Záhada tří tisícovek

Možná je to překvapivé, ale autorem těchto myšlenek jsem i nejsem já. Pocházejí totiž od mého podvědomí a mě nezbývá, než žasnout. Požádal jsem ho nedávno o nějaké tři poučky týkající se peněz. Sešli jsme se v mé místnosti (jak na to, se dočtete zde) a mohu říci, že mi jeho lekce v některých věcech dokořán otevřela oči.

Nejdříve mě požádal, abych vyslovil sumu, kterou bych měl rád jako měsíční příjem. Nazdařbůh jsem prohlásil, že deset milionů by bylo tak akorát. Současně se mi ale sevřel žaludek. „Nelíbí se mu to, že?“ zeptal se (mám pocit, že bych o něm neměl mluvit ve středním rodě).

Přiznal jsem, že částka je asi moc velká na to, aby mi připadala jako reálná. „Jak velká hromada je milion?“ ptal se mě dále. Pokrčil jsem rameny. „Asi velká.“

Podvědomí mi podal (já vím, zní to divně, ale budu o něm přece jen mluvit v mužském rodě) balíček tisícovek. „To je sto tisíc,“ řekl. Paklík neměl na výšku více než centimetr. Poskládal jsem jich deset na sebe a na stole byl milion. Nic moc. Žádná velká hromada.

Pak jsem dostal za úkol nahromadit na desce těch milionů deset. Podvědomí mi podával balíčky, které vytahoval odněkud z kapsy. „Dokážeš je všechny vzít do náručí?“. Šlo to docela snadno. Přitiskl jsem miliony k sobě a cítil, jak hřejí.

„První poučení zní,“ řekl mi podvědomí, „že obava zveličuje. Deset milionů není vůbec moc. Kdyby sis přál dvacet milionů, poskládal bych ti je ve dvoutisícovkách – a zase bys je lehce sevřel v náručí. Své přání si proto vždy představ jako ve skutečnosti, nedovol, aby ho poměřoval strach.“

Pak z jednoho balíčku vyndal tisícikorunovou bankovku a podal mi ji. „Kdyby byla tvá poslední,“ zeptal se, „dal bys ji někomu?“ Odpověděl jsem, že asi ne.

„A kdyby ji potřeboval víc než ty, hodně nutně?“

Řekl jsem, že by asi záleželo na okolnostech, jak by na tom byl on a jak bych na tom byl já.

Podvědomí vzal bankovku z mé ruky a přetrhl ji napůl. „Poučení číslo dvě zní,“ řekl, „že peníze můžeš vždycky rozdělit. Ne samozřejmě tak, jako jsem to udělal já. Tisícovku rozměníš na dvě pětistovky a jednu z nich můžeš někomu dát. Zbyde ti sice méně, ale zbyde. I dvoukorunu můžeš rozdělit.“

Pak položil další bankovku na stůl a zeptal se: „Kolik je tisíc krát tisíc?“ Odpověděl jsem, že milion. Položil tedy křížem přes první tisícovku druhou. „To je milion. A kolik dostaneš, když ho vynásobíš dalším tisícem?“

„Miliardu,“ řekl jsem.

Podvědomí položil napříč přes dvě bankovky třetí. „Tak tady máš miliardu. Stačí na to překřížit tři tisíce.“

„A poučení?“ zeptal jsem se.

„Přemýšlej o tom,“ pokynul mi podvědomí a odešel.

A tak o tom přemýšlím. Nenapadá vás něco?