Tři poznání - část třetí

Minule jsem upozornil, že ty nejlepší věci v životě dostáváme nezaslouženě. Systém založený na přiměřené odměně poskytuje totiž velmi málo. Když vezmeme úvahu, že většina lidí se podceňuje a ani nedělá to, co by ji bavilo a v čem by skutečně vynikla, nemůžeme se ani moc divit. Svět založený na tom, co dobydeme v potu tváře, není příliš radostné místo. A také ne spravedlivé, jak jsme si řekli.

Naštěstí je tu ještě „druhý pilíř“, totiž dary. Ty se dávají ne podle zásluh a pracovního nasazení, ale tak, aby udělaly radost. Nedostáváte tedy to, co potřebujete, ale po čem toužíte a o čem sníte, co byste opravdu z celého srdce chtěli.

Máte-li dar dostat, musíte ho tedy chtít srdcem, ne rozumem. Ten totiž obvykle prohlásí, že něco takového zcela jistě nepotřebujete a navíc by bylo neskromné si to přát. Velký dům? Nestačí ti třípokojový byt v paneláku? A využiješ vůbec všechny pokoje?  Když poslechnete hlas rozumu, sklouznete opět k odměňování za zásluhy. Nic proti užitečnosti, ale jestliže sami sebe nehodnotíte příliš vysoko (jako to dělá většina lidí), brzy zjistíte, že toho vlastně moc nepotřebujete. A ty složenky přece, i když se zpožděním, vždycky nějak zaplatíte… Jestliže se naopak spolehnete na velkorysost dárce, rozhodnutí o přiměřenosti necháváte na něm. A to je docela pohodlné, nemyslíte?

Neohlížejte se proto na přiměřenost. Jestliže toužíte po velké jachtě, máte na to plné právo, ačkoliv by se jiným mohlo zdát, že vaše přání je poněkud přehnané či dokonce megalomanské. Nejde o ně, ale o vás. Jestliže neumí upřímně odhalit a přát si bez zábran, po čem jejich srdce v skrytu touží, je to jen a jen jejich chyba a vy za ni nemáte proč pykat a připravovat se o své sny. To není sobectví, jak se vám snaží podsunout. Sobecký je ten, kdo se nedělí o hojnost. Ale usilovat o ni jistě špatné není a nikomu to neublíží. O co přijde vaše příbuzná nebo soused, když si pořídíte jachtu? Pravděpodobně jen o klid, pokud je začne užírat závist.

Vaše představa o daru musí být konkrétní. Představte si, že vedete s Bohem (či Vesmírem) takový dialog:

„Chtěl bych zámek.“

„A kolik má mít pokojů?“

„To je jedno, ne? O tom jsem nepřemýšlel… Co třeba deset? Ne, to je málo. Třicet? Já fakt nevím…“

„Tak víš co? Přijď, až bude vědět.“

K upřesnění přání vám dobře poslouží vizuální metoda. Využijte každé volné chvíle a za zavřenými víčky „pilujte“ svoji představu. Jak vypadá jídelna vašeho zámku? Kde má krb a jak je veliký? Co vidíte na krbové římse? Zvláště vhodná je k tomu doba před usnutím, kdy představa volně přejde do snu a zde se pak podvědomě zpracuje.

Při tomto postupu poroste i vaše touha. Dar totiž dostanete jen tehdy, pokud po něm skutečně toužíte. S rozumem nepořídíte nic. Neříkejte tedy (ani si nemyslete), že něco potřebujete. Vy chcete.

Možná teď máte úplně jiné starosti, než jak bude vypadat vaše jachta nebo zámek. Například za co koupíte dětem zimní oblečení, kde vezmete na nájem a jak zaplatíte pojistku. Máte tedy toužit po několika tisícovkách, vlastně potřebě, ne daru srdce?

Joanne Rowling byla bez práce, rozvedená, živila malou dceru a potácela se v depresích. Nedostatek na ni dotíral stále více. Jejím snem bylo vydání knihy. Při všem tom zlém, co jí obklopovalo a co by podle logiky „spravedlivé odměny“ měl především řešit, myslela dnem i nocí na příběh chlapce, zažívajícího dobrodružství na kouzelnické škole. Tím, že byl nakonec vydán, se stala jednou z nejbohatších žen světa.

Nabízí se tedy logická otázka: Dostanete-li jachtu, zámek nebo luxusní vůz, nebudete snad mít i na kabát pro děti a činži? Na svůj sen a přání srdce proto můžete (a musíte) myslet i ve chvíli, kdy byste zdánlivě měli řešit existenční starosti. Jak už jsem upozornil, potřeby do darů nespadají.

Nenechte se tedy momentálními okolnostmi připravit o svá srdeční přání a sny. Tím vás nenavádím, abyste nechali práce, zalezli někam do kouta a se zavřenýma očima čekali, až se to všechno vyplní. Ne, dělejte to navíc. Choďte do práce, máte-li ji, ale po prací době si najděte chvíli na snění. Starejte se o své blízké a děti, ale když máte volno, zavřete na pár minut oči. A mezi tím se zabývejte předmětem své touhy s očima otevřenýma.  Čím více emocí do toho vložíte, tím lépe.

Zbývá odpovědět, jak svá přání Bohu (či Vesmíru atd.) doručit. V první řadě už tím, že na ně neustále myslíte, sníte o nich a svoji touhu tím posilujete, je vysíláte vzhůru. Máte-li podle svého založení a náboženské orientace nějakou konkrétní formu modlitby, klidně ji využijte. Ale mějte na paměti, že mechanické odříkávání naučených slov nedokáže o vašem snu říci vůbec nic. Musíte ho živě a výstižně popsat. A to tak, aby bylo zřejmé, že po jeho naplnění skutečně toužíte.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓