pondělí 27. ledna 2014

Pár vylepšení pro práci se scénářem života


Práce s životními scénáři je tak úžasná věc a nabízí se v ní tolik možností, že mě neustále překvapuje. Jak se do ní hlouběji a hlouběji nořím, zjišťuji spoustu dalších podrobností, které mě na začátku vůbec nenapadly. Určitě se ještě objeví další (a nepochybuji, že i vy objevíte řadu zlepšení), ale říkám si, že možná už na svém osobním scénáři pracujete a mohly by se vám právě teď hodit, abyste ho ještě vylepšili. Nebo zrovna chcete začít. Takže teď se podělím s tím, na co jsem zatím přišel.

Za prvé je důležité, abyste se svým scénářem zabývali co nejčastěji. Jednou denně je minimum. Čím víc váš totiž pohlcuje, tím víc se stává skutečností. Tak nějak mizí zřetelné hranice mezi realitou a vaším scénářem. To je samozřejmě nejlepší způsob, jak si zajistit, aby život šel skutečně tou cestou, kterou chcete.

Nejlepší je jednou za den na scénáři chvíli pracovat (dopisovat, přepisovat) a jednou si ho pak jen tak přečíst (nejlépe večer před spaním). A mezitím do něj můžete občas nahlédnout.
Hlavně neříkejte, že na to nemáte čas, že musíte dělat důležitější věci. Jestli chcete, aby se váš život změnil, abyste šli k úspěchu, není nic důležitějšího. Navíc si myslím, že půl hodiny za den ještě nikoho nezabilo.

Když děláte nebo zažíváte něco, co souvisí se scénářem (práci, setkání atd.), uvědomte si to a hlavně si v hlavě nebo nahlédnutím zopakujte, co o tom píšete. Pomůže vám to nacházet správná rozhodnutí.

Udělejte si každý večer v duchu přehled, co jste za celý den udělali a jakou to má souvislost s vaším scénářem.  Je to v souladu s ním, nebo proti němu?

Jednou za týden, nejlépe na jeho konci, si vyšetřete chvíli času, v klidu zavřete oči a představujte si do všech podrobností ten cíl, který jste si napsali na konce scénáře. Prožívejte ho tak, jako by už byl a radujte se z něho.

Nepoužívejte jen monitor počítače nebo tabletu. Ten prakticky zaměstná pouze oči. K tomu, aby se vám scénář pořádně usadil v mysli, využijte společného působení všech smyslů. Vytiskněte, nebo ještě lépe napište si scénář také na papír, abyste ho mohli držet v ruce (hmat). Pusťte si k tomu nějakou vhodnou hudbu (sluch). Použijte příjemnou vůni, která vám k tomu ladí (čich). A když ještě budete popíjet nebo zakousnete něco dobrého (chuť), zesilovač účinku zafunguje naplno.

Práce na scénáři není nikdy dokončena. U věcí nebo dějů, které popisujete, můžete jít více do hloubky, rozepisovat se o detailech. Dům, auto, lidé, události – to všechno se stává tím větší skutečností, čím podrobněji je popíšete.

A nakonec doporučení, které jsem si přečetl v jednom časopise: Čtěte romány, rozvíjí to představivost a vztahové dovednosti. Tedy nástroje, které ke scénáři přirozeně patří.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  

úterý 21. ledna 2014

Nasměrujte svůj život k úspěchu, štěstí a lásce


Nejste spokojeni se svým životem? Strádáte nedostatkem peněz, lásky, přátelství, štěstí? Pak je to zřejmě proto, že jeho scénář píše někdo jiný. Místo abyste si života užívali naplno a čerpali z hojnosti, na níž máte nárok, sloužíte ostatním a na odměnu v penězích, vztazích i klidné mysli marně čekáte.Je načase říci dost a začít se starat o sebe. To není sobectví, jak by vám možná chtěli namluvit ti, kteří vám dnes řídí život. Naopak, jde o vaše nejvyšší právo, o vaši svobodu

Brzy vás pozvu na seminář Staňte se režisérem svého života. Je založený na Visual Journey a přesvědčím vás na něm, že máte právo na úspěch, lásku a štěstí. Díky němu začnete svůj život řídit sami, přijde se to, na co jste zatím marně čekali, a naplníte ho tak úspěchy a radostí. Pokud si chcete už teď místo na semináři nezávazně zajistit (maximální počet účastníků je 12), pište na e-mail info@21dni.eu.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím  

sobota 11. ledna 2014

Kam za štěstím – nahoru nebo dolů?


Štěstí najdete, když půjdete na vrchol, říkají jedni. Druzí jsou naopak přesvědčeni, že je zapotřebí o nic neusilovat a zůstat při zemi. Kde je pravda? Zdá se mi, že většina lidí se přiklání spíše k „prostému“ životu. Ne proto, že by byli přesvědčeni o jeho zaručeném spojení se štěstím, ale protože to je cesta méně namáhavá, pohodlnější. A dá se dobře zdůvodnit vlastnímu svědomí. Vypadá to hezky: Máte více času na své blízké, své koníčky, máte svůj klid. Nejsou už toto samo o sobě dobré předpoklady šťastného života?

Na druhé straně ale platí, že nežijeme jen pro sebe. Dokonce ani pouze pro své blízké a přátele. Hrneček kávy si můžete vypít jen proto, že ho někdo vyrobil, že někdo jiný vypěstoval kávová zrna, další je upražil, pomlel a zabalil a jiní vám ten balíček kávy zase prodali. Jsme v tomto světě spojení prací.

Jsou lidé – a není jich málo – kteří sice uznávají, že je zapotřebí něco dělat, ale myslí si, že nemusí být nejlepší. Že je dokonce zbytečné, ba i špatné a to usilovat. Oni přece moc peněz nepotřebují! Zkuste se s nimi přít, když obecné mínění otočilo poznání, že peníze štěstí nezaručí, na „kdo má peníze, nemůže být šťastný“.  

Někdo tvrdí, že když se bude věnovat svému duchovnímu rozvoji, pomůže tím světu. Nebo nějaký otec napíše, že raději začal chodit do práce jen na čtyři hodiny, aby mohl být více času se svými dětmi. Miliony lidí si to přečtou a trpí výčitkami svědomí. Jenže někteří z nich by takto, při poloviční mzdě, nevydělali ani na jídlo. Říkají to tedy obvykle muži (ženy vědí, že je zapotřebí nakrmit a obléct děti), kteří si buď našetřili, nebo žijí ze sociálních dávek. Jenže když se jejich příkladem budou řídit všichni, nikdo nic nenaspoří a na podpory nebude.

Dobrá, představte si, že nechcete dělat tvrdý byznys a vydělávat peníze, ale třeba pomáhat lidem. Dejme tomu, pečovat o seniory. Můžete zůstat „při zemi“, jen to tak odbýt a neusilovat o lepší péči, o dokonalost a vrchol? Můžete po čtyřech hodinách utéct domů? K čemu pak ta vaše práce je? Neusilovat o to, abych byl ve své práci nejlepší, podle mého názoru znamená opovrhovat svým bližním. Zakopat svoji hřivnu, abych měl klid, jak to udělal ten biblický služebník.

Jestli máte náhodou strach, že vyděláte víc peněz, než potřebujete a chcete, je možné je přece rozdat potřebným. Tím přidáte ke svým zásluhám ještě další. Když ovšem peníze nepřijmete, nemůžete je ani nikomu poskytnout. Ale myslím si, že tyto postoje, obviňující práci ze všeho špatného, vznikají jednoduše z toho, že mnoho lidí jejich zaměstnání nebaví. Podstatou nalezení štěstí je tedy najít si takovou práci, která mě bude naplňovat a v které mohu být dobrý, ba nejlepší. Myslím si, že uzavřením v sobě nebo v rodině to pravé štěstí nikdo nenajde.

Řekl bych proto, že štěstí se drží spíš u vrcholu. Dole jde z větší části o sebeuspokojení.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím