Když už se rozhodnete změnit život, pak je to jistě proto,
že od něj čekáte více. Ať už jde o oblast hmotného dostatku, nebo pokrok ve
vztazích či sebenaplnění v práci. Příručky, které radí, jak dosáhnout
hojnosti, to přece říkají: Máte nárok být bohatí a šťastní. Tak kde je to
bohatství a štěstí? Proč se zrovna vám vyhýbá a proč zrovna vy máte pocit, že
jste byli o něco ošizeni? Kde hledat příčinu a tedy i návod k nápravě? Prý
je třeba změnit myšlení. Ale které a jak to udělat? To jsou otázky, na něž
miliony lidí hledají dnes a denně odpověď.
V knihkupectvích najdete tisíce knih věnovaných
úspěchu a hojnosti. Některé vyšly v milionových nákladech. Každým rokem
k nim přibývají další a další. Jenže nějakým podivným řízením osudu se
zdá, že návody fungují všem – kromě vás. I já jsem to zažil na vlastní kůži.
Znovu a znovu jsem si lámal hlavu, co dělám špatně a čím jsem tento stav
zavinil, ale marně. Bývala období, kdy jsem měl pocit, že chytám druhý dech.
Udělal jsem spoustu práce, přišel na nové nápady, dřel se od rána do večera.
Výsledek byl ne špatný, ale přímo katastrofální.
Pak mi pomohlo to, co skeptici nazývají náhodou. Jel jsem
zrovna z nepříliš povedeného jednání a jako mnohokrát předtím jsem dokola
omílal své stížnosti na nespravedlnost světa. „Proč ostatní ano a já ne?“
točily se mi myšlenky kolem jediného tématu. Až mě z toho rozbolela hlava.
Pustil jsem si proto z přehrávače meditační hudbu. Jindy mě uklidní a
pozitivně naladí, ale tentokrát se omrzela po pár minutách. Přepnul jsem na nahrávku „Ranního slova“,
pořadu věnovanému biblickým textům. A najednou jsem zpozorněl.
Citát z Pavlova listu Korintským zněl takto:
„Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle
lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu
bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh,
aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano
vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk
nemohl vychloubat před Bohem.“ Jednoduše řečeno, autor v něm říká, že Bůh
nedává podle zásluh, ale jak on chce. A to je velmi důležitá informace.
Stejně jako většina lidí, byl jsem i já vychován
v duchu „spravedlivé odměny“. Tento přístup k životu říká, že je
nejen vždy něco za něco, ale že odměna má být přímo úměrná vynaloženému úsilí.
Když chodíte každý den do práce, máte mít více peněz, než nezaměstnaný. Když
milujete, má vás ten druhý mít rád stejně, jako vy jeho. Čím zdravěji žijete,
tím větším obloukem se vám musí nemoci vyhýbat.
S tímto postojem – a zaujímá ho kolem 95% lidí – se
pojí všechny známé negativní řeči o penězích, úspěchu a bohatství. Hlavně však
přesvědčení, že poctivě se miliony vydělat nedají. Samozřejmě, když přihlédneme
k průměrným výdělkům, museli byste pracovat 24 hodin denně, abyste si
zasloužili jejich násobek.
Nevšimli jste si ale, že to nějak nefunguje? Že příčinou
nespokojenosti mnoha lidí je právě očividná nespravedlnost? Někdo se dře a nemá
nic. Vysokoškolák se třemi diplomy vydělá méně, než podnikatel, který tak tak
dokončil základní školu. Zloba se pak obrátí proti bohatým a vládnoucím,
protože právě oni podle mínění lidu působí nespravedlnosti a vytvářejí nerovnováhu.
Já si však myslím, že jsou v tom nevinně. Nikoho přece nemůže za to, že on
měl dobrý nápad a vy ne. Že on byl ve správném čase na správném místě, a vy
jste přišli, jak se říká, s křížkem po funuse. Tady je třeba vzít
v úvahu ještě druhou sílu, jíž někteří říkají Bůh, jiní Vesmír nebo
Příroda či jak ještě. Zkrátka to, co je nad fyzickým, viditelným a hmatatelným
světem.
Z citátu apoštola Pavla vyplývá, že zde žádná přímá
úměra, žádné zásluhy nefungují. Logika „přidělování“ prostředků je patrně jiná.
Dozvídáme se o ní, že Bůh koná podle svých záměrů. Jenže to jsme se dostali
z bláta do louže. Odměňování pozemsky nespravedlivé nahrazuje odměna
závislá na rozhodování, o kterém nic nevíme a které stěží můžeme pochopit. Máme
snad mít na výběr mezi zbytečnou dřinou a čekáním na zázrak?
Nejdříve je asi třeba připomenout, že ona pozemská
odměna, závislá na zásluhách, přece jen existuje a také trochu funguje.
Jestliže tedy netoužíte po ničem jiném, než po životě na okraji dostatku, a
spokojíte se s prací, která vás pravděpodobně nebaví ani nenaplňuje,
můžete se na ni víceméně spolehnout. Budete asi muset slevit ze svých představ,
smířit se s tím, že prožijete život v obavě z propouštění, nemocí,
nenadálých výdajů. Že na věci, které vás skutečně baví, vám zbude jen velmi
málo času. A že štěstí zažijete jako šafránu. Ale ta možnost volby tu
samozřejmě je.
Pokud však chcete rozvinout vše, co ve vás je, toužíte
žít v hojnosti a spokojenosti, pak musíte více spoléhat na druhý příjmový
pilíř, jak se dnes říká. Jenže v tomto případě nejde o důchodové spoření,
ale o boží dlaň. Samozřejmě, že stejně jako vám, i mně vrtalo hlavou, jak ji
přimět, aby se otevřela zrovna nade mnou a nějaký ten zlaťák upustila. Položil
jsem si tu otázku hned, co jsem při poslechu v autě pochopil obsah
biblického citátu. Má cenu se modlit, obracet se na Boha (Vesmír či jinou
sílu), když si dělá, co chce? Zatímco jsem přemýšlel, pořad v přehrávači
skončil a začal další díl. Nevnímal jsem ho, dokud mi uvažování nepřerušila slova:
„Modlitba je vyjádřením naléhavé potřeby“.
Zhluboka jsem se nadechl. Teď to konečně začalo dávat
smysl. Bůh nerozdává hojnost a bohatství podle nějakého neuchopitelného klíče.
Přiděluje je podle potřeby. Možná to některým uším nezní moc hezky, protože
něco podobného se tvrdilo o komunismu, ale je to tak. Dostaneme, co
potřebujeme.
Je mi jasné, že teď asi říkáte něco jako „Já toho
potřebuji a nedostal jsem nikdy nic“. Máte pravdu, bylo by jistě pěkné a
příjemné, kdyby ta dávající síla sama viděla všechny vaše potřeby, nejlépe
ještě dříve, než si je vůbec stačíte uvědomit. Ale tak to zkrátka není. Boha
(či Vesmír) je třeba o potřebě přesvědčit a o naplnění požádat. Jak, to si nechám na příště.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
Žádné komentáře:
Okomentovat