pondělí 28. července 2014

Co je to štěstí?

Že štěstí je muška jenom zlatá, to všichni víme. Slyšeli jsme také mnohokrát, že štěstí se za peníze koupit nedá. Říkají to i bohatí, ti ovšem dodávají, že s penězi se přece jen žije lépe. Podle výzkumů jsou ale kupodivu šťastnější obyvatelé chudých zemí, než my, žijící v dostatku. Znamená to tedy, že klíčem ke štěstí je chudoba? Myslím si, že tak jednoduché to zase není. I u nás jsou přece chudí lidé a nevypadá to, že by štěstím zrovna zářili.

Psychologové zjistili zajímavou věc. Na štěstí nemá ani tak vliv to, co máte, ale co mají ostatní. Když se kolem vás pohybují bohatší lidé, pocit štěstí se sníží. Jenže i v těch nejchudších státech jsou milionáři. Rozdíly jsou dokonce mnohem větší než ve vyspělých zemích. Přesto to tamním chudým nevadí, kdežto u nás ano. Čím to může být?

Mám pocit, že důležitá je právě ta vzdálenost. Od obyvatele slumu, živícího se přehrabováním smetiště, k bankéři nebo majiteli továren je tak daleko, že to prostě není třeba řešit. Chudí si řeknou, že zkrátka nemají šanci – a hodí to za hlavu. Kdežto u nás, v západní civilizaci, je na žebříčku bohatství těch stupňů více. Vždy najdeme někoho, kdo je sice nad námi, ale ne zase tak, aby se nám ztratil z dohledu. Trpíme pak výčitkami svědomí, že on ano a my ne. Vždyť přece máme stejné šance, jak to říká naše demokratické myšlení.

Takže špatné svědomí? Jenže ani boháči, kteří se už nemusí s nikým srovnávat, nejsou automaticky šťastní. Těžko také můžeme říci, že někdo k tomu má sklon a někdo bohužel ne. Ale mám podezření na jiný faktor, totiž na „musím“ a „chci“. Když ráno vstáváte a můžete si říci „Co chci dnes dělat?“ místo „Co musím dnes udělat?“, tak to možná není automatický spouštěč štěstí, ale asi vás k němu přiblíží. Platí totiž stejně jak pro bohaté, tak pro chudé.

Vypadá to tedy, že o pocitu štěstí (také) rozhoduje poměr mezi „musím“ a „chci“. Čím více toho děláme proto, že to dělat chceme, tím se cítíme šťastnější. Zkuste to.

  Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím