Kdo mi dá úkol?

Minule jsem se zmínil o životním úkolu či poslání. Hodně lidí říká, že jsou připraveni ho plnit, ale ať jim Bůh či Vesmír laskavě připomene, čeho se vlastně týká a co tedy mají dělat. Myslel jsem si svého času to samé a horlivě jsem se dotazoval, kde začít a kam se ubírat. Dostalo se mi však zhruba této odpovědi: „Pokračuj“. V čem mám ale pokračovat? Přiznávám se, že mi to nedávalo smysl. Až jsem kdesi objevil jednoduchou pravdu, která mi do té doby zůstávala ukrytá. Že by záměrné načasování?

Ta pravda zní takto: „Chceš-li vědět, kdo ti dá tvůj životní úkol a nasměruje tě správným směrem, podívej se do zrcadla“. Proto jsem marně čekal a proto možná marně čekáte i vy, až se shůry ozve nějaký hlas a oznámí vám zadání. Odpověď hledejme v sobě.

Mamince Bedřicha Smetany se prý zjevil anděl a oznámil jí, že syn, kterého čeká, bude jednou slavným hudebníkem. Myslel na to Bedřich Smetana později? Myslím, že ne. Jednoduše se snažil dělat co nejlépe to, nač měl talent. Svojí hudbou určitě udělal pro lidstvo hodně. Někdo si řekne, že dostal do vínku skvělé vlastnosti, to se mu to komponovalo. Ale každý z nás přece něco umí. Nemusí být Smetanou, ale třeba dobrou prodavačkou. Přemýšleli jste někdy o tom, kolika lidem zpříjemní život prodavačka, která se na ně po ránu krásně a mile usměje?

Úkolujeme se tedy sami, podle svých talentů a možností. Když svoji hřivnu zakopeme, budeme potrestáni, když ji rozmnožíme, nemine nás odměna. Tím trestajícím ale není Bůh či Vesmír. Univerzální zákony tak fungují samy o sobě. „Život vás naučí,“ říká se – a ona je to pravda. Přesvědčil jsem se, že když jsem zastavil, ten „vozík“, který táhnu za sebou, mi vjel na paty. Zřejmě není nejdůležitější, jakým tempem postupujete, důležité je, že jdete stále kupředu.

Možná je mezi námi člověk, který může změnit svět. Ale většina z nás se s takovým úkolem nemusí srovnávat. Vede to jen k postoji „všechno nebo nic“. Ve skutečnosti hodně záleží na té hřivně, kterou máme. Zdvojnásobíte, ztrojnásobíte-li malou, pořád se to může ve srovnání s velikány, jako byl třeba Smetana, zdát nepatrné. Na své úrovni jste však udělali hodně, nesmírně mnoho. Osobně mám raději usměvavé prodavačky, než usměvavé politiky, i když se svým významem i mocí zdánlivě nemohou měřit.

Úkol nespočívá v nepříjemné námaze a dřině. Vím, že někteří lidé mají pocit, že bez odříkání a askeze si nemohou nic zasloužit. Jenže výzkumy psychologů říkají (a říká to i zdravý selský rozum), že když něco děláte rádi a se zaujetím, dokážete mnohem více. Myslím si naopak, že právě podle radosti z  práce poznáte, že jdete správným směrem. Jen lenochovi bude každá činnost zátěží.

↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓