„Jaké je měřítko úspěchu?“ zněla otázka na jedné diskusi.
Nejčastěji lidé psali, že úspěch pro ně znamená nedělat, co musí, ale jen co
chtějí. Pak také dobré vztahy, zejména v rodině. Dostatek času, pohodu. Nezapomněli
připomenout, že peníze štěstí nezaručí. Ano, řeklo by se, že jde o zcela
přirozená a sympatická měřítka. Přesto je pro sebe nepovažuji za
nejdůležitější. Ne že bych nechtěl být spokojený, mít klidnou mysl a být
obklopen milujícími lidmi. Jenže je to málo.
V první řadě proto, že nikdo není úspěšný sám pro
sebe. O úspěchu můžeme mluvit jen v souvislosti s jinými lidmi. Nikdo
se nemůže stát úspěšným skladatelem, pokud bude komponovat do šuplíku.
Podnikatel nedosáhne úspěchu, když se rozhodne strávit život na pustém ostrově.
Úspěšný učitel potřebuje žáky.
Jestliže tedy říkáme, že měřítkem úspěchu je to, co se
týká jen nás, jak se cítíme a co děláme, pak jde jen o polovinu pravdy. Tou
druhou je skutečnost, že z hodnocení nemůžeme vynechat příjemce našeho
úsilí. Úspěšní jsme tedy natolik, nakolik jsme něco dali jiným lidem. Jestliže Earl
Nightingale říká, že úspěch je dán tím, že máme hodnotný cíl a že postupujeme k němu,
pak jedním dechem dodává, že bez hodnotné služby jiným ho nemůžeme dosáhnout.
Druhým důvodem, proč nemohu považovat osobní spokojenost
za jediné měřítko úspěchu, a proč v ní dokonce vidím nebezpečí, je riziko
sebeuspokojení. Mnozí z nás jednoduše nejsou schopni si poručit ve chvíli,
kdy ráno vstanou a uvědomí si, že nic nemusí, aby šli něco užitečného dělat. Nevadí
nám bavit se, zaplnit čas svými koníčky, utrácet peníze. Ale tím opět ztrácíme
ze zřetele širší rozměr úspěchu, který se netýká jen naší osoby.
Jsem přesvědčen, že každý máme nějaké poslání. To je ten
hodnotný cíl, o němž mluví Earl Nightingale. Hodně lidí si ale naplánuje třeba
bohatství, život bez práce na pláži nebo spokojenost. Dosáhnou toho všeho a
přestanou se namáhat. A co se nezřídka stane? O všechno zase přijdou, protože skutečné
poslání nenaplnili. Krize je připraví o majetek, místo pohody se nudí a hádají
s rodinou. To není trest ani nepřízeň osudu. V takovém obratu můžeme
vidět druhou šanci, abychom opravdu udělali to, co je třeba.
V písni „Učiň mě pane nástrojem“ se zpívá: „víc než
být potěšen, chci těšit jiné“. A v tom, myslím, je to pravé měřítko
úspěchu.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓