Štěstí najdete, když půjdete na vrchol, říkají jedni. Druzí
jsou naopak přesvědčeni, že je zapotřebí o nic neusilovat a zůstat při zemi.
Kde je pravda? Zdá se mi, že většina lidí se přiklání spíše k „prostému“
životu. Ne proto, že by byli přesvědčeni o jeho zaručeném spojení se štěstím, ale
protože to je cesta méně namáhavá, pohodlnější. A dá se dobře zdůvodnit vlastnímu svědomí.
Vypadá to hezky: Máte více času na své blízké, své koníčky, máte svůj klid.
Nejsou už toto samo o sobě dobré předpoklady šťastného života?
Na druhé straně ale platí, že nežijeme jen pro sebe. Dokonce
ani pouze pro své blízké a přátele. Hrneček kávy si můžete vypít jen proto, že ho
někdo vyrobil, že někdo jiný vypěstoval kávová zrna, další je upražil, pomlel a
zabalil a jiní vám ten balíček kávy zase prodali. Jsme v tomto světě
spojení prací.
Jsou lidé – a není jich málo – kteří sice uznávají, že je
zapotřebí něco dělat, ale myslí si, že nemusí být nejlepší. Že je dokonce
zbytečné, ba i špatné a to usilovat. Oni přece moc peněz nepotřebují! Zkuste se
s nimi přít, když obecné mínění otočilo poznání, že peníze štěstí
nezaručí, na „kdo má peníze, nemůže být šťastný“.
Někdo tvrdí, že když se bude věnovat svému duchovnímu
rozvoji, pomůže tím světu. Nebo nějaký otec napíše, že raději začal chodit do
práce jen na čtyři hodiny, aby mohl být více času se svými dětmi. Miliony lidí
si to přečtou a trpí výčitkami svědomí. Jenže někteří z nich by takto, při
poloviční mzdě, nevydělali ani na jídlo. Říkají to tedy obvykle muži (ženy
vědí, že je zapotřebí nakrmit a obléct děti), kteří si buď našetřili, nebo žijí
ze sociálních dávek. Jenže když se jejich příkladem budou řídit všichni, nikdo
nic nenaspoří a na podpory nebude.
Dobrá, představte si, že nechcete dělat tvrdý byznys a
vydělávat peníze, ale třeba pomáhat lidem. Dejme tomu, pečovat o seniory.
Můžete zůstat „při zemi“, jen to tak odbýt a neusilovat o lepší péči, o
dokonalost a vrchol? Můžete po čtyřech hodinách utéct domů? K čemu pak ta
vaše práce je? Neusilovat o to, abych byl ve své práci nejlepší, podle mého
názoru znamená opovrhovat svým bližním. Zakopat svoji hřivnu, abych měl klid,
jak to udělal ten biblický služebník.
Jestli máte náhodou strach, že vyděláte víc peněz, než potřebujete
a chcete, je možné je přece rozdat potřebným. Tím přidáte ke svým zásluhám
ještě další. Když ovšem peníze nepřijmete, nemůžete je ani nikomu poskytnout.
Ale myslím si, že tyto postoje, obviňující práci ze všeho špatného, vznikají
jednoduše z toho, že mnoho lidí jejich zaměstnání nebaví. Podstatou
nalezení štěstí je tedy najít si takovou práci, která mě bude naplňovat a v které
mohu být dobrý, ba nejlepší. Myslím si, že uzavřením v sobě nebo v rodině
to pravé štěstí nikdo nenajde.
Řekl bych proto, že štěstí se drží spíš u vrcholu. Dole jde
z větší části o sebeuspokojení.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
Žádné komentáře:
Okomentovat