Odkud se berou nemoci?

Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem na jednom webu objevil názor, že nemoci na nás sesílá Bůh, abychom se něco naučili. Stejně tak bychom mohli podezírat milující otce, že své děti – samozřejmě pro jejich dobro – skopávají se schodů, strkají pod auta a lámou jim ruce. Zdá se vám to absurdní? Proč tedy něco takového očekávat od Otce, jehož láska je mnohem silnější, než jakékoliv pozemské rodinné pouto?

Představa Boha, který nás týrá, abychom prohlédli, je zřejmě blízká lidem, chtějícím mermomocí ve všem vidět nadzemskou příčinu. Dejme tomu takové infikované klíště, to je příliš přízemní důvod nemoci. Jistě bylo sesláno shora, aby jim oznámilo něco nesmírně důležitého o jejich dosavadním životě. A místo poučení, že se příště mají nastříkat repelentem, pochopí sílu odpouštění. Načež všem na potkání hlasitě odpouštějí, aby bylo vidět, jak důležitá událost je postihla. Vlastně jak je postihl Bůh. Zřejmě mají radost, že si na ně osobně udělal čas.

Pak je tu ještě skupina, která je naopak zdravá a svůj stav bere jako důkaz dokonalosti: Mě Bůh poučovat a vylepšovat nemusí. Kdysi jsem se na jednom fóru o víře setkal se dvěma ženami, které hříšným slibovaly tresty a muka pekelná. Samozřejmě s pevnou představou, že se to týká všech, kromě nich.

Ať tak nebo tak, dělat z Boha rodiče, který výprask doprovází slovy o zájmu vypláceného, je nesmyslné. Museli bychom si totiž položit otázku, proč zločinci nejsou nadprůměrně nemocní, proč se nám po vyslovení lži nevyrazí lišej a proč smrtelná choroba naopak postihne i ty, kteří žili příkladně.

Měli bychom si uvědomit, že pokud Bůh dal lidem absolutní svobodu (třeba i zničit svoji duši), pak ji nemůže čas od času omezovat. Například tím, že je skrze rakovinu něčemu učí. A naopak, na otázku, proč tedy takové věci dopouští, platí stejná odpověď. Představte si ostatně, že byste si dali hamburger nebo zapálili cigaretu a z nebe vysunutá ruka by vám je vyrazila od úst. Svoboda buď je, nebo není. V obou případech se všemi důsledky.  Pokud vás tedy každou chvíli nefackují andělé, pak jste zřejmě ponecháni vlastnímu rozhodnutí a měli byste se podle toho zařídit.

I tam, kde je patrná souvislost mezi dosavadním životem a nemocí, není třeba hned „obviňovat“ Boha. Když spadnete se schodů, jde o projev gravitace, nikoliv o nastavenou boží nohu. Stejně tak může být choroba také důsledkem špatné životosprávy, fyzické i duchovní. A tedy jistě i důvodem k zamyšlení, proč vás postihla. Nemusíte v ní však hledat žádné sesílání. Proč by to Bůh dělal, když nastane automaticky a zákonitě?

Zkuste to tedy otočit. Nepovažujte nemoc za Bohem seslanou výzvu k pokání, ale když už vás postihne, využijte toho k zamyšlení. I když vám k ní nepomohl Bůh, neznamená to, že vám nemůže přinést poučení.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓