pondělí 30. prosince 2013

PF 2014

Celý rok 2013 jsme společně procházeli zátočinami "teorie" úspěchu. Mnohé jsme při tom objevili a také uviděli z jiných úhlů pohledu. Přeji vám proto, abyste v nadcházejícím roce to, co vás oslovilo, dostali do svého života, a mohli se radovat z plodů.


sobota 28. prosince 2013

Tři poznání - část pátá - režírujte svůj život


Jsem rád, že se mi podařilo dostat se ještě před koncem roku k poslední části tohoto povídání o scénáři vlastního žití. Teď můžete, pokud budete mít chuť a potřebu, začít přetvářet svůj život třeba hned od 1. ledna. Není to nic obtížného, a když budete věnovat své činnosti deset minut denně, dopracujete se ke změnám, po kterých toužíte. Tím myslím „papírování“, tedy psaní scénáře. Ale můžete jít ještě o kousek dál a zvýšit tak jeho účinek.

Filmové scénáře se píší proto, aby byly převedeny na pohyblivé obrázky. Vy to můžete udělat také. Nepotřebujete k tomu ani kameru, ani klapku, ani filmové laboratoře, ani program na zpracování videa na vašem PC. To nejlepší zařízení totiž každý z nás nosí v hlavě.

Sny jsou v podstatě filmové příběhy. Za některé z nich, kdyby se je podařilo beze ztrát přenést na promítací plátno, by vás možná nominovali i na Oscara. Ale snít dokážete i v bdělém stavu. Možná ne tak dokonale a barvitě, jako ve spánku, ale to nevadí. Tréninkem se můžete dopracovat ke stejně skvělým výsledkům.

Přidejte tedy ke svým deseti minutám stráveným nad scénářem ještě další desetiminutovku, prožitou se zavřeným očima. Může to být kdykoliv přes den, ale nejlepší je doba před usnutím. Důležité je, abyste alespoň zpočátku měli dokonalý klid. Časem se naučíte „filmovat“ třeba ve vlaku, autobuse, v čekárně u zubaře či na lavičce v parku.

Teď si vyberte nějaký úryvek ze scénáře, zavřete oči a představujte si, jak podle něj točíte film. Nejdříve můžete zkusit jednodušší polohu: pozorujte děj očima účastníka, hlavního herce (což jste samozřejmě vy). Časem byste se ale měli propracovat i k druhé, obtížnější pozici. Tedy k pohledu režiséra, který vás v roli herce vede a směřuje.
R. A. Moody popsal v knize „Život po životě“ vyprávění lidí, kteří přežili svoji smrt. V určité fázi došlo na rekapitulaci života, který vnímali právě takto. Jednak vlastním pohledem, jednak z nadhledu, kdy viděli sama sebe, ale také mnohem lépe chápali širší souvislosti. Mohli tak poznat, jak to, co udělali, prospělo nebo ublížilo jiným lidem.

Když se tedy naučíte „filmovat“ svůj scénář právě takto, získáte dva pohledy. Ten váš můžete spojit se silnými emocemi (touhou) a děj si opravdu silně prožít. Nadhled režiséra vám zase umožní vidět do šířky a lépe odhadnout významnost dějů i přání pro váš život. Něco pak možná ze scénáře vyřadíte jako malicherné a jiné, důležitější, přidáte.

Několik technických rad:
  • zfilmujte si najednou jen kousek scénáře, ne celý
  • scénu znovu a znovu opakujte, dokud není dokonalá, pak teprve pokračujte dál
  • postupně vykreslujte a vnímejte všechny detaily, nejen zrakem, ale i sluchem, čichem, hmatem atd.
  • pokud narazíte na něco důležitého, co by ve vašem životě nemělo chybět, zapište to do zpětně do scénáře
  • děje nemusí navazovat, pracujte stejně jako filmaři se střihem
  • k už nafilmovaným scénám se můžete klidně vracet a upravovat je, ale nevracejte se k tomu, co už je minulostí

A to je všechno. Skvělou zprávou je, že metoda scénáře vlastního života vůbec není složitá. Může ji používat každý. Můžete se do ní bez námahy ponořit. Můžete opravdu žít podle svého scénáře. A kdyby vám popis nestačil, přihlaste se na seminář, kde se věnujeme podrobnostem.

Zopakujme si ještě tři poznání, která vám umožní získat od života, co chcete:
  1. Svůj život můžete změnit, i kdybyste to dnes považovali za nemožné
  2. Máte právo chtít cokoliv bez ohledu na minulé zásluhy a svůj současný stav
  3. Dokážete si s pomocí scénáře a obrazotvornosti vytvořit vlastní život

Přeji vám, ať vezmete v nadcházejícím roce konečně život do vlastních rukou.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  

neděle 15. prosince 2013

Tři poznání - část čtvrtá - jak psát scénář života


Vrcholem poznání je zjištění, že si svůj život můžete „psát“ sami. Nemyslím tím pouhou reakci na to, co přichází, co je kolem vás. To je málo, protože v situacích, před které jste postaveni, někdy nemáte na vybranou. Ne, jde o samotný scénář vašeho života, podle kterého pak skutečně poběží, stejně jako když vzniká film. Zní to fantasticky? Také to fantastické je. Toto poznání vám může změnit všechno. Přemýšleli jste zatím marně, proč se ve vašem životě děje to nebo ono špatné, proč se vám nic nedaří a proč nemáte „štěstí“? Můžete si to představit i tak, že jste se zatím svým žitím hnali na zadním sedadle auta, které nikdo neřídil. Volant se točil sem a tam a vy jste se snažili udržet a nevypadnout ven. Co se stane, když se konečně ujmete řízení?

Váš životní vůz se vydá na cestu, kterou mu určíte a na které ho budete udržovat. Předtím jste ho neřídili (a většinou ani nikdo jiný, i když to tak mohlo vypadat), teď jste vzali volant do rukou. Možná vám to zpočátku nepůjde dokonale, ale není už to samotné pokrok? Snad jste se předtím dostali někam, kde jste vůbec být nechtěli. Nevadí. Jestliže vedle cesta tam, povede i odtud.

Zdá se to být až neuvěřitelné, ale k psaní scénáře svého života nepotřebujete skoro nic. Počítač, nebo i obyčejný blok a tužku. Nemusíte být spisovateli. Můžete dělat hrubky (ale smíte je také postupně opravovat). Příběh může být toporný a bez dokonalé formy románu. Však jeho četba také není určena nikomu jinému, než vám. Je to váš deník, zaznamenávající ne co bylo, ale co bude. Zamrazilo vás v zádech? To je dobře, protože právě teď se před vámi otevřela brána do vašeho skutečného života. Zatím je obraz mlhavý…

Jak tedy psát scénář.  Nejdříve se zamyslete nad věcí nejdůležitější.  Ve starých románech tomu říkali „vášeň“. Jde o silné citové zaujetí pro věc nebo cíl. Podívejte se na významné a úspěšné osobnosti dějin a vždy na něj narazíte. Například Tomáš Baťa byl posedlý lepší a dokonalejší výrobou bot, ale hlavně „vybudováním nového člověka“.  To ho přeneslo přes tři krize, kdy málem přišel o všechno.
Thomas Alva Edison posílal své lidi do celého světa, aby našli ten správný materiál na vlákno žárovky, a udělal 10.000 pokusů, než se mu to podařilo.
Plukovník Sanders, zakladatel KFC, objížděl ve svých 65 letech Spojené státy a nabízel svůj recept na smažené kuře. Dva roky přespával v autě a vyslechl si odmítnutí více jak tisícovky restauratérů. Jeho vášnivé přesvědčení, že má nejlepší kuře na světě, mu nakonec přineslo úspěch.

Co je tedy vaší životní vášní? Kam chcete napřít svoji sílu, co má pro vás takovou hodnotu, abyste nelitovali deseti tisíc nepodařených pokusů, tisíce odmítnutí, krizí, jež vás přivedou na okraj propasti? Právě tento úžasný cíl, který za to všechno stojí, vám zaručí, že neúspěšné pokusy nakonec skončí úspěchem a krize překonáte. Řekl bych, že nejsou velké a malé cíle. Každý nemůže být Baťou. Ale důležité je, abyste pro ten svůj hořeli. Velmi důležité.

Tento váš vášní naplněný cíl patří ve vašem scénáři úplně nahoru, jako nadpis.

Pak si zapište, co je teď. Stav, životní situaci, kterou chcete změnit. Pište o ní v minulém čase, protože už je minulostí. Nezabývejte se jí příliš, nejde o to, abyste se v ní nimrali a dopodrobna vyjmenovávali všechny bolístky. Spíš zdůrazněte, co je špatné, nejhorší a co vás proto přimělo, abyste se rozhodli svůj život změnit.

Ujasněte si, jaké jsou cíle tohoto scénáře. Děj by měl samozřejmě někam mířit a vy byste měli vědět, kam chcete dojít.  Protože rozumná délka scénáře jsou asi tak tři roky, udělejte to takto: Řekněte si, čeho chcete do tří let ve třech oblastech svého života dosáhnout. Hlavní cíl máte nahoře v nadpisu. Teď ho trochu rozveďte a konkrétně (ale stručně) popište. A to v budoucím čase
Umístěte text na konec scénáře. To je cíl.

Mezi ním a počátečním popisem minulosti začněte vytvářet svůj „deník“. Ten pište v čase přítomném, protože život je teď.  Jak už jsem poznamenal, nevyžaduje to žádné spisovatelské umění.  Skoro bych řekl, že naopak. Ve skutečnosti se potřebujete uvolnit a na děj moc nemyslet. Pak začne fungovat intuice a vést vaši ruku. Možná vás překvapí, jak takové lehce nahozené věty dokáží mít nečekanou logiku.

Raději používejte volnější a neurčitější časové termíny. Když si zapíšete, že se něco má stát 20. prosince a ono nic (což je na počátku zcela běžné), budete zklamaní a možná scénář odložíte. „Někdy tou dobou“ je rozhodně lepší. Platí to i pro děje, postavy, prostředí. Přílišnými podrobnostmi zužujete možnosti.

Nespěchejte. Nemusíte a ani nemůžete všechno stihnout ještě dnes do večera. Ve skutečnosti není scénář nikdy hotový. Budete se k němu neustále vracet, nejlépe každý den. Znovu a znovu ho upravujte, doplňujte, někde i přepisujte. Napsat ho je důležité, ale ještě důležitější je každodenní práce s ním. Tak si na něj zvyknete a začnete ho vnímat jako skutečný zápis života.

Jak už jsem řekl, může se stát (a pravděpodobně se i stane), že když se po nějakém čase ohlédnete nazpátek, zjistíte, že se část dějů, které jste popsali, vůbec nestala. Nepřepisujte je zpětně podle „reality“, protože tím přiznáváte, že to nejste vy, kdo rozhoduje, co se stane. Zkuste se na ně nejdříve podívat s odstupem. Možná přijdete na to, že jste záměru dosáhli, i když trochu jinak, než jste si to představovali.

Jednou jsem nutně potřeboval nové auto a představoval jsem si to tedy tak, že získám dlouhodobou zakázku, ze které budu platit splátky. Zákazník se sice ozval, skutečně chtěl spolupráci na delší dobu, ale hned mi také oznámil, že nemá moc peněz. Když už to vypadalo, že mi moje představa nevyjde, navrhl řešení: půjčí mi prý zdarma nevyužitý služební vůz.

Ke stejnému cíli se tedy dá dojít různými cestami, a když vám nevycházejí podrobnosti, zajímejte se, jestli jste svého přání nedosáhli jinak. Další možností je, že splnění scénáře v tomto konkrétním bodě by vám přineslo více škody než užitku. A do třetice: Možná jste poslouchali více své okamžité nápady, než intuici. Když si do scénáře zapíšete, že vám u dveří zvoní pošťák s poukázkou na milion, pak je to skutečně málo pravděpodobné, co říkáte? Tu sumu můžete klidně do dvou, tří let mít, ale musíte k ní dojít. Scénář je cesta, ne jedna událost.

Vaše práce tedy nikdy nekončí. Funguje to právě proto, že se svým dějem zabýváte každý den. Když ho čtete a upravujete, musíte na něj myslit. Když na něj myslíte, zapínáte ve své mysli tvorbu obrázků. Začínáte svůj život vidět. Jak toho využít, si řekneme příště. Teď se ještě pojďme podívat, co povzbudí obrazotvornost.

Vzpomínáte si na pohádkové knížky, které jste si v dětství prohlíželi a později četli? Na jejich ilustrace? Mnohé z nich si jistě vybavíte i teď a přesně je spojíte s dějem, ke kterému patřily. Paměť pracuje daleko lépe, když má po ruce obrázky. Proto se také v knihách, učebnicích i třeba na internetu používají. Co vidíme, považujeme za skutečnější. Proto doporučuji, abyste si svůj scénář také ilustrovali. Na počítači k tomu můžete snadno použít obrázky stažené ze sítě nebo digitálního foťáku, když píšete ručně, vystříhejte si je z novin a časopisů.
A neodbývejte to. Fungují zrovna jako text. Když nad nimi strávíte třeba hodinu, není to ztracený čas.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  

středa 11. prosince 2013

Dárek na poslední chvíli?


Pokud sháníte ještě na poslední chvíli dárek a máte obavu, že to nestihnete, můžete sáhnout po e-knize. Stáhnete si ji totiž hned, jak zaplatíte. Může to být také pěkný doplněk k novému tabletu nebo čtečce.

Mohu vám k tomu přispět dvěma knížkami:

21 dní k bohatému životu
21 dní ke štíhlému tělu



Co říkáte, nejsou to zajímavé podklady k vašim novoročním předsevzetím? A je skutečnost, že o nich právě čtete, pouhopouhou náhodou?

Kde můžete tyto e-knihy koupit:

V České republice:


Ve Slovenské republice:


sobota 7. prosince 2013

Klíčem je touha


Po delší době se mi podařilo udělat další krok k odpovědi na otázku, kterou jsem položil na začátku: Jak vyzvednout své „dary“, které má pro nás Bůh (či Vesmír, chcete-li) připraveny. Mluvil jsem totiž o tom, že někde v pomyslném skladišti leží připraveno vše, na co jen můžete pomyslet. Aby vám to sloužilo, udělalo radost, přineslo štěstí. Teď, v době blížících se Vánoc, si tedy můžete dát (vlastně vzít) pěkný dárek pod stromeček.

V každém z nás je ukryta neuvěřitelná energie. Kdo už pokročil na cestě životního úspěchu, ten ji zčásti využívá. Trochu nebo hodně, podle toho, jak s ní umí zacházet. Zmiňuji se o ní proto, že tvoří s „dáváním darů“ pár. Vycházejí si vstříc a z jejich setkání vzniká to, po čem toužíte.

Tím impulsem, který dává věci do pohybu, či klíčem, odemykajícím odpalovací zařízení, je touha. Silná touha, intenzivně prožívaná, dokáže otevřít stavidla vaší vnitřní energie a vyslat ji „vzhůru“, na druhé straně zase přiblíží „shora“ to, po čem prahnete. Zdůrazňuji, že jde o skutečně silný pocit, ne nějaké mrňavé a ploché chtění. Musíte opravdu naplno a beze zbytku toužit po tom, co chcete dostat.

Dar se tak setkává s vlastním přičiněním, neboť uvolněná vnitřní energie se projeví v podobě úsilí, tedy činů.

Touha nemůže být nekonkrétní. Nejde toužit po něčem nebo čemkoliv. Musíte tedy přesně vědět, co chcete. A chtít to z hloubi své osobnosti. Touhu nelze zkonstruovat, spočítat a naroubovat na nějaký „rozumný“ záměr. Jistě cítíte, že je spojena s emocemi, ne s chladným intelektem. Nemůžete si zkrátka říci: „Teď potřebuji to a to a od zítřka po tom budu toužit“. Zkuste to.

Silný nával touhy prožívají děti, které stojí před výkladní skříní už zavřené prodejny a odmítají se nechat odtrhnout od pohledu na krásné červené auto nebo panenku. Z vašeho rozumného pohledu jde možná o zbytečnost, ale to je právě ta překážka, která vám brání dostat, co chcete. Rozum sem zkrátka nezatahujte a nepouštějte.

Dovoleno je naopak toužit právě po tom, co by vám jinak odepřel. Chcete nádherné červené auto? Toužíte po něm? Pak je to správné, i když rozum připomíná, že nejdříve je přece nutné zaplatit jiné, důležitější věci. Logika darů však říká: „Když budeš mít na drahé auto, proč bys neměl peníze také na všechno ostatní? Vůz svých snů si přece můžeš pořídit až po těch důležitějších věcech.“ A skutečně je to tak. Zaplacení nájmu, hypotéky nebo daní je jistě důležité, ale neznám nikoho, kdo by po tom skutečně silně a emotivně toužil.

Když tedy chcete touhu silně zaměřit, musí mít hmotnou podobu.  Nemůžete dost dobře toužit po štěstí, když si ho neumíte s ničím spojit. Sice se říká, že materiální věci nikoho šťastným neudělají, ale partnerka nebo partner přece také nejsou žádné nehmotné ideje, vnoučata či přítel, skvělá práce a další cíle jakbysmet. Stejně tak těžko můžete toužit být bohatí, ale chtít krásný dům, jachtu nebo cestu kolem světa není problém.

Podíváte-li se kolem sebe, zjistíte, že úspěšní lidé nebažili po samotném úspěchu. Vynálezci nemysleli a nemyslí na slávu (ani peníze), ale touží po tom, aby jejich konkrétní objev fungoval a přinášel užitek. Edison udělal deset tisíc pokusů, než našel vhodné vlákno pro svoji žárovku. Kdyby po ní skutečně netoužil, vzdal by to hned na začátku.
  
Na cestě k úspěchu je tedy zapotřebí osvobodit se od některých tradičních názorů. Třeba že toužit po něčem materiálním je špatné a vy byste se za to měli stydět. Proto lidé obvykle svých cílů nedosahují. Nedokáží si je představit. Většina je ani neumí vytáhnout z mlhy „něčeho“ a dát jim konkrétní tvar. Říkají, že chtějí spokojený a šťastný život. Jenže to není nic, k čemu by se dalo směřovat, natož po tom toužit. Červené auto, vila či krásný partner nebo partnerka sice vypadají přízemně, ale jakmile se pohnete a vydáte se k nim, začne se plnit i vše ideální a nemateriální.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím