Tři poznání - část čtvrtá - jak psát scénář života

Vrcholem poznání je zjištění, že si svůj život můžete „psát“ sami. Nemyslím tím pouhou reakci na to, co přichází, co je kolem vás. To je málo, protože v situacích, před které jste postaveni, někdy nemáte na vybranou. Ne, jde o samotný scénář vašeho života, podle kterého pak skutečně poběží, stejně jako když vzniká film. Zní to fantasticky? Také to fantastické je. Toto poznání vám může změnit všechno. Přemýšleli jste zatím marně, proč se ve vašem životě děje to nebo ono špatné, proč se vám nic nedaří a proč nemáte „štěstí“? Můžete si to představit i tak, že jste se zatím svým žitím hnali na zadním sedadle auta, které nikdo neřídil. Volant se točil sem a tam a vy jste se snažili udržet a nevypadnout ven. Co se stane, když se konečně ujmete řízení?

Váš životní vůz se vydá na cestu, kterou mu určíte a na které ho budete udržovat. Předtím jste ho neřídili (a většinou ani nikdo jiný, i když to tak mohlo vypadat), teď jste vzali volant do rukou. Možná vám to zpočátku nepůjde dokonale, ale není už to samotné pokrok? Snad jste se předtím dostali někam, kde jste vůbec být nechtěli. Nevadí. Jestliže vedle cesta tam, povede i odtud.

Zdá se to být až neuvěřitelné, ale k psaní scénáře svého života nepotřebujete skoro nic. Počítač, nebo i obyčejný blok a tužku. Nemusíte být spisovateli. Můžete dělat hrubky (ale smíte je také postupně opravovat). Příběh může být toporný a bez dokonalé formy románu. Však jeho četba také není určena nikomu jinému, než vám. Je to váš deník, zaznamenávající ne co bylo, ale co bude. Zamrazilo vás v zádech? To je dobře, protože právě teď se před vámi otevřela brána do vašeho skutečného života. Zatím je obraz mlhavý…

Jak tedy psát scénář.  Nejdříve se zamyslete nad věcí nejdůležitější.  Ve starých románech tomu říkali „vášeň“. Jde o silné citové zaujetí pro věc nebo cíl. Podívejte se na významné a úspěšné osobnosti dějin a vždy na něj narazíte. Například Tomáš Baťa byl posedlý lepší a dokonalejší výrobou bot, ale hlavně „vybudováním nového člověka“.  To ho přeneslo přes tři krize, kdy málem přišel o všechno.

Thomas Alva Edison posílal své lidi do celého světa, aby našli ten správný materiál na vlákno žárovky, a udělal 10.000 pokusů, než se mu to podařilo.

Plukovník Sanders, zakladatel KFC, objížděl ve svých 65 letech Spojené státy a nabízel svůj recept na smažené kuře. Dva roky přespával v autě a vyslechl si odmítnutí více jak tisícovky restauratérů. Jeho vášnivé přesvědčení, že má nejlepší kuře na světě, mu nakonec přineslo úspěch.

Co je tedy vaší životní vášní? Kam chcete napřít svoji sílu, co má pro vás takovou hodnotu, abyste nelitovali deseti tisíc nepodařených pokusů, tisíce odmítnutí, krizí, jež vás přivedou na okraj propasti? Právě tento úžasný cíl, který za to všechno stojí, vám zaručí, že neúspěšné pokusy nakonec skončí úspěchem a krize překonáte. Řekl bych, že nejsou velké a malé cíle. Každý nemůže být Baťou. Ale důležité je, abyste pro ten svůj hořeli. Velmi důležité.

Tento váš vášní naplněný cíl patří ve vašem scénáři úplně nahoru, jako nadpis.

Pak si zapište, co je teď. Stav, životní situaci, kterou chcete změnit. Pište o ní v minulém čase, protože už je minulostí. Nezabývejte se jí příliš, nejde o to, abyste se v ní nimrali a dopodrobna vyjmenovávali všechny bolístky. Spíš zdůrazněte, co je špatné, nejhorší a co vás proto přimělo, abyste se rozhodli svůj život změnit.

Ujasněte si, jaké jsou cíle tohoto scénáře. Děj by měl samozřejmě někam mířit a vy byste měli vědět, kam chcete dojít.  Protože rozumná délka scénáře jsou asi tak tři roky, udělejte to takto: Řekněte si, čeho chcete do tří let ve třech oblastech svého života dosáhnout. Hlavní cíl máte nahoře v nadpisu. Teď ho trochu rozveďte a konkrétně (ale stručně) popište. A to v budoucím čase

Umístěte text na konec scénáře. To je cíl.

Mezi ním a počátečním popisem minulosti začněte vytvářet svůj „deník“. Ten pište v čase přítomném, protože život je teď.  Jak už jsem poznamenal, nevyžaduje to žádné spisovatelské umění.  Skoro bych řekl, že naopak. Ve skutečnosti se potřebujete uvolnit a na děj moc nemyslet. Pak začne fungovat intuice a vést vaši ruku. Možná vás překvapí, jak takové lehce nahozené věty dokáží mít nečekanou logiku.

Raději používejte volnější a neurčitější časové termíny. Když si zapíšete, že se něco má stát 20. prosince a ono nic (což je na počátku zcela běžné), budete zklamaní a možná scénář odložíte. „Někdy tou dobou“ je rozhodně lepší. Platí to i pro děje, postavy, prostředí. Přílišnými podrobnostmi zužujete možnosti.

Nespěchejte. Nemusíte a ani nemůžete všechno stihnout ještě dnes do večera. Ve skutečnosti není scénář nikdy hotový. Budete se k němu neustále vracet, nejlépe každý den. Znovu a znovu ho upravujte, doplňujte, někde i přepisujte. Napsat ho je důležité, ale ještě důležitější je každodenní práce s ním. Tak si na něj zvyknete a začnete ho vnímat jako skutečný zápis života.

Jak už jsem řekl, může se stát (a pravděpodobně se i stane), že když se po nějakém čase ohlédnete nazpátek, zjistíte, že se část dějů, které jste popsali, vůbec nestala. Nepřepisujte je zpětně podle „reality“, protože tím přiznáváte, že to nejste vy, kdo rozhoduje, co se stane. Zkuste se na ně nejdříve podívat s odstupem. Možná přijdete na to, že jste záměru dosáhli, i když trochu jinak, než jste si to představovali.

Jednou jsem nutně potřeboval nové auto a představoval jsem si to tedy tak, že získám dlouhodobou zakázku, ze které budu platit splátky. Zákazník se sice ozval, skutečně chtěl spolupráci na delší dobu, ale hned mi také oznámil, že nemá moc peněz. Když už to vypadalo, že mi moje představa nevyjde, navrhl řešení: půjčí mi prý zdarma nevyužitý služební vůz.

Ke stejnému cíli se tedy dá dojít různými cestami, a když vám nevycházejí podrobnosti, zajímejte se, jestli jste svého přání nedosáhli jinak. Další možností je, že splnění scénáře v tomto konkrétním bodě by vám přineslo více škody než užitku. A do třetice: Možná jste poslouchali více své okamžité nápady, než intuici. Když si do scénáře zapíšete, že vám u dveří zvoní pošťák s poukázkou na milion, pak je to skutečně málo pravděpodobné, co říkáte? Tu sumu můžete klidně do dvou, tří let mít, ale musíte k ní dojít. Scénář je cesta, ne jedna událost.

Vaše práce tedy nikdy nekončí. Funguje to právě proto, že se svým dějem zabýváte každý den. Když ho čtete a upravujete, musíte na něj myslit. Když na něj myslíte, zapínáte ve své mysli tvorbu obrázků. Začínáte svůj život vidět. Jak toho využít, si řekneme příště. Teď se ještě pojďme podívat, co povzbudí obrazotvornost.

Vzpomínáte si na pohádkové knížky, které jste si v dětství prohlíželi a později četli? Na jejich ilustrace? Mnohé z nich si jistě vybavíte i teď a přesně je spojíte s dějem, ke kterému patřily. Paměť pracuje daleko lépe, když má po ruce obrázky. Proto se také v knihách, učebnicích i třeba na internetu používají. Co vidíme, považujeme za skutečnější. Proto doporučuji, abyste si svůj scénář také ilustrovali. Na počítači k tomu můžete snadno použít obrázky stažené ze sítě nebo digitálního foťáku, když píšete ručně, vystříhejte si je z novin a časopisů.

A neodbývejte to. Fungují zrovna jako text. Když nad nimi strávíte třeba hodinu, není to ztracený čas.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓