Kdo jsem?

Hlavním důvodem, proč mnoho lidí nedosáhne žádného úspěchu, je prý skutečnost, že nemají žádný cíl. Na první pohled to vypadá nelogicky. Proč si tedy nějaký nedají? Je tak těžké říct si třeba: „Chci mít vilu s deseti pokoji a pěti koupelnami na nádherném místě uprostřed zahrady“? Asi ne, i když i tohle je pro někoho obtížné. Ale jak jsem se přesvědčil na vlastní kůži, existuje tu ještě něco, co dokáže cestu k úspěchu blokovat a zpochybnit i cíl, který si dáme.

Ve slavném filmu Tajemství říká Jack Canfield, úspěšný autor knihy Slepičí polévka pro duši, že důležité je stanovit si cíl. Není třeba až tak řešit, jakým způsobem ho dosáhneme. Jenže vzápětí přiznává, že když se rozhodl vydělat za rok 100.000 dolarů, měl už svou knihu napsanou. Musel jen najít způsob, jak ji prodat. Nemyslím si, že by vypsal pomyslný šek na tuto sumu, kdyby dejme tomu umýval nádobí v restauraci nebo pobíral podporu v nezaměstnanosti.

Ne, nechci říci, že takoví lidé nemají šanci. Myslím si, že každý může být úspěšný. Ale musíme alespoň zhruba vědět, jakým způsobem toho dosáhneme. Když se někomu svěříte, že chcete získat sto tisíc dolarů, určitě se vás zeptá, jak to uděláte. Odpovíte mu, že nevíte, že to Bůh či Vesmír nějak zařídí? Říct to samozřejmě můžete, ale asi se svých peněz nedočkáte. Byl by to totiž zázrak a ty se zase tak často nedějí.

Podstatné je, že mezi „neřešte jak“ a „neřešte detaily“ je propastný rozdíl. Něco konkrétního dělat musíme, ale ty podrobnosti opravdu můžeme nechat na vyšších silách. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, že klíčová je otázka „Kdo jsem?“ Protože právě od odpovědi na ni se odvíjí všechno ostatní. Nejde o identitu podle občanského průkazu, ani v duchovním slova smyslu, ale povolání, nebo ještě výstižněji řečeno o poslání. Jsem podnikatel, spisovatel, zručný řemeslník, malíř, vědec, učitel, technik…? Jsou lidé, kteří o tom nikdy nepřemýšleli a za nikoho se vlastně nepovažují. Jiní, jako jsem byl třeba já, zase vyjmenují pět i více povolání. To je také špatně. Jako jedinci nejsme ani nula, ani pět osob v jedné. Vždy je něco, čím jsme nejvíc.

Důležité je to proto, že když si řekneme, že těch sto tisíc vyděláme možná jako podnikatel, ale třeba i v řemeslu nebo s paletou v ruce, vysíláme tím do Vesmíru chaos. Ke všemu svému cíli za chvíli přestaneme věřit, protože ani v jednom z těch povolání se neděje nic tak významného, aby nás to posunulo o pořádný kus dopředu. Nemůžeme se na nic soustředit, nemůžeme v něčem vyniknout. Když jsem se na něco zaměřil, dohnaly mě výčitky, že ostatní zanedbávám. Ke všemu jsem neměl na nic čas. Jen základní udržování mých rolí mě zaměstnávalo od rána do večera.

Jestli se tedy chcete pohnout směrem ke svému cíli, nebo si ho i teprve stanovit, ujasněte si, kdo jste. Možná na to přijdete už jen tím, že přestanete potlačovat, co ve svém nitru dávno víte. Nebo požádejte Boha či Vesmír, ať vám napoví. Moje zkušenost je, že to funguje. Když jsem začal pátrat, co je pro mě skutečně nejdůležitější a vychází mi z duše, začaly se dít zajímavé věci. Hledal jsem jednu knihu a náhodou objevili jinou, kterou jsem už dlouho nečetl. Hlavní hrdinové jsou v ní spisovatelé. Druhý den jsem si k monotónní práci náhodně pustil několik filmů na DVD. Všechny do jednoho byly o spisovatelích. Večer jsem pustil rádio a ano, hádáte správně, právě vysílali rozhovor se spisovatelem.

Nevím, jestli to platí všeobecně, ale když jsem se takto rozhodl, nesmírně se mi ulehčilo. Jako bych do té doby táhl na zádech pětinásobný náklad a teď jsem to všechno se sebe shodil. Najednou bylo všechno jasné a nápady, jak postoupit kupředu, se jen hrnuly. Mně to trvalo docela dlouho, než jsem pochopil, jak je důležité vědět, kdo jsem. Vy, pokud v tom ještě nemáte jasno, můžete začít hledat hned teď. 

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓