ale o vás. Jestliže neumí upřímně odhalit a přát si bez zábran, po čem jejich srdce v skrytu touží, je to jen a jen jejich chyba a vy za ni nemáte proč pykat a připravovat se o své sny. To není sobectví, jak se vám snaží podsunout. Sobecký je ten, kdo se nedělí o hojnost. Ale usilovat o ni jistě špatné není a nikomu to neublíží. O co přijde vaše příbuzná nebo soused, když si pořídíte jachtu? Pravděpodobně jen o klid, pokud je začne užírat závist.

Vaše představa o daru musí být konkrétní. Představte si, že vedete s Bohem (či Vesmírem) takový dialog:
„Chtěl bych zámek.“
„A kolik má mít pokojů?“
„To je jedno, ne? O tom jsem nepřemýšlel… Co třeba deset? Ne, to je málo. Třicet? Já fakt nevím…“
„Tak víš co? Přijď, až bude vědět.“

K upřesnění přání vám dobře poslouží vizuální metoda. Využijte každé volné chvíle a za zavřenými víčky „pilujte“ svoji představu. Jak vypadá jídelna vašeho zámku? Kde má krb a jak je veliký? Co vidíte na krbové římse? Zvláště vhodná je k tomu doba před usnutím, kdy představa volně přejde do snu a zde se pak podvědomě zpracuje.
Při tomto postupu poroste i vaše touha. Dar totiž dostanete jen tehdy, pokud po něm skutečně toužíte. S rozumem nepořídíte nic. Neříkejte tedy (ani si nemyslete), že něco potřebujete. Vy chcete.

Možná teď máte úplně jiné starosti, než jak bude vypadat vaše jachta nebo zámek. Například za co koupíte dětem zimní oblečení, kde vezmete na nájem a jak zaplatíte pojistku. Máte tedy toužit po několika tisícovkách, vlastně potřebě, ne daru srdce?

Joanne Rowling byla bez práce, rozvedená, živila malou dceru a potácela se v depresích. Nedostatek na ni dotíral stále více. Jejím snem bylo vydání knihy. Při všem tom zlém, co jí obklopovalo a co by podle logiky „spravedlivé odměny“ měl především řešit, myslela dnem i nocí na příběh chlapce, zažívajícího dobrodružství na kouzelnické škole. Tím, že byl nakonec vydán, se stala jednou z nejbohatších žen světa.

Nabízí se tedy logická otázka: Dostanete-li jachtu, zámek nebo luxusní vůz, nebudete snad mít i na kabát pro děti a činži? Na svůj sen a přání srdce proto můžete (a musíte) myslet i ve chvíli, kdy byste zdánlivě měli řešit existenční starosti. Jak už jsem upozornil, potřeby do darů nespadají.

Nenechte se tedy momentálními okolnostmi připravit o svá srdeční přání a sny. Tím vás nenavádím, abyste nechali práce, zalezli někam do kouta a se zavřenýma očima čekali, až se to všechno vyplní. Ne, dělejte to navíc. Choďte do práce, máte-li ji, ale po prací době si najděte chvíli na snění. Starejte se o své blízké a děti, ale když máte volno, zavřete na pár minut oči. A mezi tím se zabývejte předmětem své touhy s očima otevřenýma.  Čím více emocí do toho vložíte, tím lépe.

Zbývá odpovědět, jak svá přání Bohu (či Vesmíru atd.) doručit. V první řadě už tím, že na ně neustále myslíte, sníte o nich a svoji touhu tím posilujete, je vysíláte vzhůru. Máte-li podle svého založení a náboženské orientace nějakou konkrétní formu modlitby, klidně ji využijte. Ale mějte na paměti, že mechanické odříkávání naučených slov nedokáže o vašem snu říci vůbec nic. Musíte ho živě a výstižně popsat. A to tak, aby bylo zřejmé, že po jeho naplnění skutečně toužíte.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  

úterý 22. října 2013

Podvečery u čajové konvice 1 - Staňte se režisérem svého života


Zvu vás na první podvečerní posezení u čajové konvice, a to ve čtvrtek 31. října v Praze. Budu povídat o tom, jak se stát režisérem svého života. Možná ani netušíte, nakolik vás zatím ovlivňují a směřují druzí. Podíváme se, jak můžete odhalit, co vás skutečně naplňuje a co je tedy vaším životním posláním. A nakonec si také ukážeme, jakým způsobem získat "nezaslouženou“ hojnost.

Nebudu povídat jenom já, ale dostatek prostoru dostanete i vy se svými zkušenostmi, zážitky, příběhy.

U čajové konvice se sejdeme ve čtvrtek 31.10. od 17 do 20 hodin, a to v Myslbekově ulici 15, Praha 6 – Střešovice (mapa) – v prostorách PEI. Vstupné je 200 Kč. Protože kapacita místnosti je omezená (cca 12 lidí), je zapotřebí se co nejdříve přihlásit a poslat peníze, abychom vám místo rezervovali. Rezervace zde.

Na setkání bude také možno výhodně zakoupit příručku 21dní k bohatému životu (za 380 Kč místo běžných 450 Kč), takže pokud ji chcete hned odnést, nezapomeňte si s sebou vzít nějaké peníze navíc.

Těším se na pěkné setkání

pondělí 14. října 2013

Tři poznání - část druhá


Když už se rozhodnete změnit život, pak je to jistě proto, že od něj čekáte více. Ať už jde o oblast hmotného dostatku, nebo pokrok ve vztazích či sebenaplnění v práci. Příručky, které radí, jak dosáhnout hojnosti, to přece říkají: Máte nárok být bohatí a šťastní. Tak kde je to bohatství a štěstí? Proč se zrovna vám vyhýbá a proč zrovna vy máte pocit, že jste byli o něco ošizeni? Kde hledat příčinu a tedy i návod k nápravě? Prý je třeba změnit myšlení. Ale které a jak to udělat? To jsou otázky, na něž miliony lidí hledají dnes a denně odpověď.

V knihkupectvích najdete tisíce knih věnovaných úspěchu a hojnosti. Některé vyšly v milionových nákladech. Každým rokem k nim přibývají další a další. Jenže nějakým podivným řízením osudu se zdá, že návody fungují všem – kromě vás. I já jsem to zažil na vlastní kůži. Znovu a znovu jsem si lámal hlavu, co dělám špatně a čím jsem tento stav zavinil, ale marně. Bývala období, kdy jsem měl pocit, že chytám druhý dech. Udělal jsem spoustu práce, přišel na nové nápady, dřel se od rána do večera. Výsledek byl ne špatný, ale přímo katastrofální.

Pak mi pomohlo to, co skeptici nazývají náhodou. Jel jsem zrovna z nepříliš povedeného jednání a jako mnohokrát předtím jsem dokola omílal své stížnosti na nespravedlnost světa. „Proč ostatní ano a já ne?“ točily se mi myšlenky kolem jediného tématu. Až mě z toho rozbolela hlava. Pustil jsem si proto z přehrávače meditační hudbu. Jindy mě uklidní a pozitivně naladí, ale tentokrát se omrzela po pár minutách.  Přepnul jsem na nahrávku „Ranního slova“, pořadu věnovanému biblickým textům. A najednou jsem zpozorněl.

Citát z Pavlova listu Korintským zněl takto: „Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.“ Jednoduše řečeno, autor v něm říká, že Bůh nedává podle zásluh, ale jak on chce. A to je velmi důležitá informace.

Stejně jako většina lidí, byl jsem i já vychován v duchu „spravedlivé odměny“. Tento přístup k životu říká, že je nejen vždy něco za něco, ale že odměna má být přímo úměrná vynaloženému úsilí. Když chodíte každý den do práce, máte mít více peněz, než nezaměstnaný. Když milujete, má vás ten druhý mít rád stejně, jako vy jeho. Čím zdravěji žijete, tím větším obloukem se vám musí nemoci vyhýbat.
S tímto postojem – a zaujímá ho kolem 95% lidí – se pojí všechny známé negativní řeči o penězích, úspěchu a bohatství. Hlavně však přesvědčení, že poctivě se miliony vydělat nedají. Samozřejmě, když přihlédneme k průměrným výdělkům, museli byste pracovat 24 hodin denně, abyste si zasloužili jejich násobek.

Nevšimli jste si ale, že to nějak nefunguje? Že příčinou nespokojenosti mnoha lidí je právě očividná nespravedlnost? Někdo se dře a nemá nic. Vysokoškolák se třemi diplomy vydělá méně, než podnikatel, který tak tak dokončil základní školu. Zloba se pak obrátí proti bohatým a vládnoucím, protože právě oni podle mínění lidu působí nespravedlnosti a vytvářejí nerovnováhu. Já si však myslím, že jsou v tom nevinně. Nikoho přece nemůže za to, že on měl dobrý nápad a vy ne. Že on byl ve správném čase na správném místě, a vy jste přišli, jak se říká, s křížkem po funuse. Tady je třeba vzít v úvahu ještě druhou sílu, jíž někteří říkají Bůh, jiní Vesmír nebo Příroda či jak ještě. Zkrátka to, co je nad fyzickým, viditelným a hmatatelným světem.

Z citátu apoštola Pavla vyplývá, že zde žádná přímá úměra, žádné zásluhy nefungují. Logika „přidělování“ prostředků je patrně jiná. Dozvídáme se o ní, že Bůh koná podle svých záměrů. Jenže to jsme se dostali z bláta do louže. Odměňování pozemsky nespravedlivé nahrazuje odměna závislá na rozhodování, o kterém nic nevíme a které stěží můžeme pochopit. Máme snad mít na výběr mezi zbytečnou dřinou a čekáním na zázrak?

Nejdříve je asi třeba připomenout, že ona pozemská odměna, závislá na zásluhách, přece jen existuje a také trochu funguje. Jestliže tedy netoužíte po ničem jiném, než po životě na okraji dostatku, a spokojíte se s prací, která vás pravděpodobně nebaví ani nenaplňuje, můžete se na ni víceméně spolehnout. Budete asi muset slevit ze svých představ, smířit se s tím, že prožijete život v obavě z propouštění, nemocí, nenadálých výdajů. Že na věci, které vás skutečně baví, vám zbude jen velmi málo času. A že štěstí zažijete jako šafránu. Ale ta možnost volby tu samozřejmě je.

Pokud však chcete rozvinout vše, co ve vás je, toužíte žít v hojnosti a spokojenosti, pak musíte více spoléhat na druhý příjmový pilíř, jak se dnes říká. Jenže v tomto případě nejde o důchodové spoření, ale o boží dlaň. Samozřejmě, že stejně jako vám, i mně vrtalo hlavou, jak ji přimět, aby se otevřela zrovna nade mnou a nějaký ten zlaťák upustila. Položil jsem si tu otázku hned, co jsem při poslechu v autě pochopil obsah biblického citátu. Má cenu se modlit, obracet se na Boha (Vesmír či jinou sílu), když si dělá, co chce? Zatímco jsem přemýšlel, pořad v přehrávači skončil a začal další díl. Nevnímal jsem ho, dokud mi uvažování nepřerušila slova: „Modlitba je vyjádřením naléhavé potřeby“.

Zhluboka jsem se nadechl. Teď to konečně začalo dávat smysl. Bůh nerozdává hojnost a bohatství podle nějakého neuchopitelného klíče. Přiděluje je podle potřeby. Možná to některým uším nezní moc hezky, protože něco podobného se tvrdilo o komunismu, ale je to tak. Dostaneme, co potřebujeme.

Je mi jasné, že teď asi říkáte něco jako „Já toho potřebuji a nedostal jsem nikdy nic“. Máte pravdu, bylo by jistě pěkné a příjemné, kdyby ta dávající síla sama viděla všechny vaše potřeby, nejlépe ještě dříve, než si je vůbec stačíte uvědomit. Ale tak to zkrátka není. Boha (či Vesmír) je třeba o potřebě přesvědčit a o naplnění požádat. Jak, to si nechám na příště.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  

úterý 8. října 2013

Odkud se berou nemoci?


Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem na jednom webu objevil názor, že nemoci na nás sesílá Bůh, abychom se něco naučili. Stejně tak bychom mohli podezírat milující otce, že své děti – samozřejmě pro jejich dobro – skopávají se schodů, strkají pod auta a lámou jim ruce. Zdá se vám to absurdní? Proč tedy něco takového očekávat od Otce, jehož láska je mnohem silnější, než jakékoliv pozemské rodinné pouto?

Představa Boha, který nás týrá, abychom prohlédli, je zřejmě blízká lidem, chtějícím mermomocí ve všem vidět nadzemskou příčinu. Dejme tomu takové infikované klíště, to je příliš přízemní důvod nemoci. Jistě bylo sesláno shora, aby jim oznámilo něco nesmírně důležitého o jejich dosavadním životě. A místo poučení, že se příště mají nastříkat repelentem, pochopí sílu odpouštění. Načež všem na potkání hlasitě odpouštějí, aby bylo vidět, jak důležitá událost je postihla. Vlastně jak je postihl Bůh. Zřejmě mají radost, že si na ně osobně udělal čas.

Pak je tu ještě skupina, která je naopak zdravá a svůj stav bere jako důkaz dokonalosti: Mě Bůh poučovat a vylepšovat nemusí. Kdysi jsem se na jednom fóru o víře setkal se dvěma ženami, které hříšným slibovaly tresty a muka pekelná. Samozřejmě s pevnou představou, že se to týká všech, kromě nich.

Ať tak nebo tak, dělat z Boha rodiče, který výprask doprovází slovy o zájmu vypláceného, je nesmyslné. Museli bychom si totiž položit otázku, proč zločinci nejsou nadprůměrně nemocní, proč se nám po vyslovení lži nevyrazí lišej a proč smrtelná choroba naopak postihne i ty, kteří žili příkladně.

Měli bychom si uvědomit, že pokud Bůh dal lidem absolutní svobodu (třeba i zničit svoji duši), pak ji nemůže čas od času omezovat. Například tím, že je skrze rakovinu něčemu učí. A naopak, na otázku, proč tedy takové věci dopouští, platí stejná odpověď. Představte si ostatně, že byste si dali hamburger nebo zapálili cigaretu a z nebe vysunutá ruka by vám je vyrazila od úst. Svoboda buď je, nebo není. V obou případech se všemi důsledky.  Pokud vás tedy každou chvíli nefackují andělé, pak jste zřejmě ponecháni vlastnímu rozhodnutí a měli byste se podle toho zařídit.

I tam, kde je patrná souvislost mezi dosavadním životem a nemocí, není třeba hned „obviňovat“ Boha. Když spadnete se schodů, jde o projev gravitace, nikoliv o nastavenou boží nohu. Stejně tak může být choroba také důsledkem špatné životosprávy, fyzické i duchovní. A tedy jistě i důvodem k zamyšlení, proč vás postihla. Nemusíte v ní však hledat žádné sesílání. Proč by to Bůh dělal, když nastane automaticky a zákonitě?

Zkuste to tedy otočit. Nepovažujte nemoc za Bohem seslanou výzvu k pokání, ale když už vás postihne, využijte toho k zamyšlení. I když vám k ní nepomohl Bůh, neznamená to, že vám nemůže přinést poučení.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  

pátek 4. října 2013

13 internetových knihkupectví prodává 21 dní ke štíhlému tělu

Tak už je to tady, celkem ve třinácti internetových knihkupectvích je k dostání e-book 21 dní ke štíhlému tělu. Knihu můžete koupit jak v ČR, tak na Slovensku. Kompletní seznam prodejen najdete zde.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím