Odkud se berou nemoci?

Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem na jednom webu objevil názor, že nemoci na nás sesílá Bůh, abychom se něco naučili. Stejně tak bychom mohli podezírat milující otce, že své děti – samozřejmě pro jejich dobro – skopávají se schodů, strkají pod auta a lámou jim ruce. Zdá se vám to absurdní? Proč tedy něco takového očekávat od Otce, jehož láska je mnohem silnější, než jakékoliv pozemské rodinné pouto?

Představa Boha, který nás týrá, abychom prohlédli, je zřejmě blízká lidem, chtějícím mermomocí ve všem vidět nadzemskou příčinu. Dejme tomu takové infikované klíště, to je příliš přízemní důvod nemoci. Jistě bylo sesláno shora, aby jim oznámilo něco nesmírně důležitého o jejich dosavadním životě. A místo poučení, že se příště mají nastříkat repelentem, pochopí sílu odpouštění. Načež všem na potkání hlasitě odpouštějí, aby bylo vidět, jak důležitá událost je postihla. Vlastně jak je postihl Bůh. Zřejmě mají radost, že si na ně osobně udělal čas.

Pak je tu ještě skupina, která je naopak zdravá a svůj stav bere jako důkaz dokonalosti: Mě Bůh poučovat a vylepšovat nemusí. Kdysi jsem se na jednom fóru o víře setkal se dvěma ženami, které hříšným slibovaly tresty a muka pekelná. Samozřejmě s pevnou představou, že se to týká všech, kromě nich.

Ať tak nebo tak, dělat z Boha rodiče, který výprask doprovází slovy o zájmu vypláceného, je nesmyslné. Museli bychom si totiž položit otázku, proč zločinci nejsou nadprůměrně nemocní, proč se nám po vyslovení lži nevyrazí lišej a proč smrtelná choroba naopak postihne i ty, kteří žili příkladně.

Měli bychom si uvědomit, že pokud Bůh dal lidem absolutní svobodu (třeba i zničit svoji duši), pak ji nemůže čas od času omezovat. Například tím, že je skrze rakovinu něčemu učí. A naopak, na otázku, proč tedy takové věci dopouští, platí stejná odpověď. Představte si ostatně, že byste si dali hamburger nebo zapálili cigaretu a z nebe vysunutá ruka by vám je vyrazila od úst. Svoboda buď je, nebo není. V obou případech se všemi důsledky.  Pokud vás tedy každou chvíli nefackují andělé, pak jste zřejmě ponecháni vlastnímu rozhodnutí a měli byste se podle toho zařídit.

I tam, kde je patrná souvislost mezi dosavadním životem a nemocí, není třeba hned „obviňovat“ Boha. Když spadnete se schodů, jde o projev gravitace, nikoliv o nastavenou boží nohu. Stejně tak může být choroba také důsledkem špatné životosprávy, fyzické i duchovní. A tedy jistě i důvodem k zamyšlení, proč vás postihla. Nemusíte v ní však hledat žádné sesílání. Proč by to Bůh dělal, když nastane automaticky a zákonitě?

Zkuste to tedy otočit. Nepovažujte nemoc za Bohem seslanou výzvu k pokání, ale když už vás postihne, využijte toho k zamyšlení. I když vám k ní nepomohl Bůh, neznamená to, že vám nemůže přinést poučení.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

Aktualita: Kniha 21 dní ke štíhlému tělu také jako e-book!

Kniha 21 dní ke štíhlému tělu je už k dostání jako e-book (ve formátech PDF, EPUB a MOBI). Kromě možnosti pracovat s ní na všech čtečkách a tabletech (ale i PC) je jistě příjemná i nižší cena: 290 Kč namísto 450 za tištěné vydání.

V této chvíli nabízí knihu internetové knihkupectví Kosmas, ale zanedlouho poputuje i do dalších 12 prodejen.

21 dní ke štíhlému tělu na Kosmas.cz – ihned ke stažení

Kolikrát jste už zkoušeli novou metodu pro zhubnutí, která už tentokrát určitě zabere? Kolikrát jste sestavovali nový jídelníček, postupovali novou dietu, vážili se třikrát denně v očekávání alespoň malého pokroku? Pokud vás nakonec čekalo vždy jen zklamání, vyzkoušejte příručku "21 dní ke štíhlému tělu". Praktický návod Miloše Tomana totiž neřeší následky, ale příčiny. Neučí vás bojovat proti kilům navíc, ale ukazuje, jak změnit důvod, proč přibíráte na váze.

Jeho metoda, z níž čerpají i jiní autoři programů pro snižování tělesné hmotnosti (odkazuje na ni například Dr. Charles Livingston, autor populárního programu Fat Loss Factor), změní během 21 dnů nastavení vaší mysli. Nový vzorec, který si vytvoříte, vás zcela přirozenou a nenásilnou cestou přivede nejen ke snížení váhy na požadovanou hodnotu, ale také k jejímu dlouhodobému udržení. 

Co se díky působení této metody stane:

• budete jíst méně, aniž by vám to vadilo a museli jste se k tomu nutit
• omezí se pocit a projevy hladu
• podvědomě si začnete vybírat zdravější stravu
• nebudete mít výčitky svědomí, když občas podlehnete pokušení
• bez přemáhání a nechuti zvýšíte pohybovou aktivitu
• neztratíte dobrou náladu a svěžest 

Pokud jste už nějakou dietní nebo jinou metodu zkoušeli, pak víte, že při nich často dochází právě k opačným k opačným jevům a necítíte se při nich zrovna nejlépe. S vizuální metodou, která je podstatou příručky "21 dní ke štíhlému tělu" je tomu právě naopak.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

Procházejte se zahradou Lórienu

Způsob života, který vedeme, je většinou hektický. Snažíme se zvládnout vše v jednom zátahu a v honbě za výkonností si plánujeme pracovní dobu po minutách. V tomto plánu se pak bohužel nenajde čas na relaxaci. Přitom ta je nejen příjemná, ale za těchto podmínek přímo nezbytná. Bez regenerace sil musíte v práci nastavovat, abyste zvládli to, co vám dříve trvalo podstatně kratší dobu. Ne, není to věkem. I mladý, energií nabitý organismus potřebuje odpočívat.

Ideální je samozřejmě chvíle strávená v přírodě. Přes všechnu civilizovanost jsme s ní stále spojeni pupeční šňůrou, a proto zde také nejlépe nabereme síly. Modrá a zelená jsou barvy relaxace, protože v krajině převládají. Stačí tedy na deset minut vyjít ven, dívat se, poslouchat, dotýkat se.

Jenže když pracujete v klimatizované kanceláři ve třicátém patře kancelářské budovy a zvenku k vám doléhá jen siréna sanitky, je taková rada samozřejmě k ničemu. Pak můžete použít Vizuální cestu.

Možná máte pochybnosti, že by „snění“ mohlo nahradit skutečný fyzický zážitek. Nemějte obavy. Vize, kterou si vyvoláte, má téměř stejné účinky, jako byste tu dobu strávili v originální, fyzické přírodě. Přinese stejné osvěžení, uklidnění, odpočinutí.

Ještě pár slov k názvu. Zahrada Lórienu mě napadla zcela intuitivně. J. R. R. Tolkiena samozřejmě znám, ale nejsem takovým znalcem jeho díla, abych o ní věděl více, než že se jedná o příjemné místo. Takže mě překvapila následující charakteristika ve Wikipedii: „Lórien (Irmo) je jedním z Valar ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena, Ardě. Vládne snům a sesílá spícím nové myšlenky. Jeho pravé jméno je Irmo, Lórien je název jeho říše, která je nejkrásnějším sídlem ve Valinoru. Jeho sídlo plné klidu je vyhledávaným místem odpočinku jak pro elfy, tak i pro samotné Valar.“ Nemohl jsem si tedy vybrat lepší označení.

Jak se dostanete do zahrady Lórienu? Sestupte výtahem do hloubi (návod najdete zde), vejděte do své místnosti a v jedné ze stěn vytvořte dveře do zahrady. To je vše. Pak už se jen procházejte. Aby byla vize dokonalá, zapojujte všechny smysly. Vytvářejte trávník plný květů a kvetoucí stromy, vnímejte jejich vůni. Berte stébla trávy mezi prsty, hlaďte kmeny. Poslouchejte zpívající ptáky a šumění větru ve větvích. A když to všechno zvládnete, začněte – a to doslova - sklízet plody. Trhejte je, voňte k nim, jezte je a vychutnávejte. Představte si, jak jsou šťavnaté, jak vám sladká šťáva stéká po bradě. Nevadí, že se ušpiníte, někde je tu přece studánka, v níž se můžete umýt.

Pokud zrovna potřebujete shodit nějaké kilo a žaludek se vašemu úmyslu vzpírá s hlasitým kručením, pojídáním lórienských plodů ho můžete umlčet. Nevěříte? Zkuste to.

Ani s plody se ještě nemusíte spokojit a skončit. Co třeba zvířata? A proč ne rovnou mluvící?

Vizuální relaxaci provádějte každý den, nejlépe v jeho polovině. Stačí deset minut, abyste se osvěžili a nabrali nové síly. Samozřejmě, že pokud máte za sebou obzvlášť náročnou práci, můžete pobyt prodloužit. „Ztracený“ čas s nově nabytými silami lehce doženete. Ale nezapomeňte, že živá příroda je přece jen o něco málo lepší. Takže se do ní, třeba o víkendu, přece jenom vydejte.

Praktická aplikace: Jak se zbavit přebytečných kil

Teď přišla vhodná chvíle na praktické aplikace. Zatím jsem mluvil o úspěchu zejména v souvislosti se zlepšením hmotné situace. Vy však možná považujete za důležitější a aktuálnější jiné věci. Co třeba oblíbené téma „shazování kil“? Dá se k tomuto účelu použít Vizuální metoda? Protože v ní jde o způsob, jak stvořit sebe sama podle vlastních představ, je samozřejmě možné ji nasadit i na toho v současnosti snad největšího nepřítele vyspělého světa, jímž je obezita. Nejdříve bychom si ale měli objasnit několik důležitých faktů.

Na počátku devadesátých let se u nás proslavil jistý podvodníček, který za nemalý poplatek zasílal zaručený návod, jak zhubnout. Když adresátka otevřela dopis, našla v něm jediné slovo: „Nežer!“ V podstatě měl pravdu. Neexistuje žádný jiný způsob, jak snížit tělesnou hmotnost, než vydávat více energie, než jí přijmete (nebo naopak přijímat méně, než vydáte). Jenže to má háček, ba přímo hák.

Naše tělo, naprogramované v dávných časech, kdy hlad byl každodenní realitou, využije každé příležitosti, aby doplnilo zásoby. Jestliže se tedy nějaký čas potivě postíte či dokonce držíte hladovku, nemáte ještě ani zdaleka vyhráno. Organismus jen čeká, až přejdou špatné časy, a jakmile se pak dostanete k jídlu, doslova vás přinutí, abyste vyprázdněné zásobárny zase pěkně rychle naplnili. Jeho hlavním nástrojem je hlad. Možná jste si ani nevšimli, co všechno dovede a jak rafinovaně vás přinutí k poslušnosti.

Že se z prázdného žaludku ozývá hlasité kručení, to všichni víme. Ale všimli jste si, co dělá hlad s vaší náladou? Že jste roztěkaní, popudliví a neschopní se na něco soustředit? Inu, dříve bylo naplnění břicha tím nejdůležitějším, oč se člověk zajímal.  Nelze se tedy divit, že hladové tělo neustále otravuje a nenechá vás myslet na nic jiného. Když neuspěje s psychickým nátlakem, začne šetřit energií, takže se sotva ploužíte. Ale ani odpočinout vám nedá. S hladem neusnete, nebo jen velmi špatně – „Nelež a běž hledat potravu,“ nabádá vás organismus.

Snadno tedy pochopíme, proč si mnozí lidé vyberou, že budou raději tlustí, ale pozitivně naladění, oproti štíhlým neurotikům.  A hned se zase spřátelí s žaludkem, který se už už těší, jak na nich vyzkouší svůj další trik: Totiž že hlad utiší až dvacet minut po jídle. Což vás přinutí nacpávat se doslova k prasknutí. Pověstný „jo-jo efekt“ tedy není ničím jiným, než reakcí na vaše – alespoň podle názoru těla – nepřirozené chování. Organismus ještě nestihl zaznamenat, že už dávno neběháte celý den po lese nebo neokopáváte široširé lány.

Abyste tedy dosáhli skutečného obratu, musí být vaše přání a požadavek organismu v jednotě. Tělo nelze znásilňovat a nenechá si to také bez následků líbit. Jestliže vy říkáte „Chci zhubnout!“, ale v podvědomí máte uložen vzorec „Hlad znamená smrt“, nemůžete se divit, že je jen málo šancí na úspěch. Jediným způsobem, jak dosáhnout svého, je změnit naprogramované postoje.

Možná máte doma na zdi termostat, ovládající topení. Co dělá, když je v pokoji zima? Zapne kotel a ten hřeje tak dlouho, dokud teplota nevystoupí na nastavenou hodnotu. Co když je naopak doma příliš teplo? Termostat nedělá nic a jednoduše čeká, až se ochladí pod určenou mez. Pak teprve sepne. V případě nadváhy je to velmi podobné. Máte-li v těle správný „termostat“, jednoduše hlídá, aby hmotnost neklesla pod určenou hranici, ale jinak nedělá nic. Nemučí vás hladem, neposílá na vás nespavost a nervozitu. Vaše tělo dostává signály, že tento stav je správný a není třeba zasahovat.

Už jsem se zmínil, že změny programu „termostatu“, který je uložen v podvědomí, můžete dosáhnout pomocí Vizuální metody. Mám pro vás dokonce tři stupně – od nejlehčího až po nástroj na skutečně „zatvrzelé“ případy, kterými je zapotřebí otřást. Pojďte se s nimi blíže seznámit.

Nejjednodušší postup je ten, který jsem popsal v kapitole věnované této metodě. Zopakujme si: Najděte si klidný kout, kde vás nikdo nebude rušit. Nemělo by tam být moc světla, spíše přítmí nebo i tma. Posaďte se vzpřímeně na židli, ruce položte dlaněmi na kolena, chodidla opřete celou plochou o zem. Pusťte nahlas připravenou hudbu (ale jen tak, aby hlasitost nebyla nepříjemná a nerušila). Klidně a zhluboka dýchejte.

Pokud máte problém rychle se přenést do meditačního stavu (hladiny alfa), použijte klasické metody k jeho navození. Návodů najdete jistě spoustu, takže je zde nebudu opakovat…

Nyní si představujte, že jste už shodili přebytečné kilogramy. Jak této nově nabyté svobody využíváte? Vzpomeňte si, co je (nebo by mělo být)vaší hlavní motivací: Chcete sportovat, chodit do společnosti, líbit se partnerovi? Nepřistupujte k ní rozumem („měla bych…“, „bylo by správné…“), ale pocitově – to co opravdu chcete, po čem toužíte.  Představte si to. Bez obav, ba s pýchou se v plavkách procházíte po pláži. Vejdete se do džín, které jste nosili na střední škole. Vyběhnete do schodů bez zadýchání… Prožívejte tuto představu, až pocítíte radost a štěstí. Možná se vám to napoprvé nepodaří, ale usilujte o získání přivolání pocitu znovu a znovu. On je totiž vaší hlavní motivací.

Proč vaše usilování, jakkoliv je upřímné, nefunguje bez zobrazení, a proč obraz potřebujete doplnit emocemi, štěstím? Samotné předsevzetí zhubnout je jednoduše „tím, co bude“. Nebo co může být. Nebo na co se můžete do budoucna těšit. A tak to pěkné před vámi neustále utíká. Je přece příjemné snít o krásné budoucnosti, dokonce příjemnější, než jí skutečně dosáhnout. Vždyť pak byste už před sebou nic příjemného neměli!

Obraz je naopak „teď“. Jestliže se v něm procházíte po pláži, je vaše mysl skutečně právě tam a nikde jinde. Když křepce vybíháte do schodů, není to zítra ani pozítří, ale právě nyní. To není můj výmysl. Vědci zjistili, že pokud v představě máchnete paží nebo kopnete nohou, vaše svaly se skutečně napnou tak, jako byste ten pohyb fyzicky udělali. Kdyby ve spánku nebylo vypnuto jejich ovládání, dělali byste všechno, o čem se vám zdá: Hýbali nohama jako při běhu, mávali rukama, mluvili. Podvědomí tedy přijímá obraz jako skutečnost. Předložíte-li mu sami sebe ve štíhlém stavu, přijme to jako daný stav a přivede tělo do souladu s ním, podobně jako termostat vyrovnává teploty.

Proč k tomu ještě přidávat emoce? I na to už věda odpověděla. Někdy v šedesátých letech minulého století byla pokusným krysám zavedena do mozku sonda, která v něm po stisknutí páčky vyvolala slabým elektrickým impulsem silný pocit blaha. K překvapení výzkumníků se zvířata přestala zajímat o cokoliv jiného. Ta dlouho mačkala páčku, až zemřela hlady a vysílením. I lidé touží po něčem, co jim bude příjemné. Proto se tak těžko odstraňují všemožné závislosti: Léčba nenabízí nic, co by bylo ještě příjemnější.

Při běžně vyvolaném pocitu štěstí vám naštěstí nic podobného jako pokusným krysám nehrozí. Ale emoce dají vašemu obrazu ještě větší zdání reality, pevněji ho uloží v podvědomí a zejména vás silně motivují.

Jestliže je však vaše pozice „šťastného tlouštíka“ silně zafixována a podvědomí se zdráhá vzorec nahradit (nebo se vám nedaří ztotožnit se s realitou obrazu), můžete zkusit silnější kalibr. V tomto cvičení se vaše přání konfrontuje se současnou realitou, kterou měníte až k tomu, čeho chcete dosáhnout. Zní to obtížně, ale jde jen o další obraz, jehož navození by po krátkém tréninku nemělo být pro nikoho problémem.

Nejdříve tedy postupujte jako v předchozím cvičení a připravte mysl na vytváření obrazů. Pak si před svým vnitřním zrakem představte postavu, stojící před vámi. Jste to vy sami, tak jak dnes vypadáte – se všemi nadbytečnými kily. Přimějte váš obraz, aby svlékl šaty a znovu si ho pozorně prohlédněte. Nespěchejte, věnujte se každému detailu, každému přebytečnému převisu, faldu, neforemnosti. Pak „objevte“ na temeni jeho hlavy zip a začněte celou tu tučnou kůži rozepínat a stahovat jako neforemný skafandr. Když ji konečně shodíte, stojí proti vám štíhlá osoba.

Nato ji otočte, postavte za její záda a vstupte, prolněte do ní (nebojte se, není to nic těžkého – jednoduše si uvědomte, že ve vašich představách dokážete cokoliv, co chcete). Teď můžete v zrcadle obdivovat svoji novou postavu, nebo se o její realitě přesvědčovat hlazením celého těla. Samozřejmě pořád v obraze. Pak otevřete oči.

I toto cvičení je zapotřebí několikrát zopakovat, i když později můžete přejít do jednoduššího prvního stupně. Vaše intuice vám obvykle napoví, kdy k tomu má dojít.

Třetí stupeň je založen na očistném působení silných negativních emocí. Navodíte si stav, kdy se nejdříve budete otřásat odporem nad svojí současnou podobou a když se jí zbavíte, pocítíte naopak silný pocit svěžesti, čistoty a radosti. Tato zkušenost působí dvojnásobnou silou: Jste tlačeni negativní a taženi pozitivní vizí.

Začněte stejně jako v předchozích stupních. Máte-li tu možnost, posaďte se místo na židli raději do křesla. Prožijete-li obraz naplno, vaše tělo sebou bude házet a bolestivě se napínat. Doporučuji také vyhledat úplnou samotu, nebo počkat, až doma nikdo nebude. Ani panelákový byt není pro takové cvičení nejvhodnější, protože uvolněné emoce vás většinou přinutí plakat, křičet i řvát. Nebojte se toho však, jde o normální a potřebný jev.

Co je předmětem obrazu? Představujte si například, že se kvůli své tloušťce propadáte až na úplné dno. Obstoupila vás tlupa nenávistných agresorů. Posmívají se vám, smýkají vámi, sráží vás na zem. Jste jako balón, nemůžete se zvednout, jen se povalujete a oni do vás kopou. Jste ponížení, jak to jen jde. Cítíte, že jste dopadli až na úplné dno. Nebo upadnete mezi chrochtající vepře, kteří po vás šlapou a zatlačují vás čím dál tím hlouběji do páchnoucího hnoje. Možná se vám vybaví i jiný příběh, ale to vůbec nevadí. Důležité je, abyste nakonec dospěli k obrazu, kdy ležíte potmě ve sklepení (kobce, temné místnosti) na tvrdé, studené dlážděné podlaze: zmučení, špinaví, neschopní se pohnout, na samé hranici života.

Pak se najednou kolem objeví čistá voda. Začne omývat vaše tělo, nejdříve odplaví špínu, roztrhané šaty, pak začne rozpouštět a odnášet tuk. S ní přichází i světlo. Strop a zdi kolem vás bělají, stávají se průhlednými, až nakonec zmizí a uvolní pohled na krajinu – modrou oblohu, zelenou trávu a stromy.

Nakonec ležíte na písku v chladné vodě, čistí, štíhlí, vrací se vám pocit síly a svěžesti. Posaďte se, prohlédněte si své nové tělo, osahejte ho, laskejte kůži. Pak v obraze vstaňte, vyskočte a začněte tančit. Když se unavíte, otevřete oči.

Pokud v dalších dnech cítíte změnu ve svých postojích, není třeba cvičení opakovat. Stačí, když přejdete k dennímu praktikování prvního, nejjednoduššího stupně. Kdyby se ukázalo, že je vhodné projít jím znovu nebo ho prohloubit, nechte si odstup minimálně dva, tři týdny. Je totiž fyzicky i emočně namáhavé a časté opakování ba vám spíše ublížilo, než pomohlo.

Ani jeden z těchto postupů není žádným zázračným lékem, který stačí bez námahy spolknout a vše se rázem změní. Vyžaduje jak vaši aktivitu, tak dlouhodobé používání. Nemůžete navíc zůstat u navyklého způsobu života, který vás k obezitě přivedl. Nestačí si odbýt deset minut představ a pak se vrátit k televizi a míse koblížků. Podvědomí neumí vyjmout vaši váhu ze souvislostí a snižovat ji, zatímco vy se dál cpete a lenošíte. Fyzikální zákony nelze ošidit. Co tedy udělá? Přiměje vás, abyste změnili svůj život. Začali žít zdravě, zlepšili složení stravy, trávili volný čas pohybem. Odlišnost od přemáhání se vůlí je v tom, že nemusíte nic násilím přemáhat – změny se dostaví nepozorovaně a příjemně.

Stejně jako třeba v případě zvýšené konzumace zeleniny nejde o chuť. Mrkev chutná pořád stejně, ať jste vegetariáni nebo milovníci řízků. Jde o postoj. Ten pak změní vaše chutě. Uvedená cvičení zase vytvoří postoj, který vás potáhne ke změně životních návyků. Proto to nebude ani nepříjemné, ani omezující.

Pro ty, kteří se raději nechají vést, mám dobrou zprávu: Připravuji kurzy, v nichž můžete těmito cvičeními projít pod odborným vedením.