Celý rok 2013 jsme společně procházeli zátočinami "teorie" úspěchu. Mnohé jsme při tom objevili a také uviděli z jiných úhlů pohledu. Přeji vám proto, abyste v nadcházejícím roce to, co vás oslovilo, dostali do svého života, a mohli se radovat z plodů.
pondělí 30. prosince 2013
sobota 28. prosince 2013
Tři poznání - část pátá - režírujte svůj život
Jsem rád, že se mi podařilo dostat se ještě před koncem
roku k poslední části tohoto povídání o scénáři vlastního žití. Teď
můžete, pokud budete mít chuť a potřebu, začít přetvářet svůj život třeba hned
od 1. ledna. Není to nic obtížného, a když budete věnovat své činnosti deset
minut denně, dopracujete se ke změnám, po kterých toužíte. Tím myslím
„papírování“, tedy psaní scénáře. Ale můžete jít ještě o kousek dál a zvýšit
tak jeho účinek.
Filmové scénáře se píší proto, aby byly převedeny na
pohyblivé obrázky. Vy to můžete udělat také. Nepotřebujete k tomu ani
kameru, ani klapku, ani filmové laboratoře, ani program na zpracování videa na
vašem PC. To nejlepší zařízení totiž každý z nás nosí v hlavě.
Sny jsou v podstatě filmové příběhy. Za některé
z nich, kdyby se je podařilo beze ztrát přenést na promítací plátno, by
vás možná nominovali i na Oscara. Ale snít dokážete i v bdělém stavu.
Možná ne tak dokonale a barvitě, jako ve spánku, ale to nevadí. Tréninkem se
můžete dopracovat ke stejně skvělým výsledkům.
Přidejte tedy ke svým deseti minutám stráveným nad
scénářem ještě další desetiminutovku, prožitou se zavřeným očima. Může to být
kdykoliv přes den, ale nejlepší je doba před usnutím. Důležité je, abyste alespoň
zpočátku měli dokonalý klid. Časem se naučíte „filmovat“ třeba ve vlaku,
autobuse, v čekárně u zubaře či na lavičce v parku.
Teď si vyberte nějaký úryvek ze scénáře, zavřete oči a
představujte si, jak podle něj točíte film. Nejdříve můžete zkusit jednodušší
polohu: pozorujte děj očima účastníka, hlavního herce (což jste samozřejmě vy).
Časem byste se ale měli propracovat i k druhé, obtížnější pozici. Tedy
k pohledu režiséra, který vás v roli herce vede a směřuje.
R. A. Moody popsal v knize „Život po životě“
vyprávění lidí, kteří přežili svoji smrt. V určité fázi došlo na
rekapitulaci života, který vnímali právě takto. Jednak vlastním pohledem,
jednak z nadhledu, kdy viděli sama sebe, ale také mnohem lépe chápali širší
souvislosti. Mohli tak poznat, jak to, co udělali, prospělo nebo ublížilo jiným
lidem.
Když se tedy naučíte „filmovat“ svůj scénář právě takto,
získáte dva pohledy. Ten váš můžete spojit se silnými emocemi (touhou) a děj si
opravdu silně prožít. Nadhled režiséra vám zase umožní vidět do šířky a lépe
odhadnout významnost dějů i přání pro váš život. Něco pak možná ze scénáře
vyřadíte jako malicherné a jiné, důležitější, přidáte.
Několik technických rad:
- zfilmujte si najednou jen kousek scénáře, ne celý
- scénu znovu a znovu opakujte, dokud není dokonalá, pak teprve pokračujte dál
- postupně vykreslujte a vnímejte všechny detaily, nejen zrakem, ale i sluchem, čichem, hmatem atd.
- pokud narazíte na něco důležitého, co by ve vašem životě nemělo chybět, zapište to do zpětně do scénáře
- děje nemusí navazovat, pracujte stejně jako filmaři se střihem
- k už nafilmovaným scénám se můžete klidně vracet a upravovat je, ale nevracejte se k tomu, co už je minulostí
A to je všechno. Skvělou zprávou je, že metoda scénáře
vlastního života vůbec není složitá. Může ji používat každý. Můžete se do ní
bez námahy ponořit. Můžete opravdu žít podle svého scénáře. A kdyby vám popis
nestačil, přihlaste se na seminář, kde se věnujeme podrobnostem.
Zopakujme si ještě tři poznání, která vám umožní získat
od života, co chcete:
- Svůj život můžete změnit, i kdybyste to dnes považovali za nemožné
- Máte právo chtít cokoliv bez ohledu na minulé zásluhy a svůj současný stav
- Dokážete si s pomocí scénáře a obrazotvornosti vytvořit vlastní život
Přeji vám, ať vezmete v nadcházejícím roce konečně život
do vlastních rukou.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
neděle 15. prosince 2013
Tři poznání - část čtvrtá - jak psát scénář života
Vrcholem poznání je zjištění, že si svůj život můžete „psát“
sami. Nemyslím tím pouhou reakci na to, co přichází, co je kolem vás. To je
málo, protože v situacích, před které jste postaveni, někdy nemáte na vybranou.
Ne, jde o samotný scénář vašeho života, podle kterého pak skutečně poběží,
stejně jako když vzniká film. Zní to fantasticky? Také to fantastické je. Toto
poznání vám může změnit všechno. Přemýšleli jste zatím marně, proč se ve vašem
životě děje to nebo ono špatné, proč se vám nic nedaří a proč nemáte „štěstí“?
Můžete si to představit i tak, že jste se zatím svým žitím hnali na zadním
sedadle auta, které nikdo neřídil. Volant se točil sem a tam a vy jste se
snažili udržet a nevypadnout ven. Co se stane, když se konečně ujmete řízení?
Váš životní vůz se vydá na cestu, kterou mu určíte a na
které ho budete udržovat. Předtím jste ho neřídili (a většinou ani nikdo jiný,
i když to tak mohlo vypadat), teď jste vzali volant do rukou. Možná vám to
zpočátku nepůjde dokonale, ale není už to samotné pokrok? Snad jste se předtím
dostali někam, kde jste vůbec být nechtěli. Nevadí. Jestliže vedle cesta tam,
povede i odtud.
Zdá se to být až neuvěřitelné, ale k psaní scénáře
svého života nepotřebujete skoro nic. Počítač, nebo i obyčejný blok a tužku.
Nemusíte být spisovateli. Můžete dělat hrubky (ale smíte je také postupně
opravovat). Příběh může být toporný a bez dokonalé formy románu. Však jeho
četba také není určena nikomu jinému, než vám. Je to váš deník, zaznamenávající
ne co bylo, ale co bude. Zamrazilo vás v zádech? To je dobře, protože
právě teď se před vámi otevřela brána do vašeho skutečného života. Zatím je
obraz mlhavý…
Jak tedy psát scénář. Nejdříve se zamyslete nad věcí nejdůležitější. Ve starých románech tomu říkali „vášeň“. Jde
o silné citové zaujetí pro věc nebo cíl. Podívejte se na významné a úspěšné osobnosti
dějin a vždy na něj narazíte. Například Tomáš Baťa byl posedlý lepší a
dokonalejší výrobou bot, ale hlavně „vybudováním nového člověka“. To ho přeneslo přes tři krize, kdy málem
přišel o všechno.
Thomas Alva Edison posílal své lidi do celého světa, aby
našli ten správný materiál na vlákno žárovky, a udělal 10.000 pokusů, než se mu
to podařilo.
Plukovník Sanders, zakladatel KFC, objížděl ve svých 65
letech Spojené státy a nabízel svůj recept na smažené kuře. Dva roky přespával
v autě a vyslechl si odmítnutí více jak tisícovky restauratérů. Jeho vášnivé
přesvědčení, že má nejlepší kuře na světě, mu nakonec přineslo úspěch.
Co je tedy vaší životní vášní? Kam chcete napřít svoji
sílu, co má pro vás takovou hodnotu, abyste nelitovali deseti tisíc nepodařených
pokusů, tisíce odmítnutí, krizí, jež vás přivedou na okraj propasti? Právě
tento úžasný cíl, který za to všechno stojí, vám zaručí, že neúspěšné pokusy
nakonec skončí úspěchem a krize překonáte. Řekl bych, že nejsou velké a malé
cíle. Každý nemůže být Baťou. Ale důležité je, abyste pro ten svůj hořeli.
Velmi důležité.
Tento váš vášní naplněný cíl patří ve vašem scénáři úplně
nahoru, jako nadpis.
Pak si zapište, co je teď. Stav, životní situaci, kterou chcete
změnit. Pište o ní v minulém čase, protože už je minulostí. Nezabývejte se
jí příliš, nejde o to, abyste se v ní nimrali a dopodrobna vyjmenovávali
všechny bolístky. Spíš zdůrazněte, co je špatné, nejhorší a co vás proto
přimělo, abyste se rozhodli svůj život změnit.
Ujasněte si, jaké jsou cíle tohoto scénáře. Děj by měl
samozřejmě někam mířit a vy byste měli vědět, kam chcete dojít. Protože rozumná délka scénáře jsou asi tak tři
roky, udělejte to takto: Řekněte si, čeho chcete do tří let ve třech oblastech svého
života dosáhnout. Hlavní cíl máte nahoře v nadpisu. Teď ho trochu rozveďte
a konkrétně (ale stručně) popište. A to v budoucím čase
Umístěte text na konec scénáře. To je cíl.
Mezi ním a počátečním popisem minulosti začněte vytvářet
svůj „deník“. Ten pište v čase přítomném, protože život je teď. Jak už jsem poznamenal, nevyžaduje to žádné
spisovatelské umění. Skoro bych řekl, že
naopak. Ve skutečnosti se potřebujete uvolnit a na děj moc nemyslet. Pak začne
fungovat intuice a vést vaši ruku. Možná vás překvapí, jak takové lehce nahozené
věty dokáží mít nečekanou logiku.
Raději používejte volnější a neurčitější časové termíny.
Když si zapíšete, že se něco má stát 20. prosince a ono nic (což je na počátku zcela
běžné), budete zklamaní a možná scénář odložíte. „Někdy tou dobou“ je rozhodně
lepší. Platí to i pro děje, postavy, prostředí. Přílišnými podrobnostmi zužujete
možnosti.
Nespěchejte. Nemusíte a ani nemůžete všechno stihnout
ještě dnes do večera. Ve skutečnosti není scénář nikdy hotový. Budete se k němu
neustále vracet, nejlépe každý den. Znovu a znovu ho upravujte, doplňujte, někde
i přepisujte. Napsat ho je důležité, ale ještě důležitější je každodenní práce
s ním. Tak si na něj zvyknete a začnete ho vnímat jako skutečný zápis
života.
Jak už jsem řekl, může se stát (a pravděpodobně se i
stane), že když se po nějakém čase ohlédnete nazpátek, zjistíte, že se část dějů,
které jste popsali, vůbec nestala. Nepřepisujte je zpětně podle „reality“,
protože tím přiznáváte, že to nejste vy, kdo rozhoduje, co se stane. Zkuste se na
ně nejdříve podívat s odstupem. Možná přijdete na to, že jste záměru
dosáhli, i když trochu jinak, než jste si to představovali.
Jednou jsem nutně potřeboval nové auto a představoval
jsem si to tedy tak, že získám dlouhodobou zakázku, ze které budu platit splátky.
Zákazník se sice ozval, skutečně chtěl spolupráci na delší dobu, ale hned mi
také oznámil, že nemá moc peněz. Když už to vypadalo, že mi moje představa
nevyjde, navrhl řešení: půjčí mi prý zdarma nevyužitý služební vůz.
Ke stejnému cíli se tedy dá dojít různými cestami, a když
vám nevycházejí podrobnosti, zajímejte se, jestli jste svého přání nedosáhli
jinak. Další možností je, že splnění scénáře v tomto konkrétním bodě by
vám přineslo více škody než užitku. A do třetice: Možná jste poslouchali více své
okamžité nápady, než intuici. Když si do scénáře zapíšete, že vám u dveří zvoní
pošťák s poukázkou na milion, pak je to skutečně málo pravděpodobné, co
říkáte? Tu sumu můžete klidně do dvou, tří let mít, ale musíte k ní dojít.
Scénář je cesta, ne jedna událost.
Vaše práce tedy nikdy nekončí. Funguje to právě proto, že
se svým dějem zabýváte každý den. Když ho čtete a upravujete, musíte na něj
myslit. Když na něj myslíte, zapínáte ve své mysli tvorbu obrázků. Začínáte svůj
život vidět. Jak toho využít, si řekneme příště. Teď se ještě pojďme podívat,
co povzbudí obrazotvornost.
Vzpomínáte si na pohádkové knížky, které jste si v dětství
prohlíželi a později četli? Na jejich ilustrace? Mnohé z nich si jistě
vybavíte i teď a přesně je spojíte s dějem, ke kterému patřily. Paměť
pracuje daleko lépe, když má po ruce obrázky. Proto se také v knihách,
učebnicích i třeba na internetu používají. Co vidíme, považujeme za
skutečnější. Proto doporučuji, abyste si svůj scénář také ilustrovali. Na
počítači k tomu můžete snadno použít obrázky stažené ze sítě nebo
digitálního foťáku, když píšete ručně, vystříhejte si je z novin a časopisů.
A neodbývejte to. Fungují zrovna jako text. Když nad nimi
strávíte třeba hodinu, není to ztracený čas.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
středa 11. prosince 2013
Dárek na poslední chvíli?
Pokud sháníte ještě na
poslední chvíli dárek a máte obavu, že to nestihnete, můžete sáhnout po
e-knize. Stáhnete si ji totiž hned, jak zaplatíte. Může to být také pěkný
doplněk k novému tabletu nebo čtečce.
Mohu vám k tomu přispět
dvěma knížkami:
21 dní k bohatému životu
21 dní ke štíhlému tělu
Co říkáte, nejsou to zajímavé
podklady k vašim novoročním předsevzetím? A je skutečnost, že o nich právě
čtete, pouhopouhou náhodou?
Kde můžete tyto e-knihy
koupit:
V České republice:
Ve Slovenské republice:
sobota 7. prosince 2013
Klíčem je touha
Po delší době se mi podařilo udělat další krok
k odpovědi na otázku, kterou jsem položil na začátku: Jak vyzvednout své
„dary“, které má pro nás Bůh (či Vesmír, chcete-li) připraveny. Mluvil jsem
totiž o tom, že někde v pomyslném skladišti leží připraveno vše, na co jen
můžete pomyslet. Aby vám to sloužilo, udělalo radost, přineslo štěstí. Teď,
v době blížících se Vánoc, si tedy můžete dát (vlastně vzít) pěkný dárek
pod stromeček.
V každém z nás je ukryta neuvěřitelná energie. Kdo
už pokročil na cestě životního úspěchu, ten ji zčásti využívá. Trochu nebo
hodně, podle toho, jak s ní umí zacházet. Zmiňuji se o ní proto, že tvoří
s „dáváním darů“ pár. Vycházejí si vstříc a z jejich setkání vzniká to, po
čem toužíte.
Tím impulsem, který dává věci do pohybu, či klíčem,
odemykajícím odpalovací zařízení, je touha. Silná touha, intenzivně prožívaná,
dokáže otevřít stavidla vaší vnitřní energie a vyslat ji „vzhůru“, na druhé
straně zase přiblíží „shora“ to, po čem prahnete. Zdůrazňuji, že jde o skutečně
silný pocit, ne nějaké mrňavé a ploché chtění. Musíte opravdu naplno a beze
zbytku toužit po tom, co chcete dostat.
Dar se tak setkává s vlastním přičiněním, neboť
uvolněná vnitřní energie se projeví v podobě úsilí, tedy činů.
Touha nemůže být nekonkrétní. Nejde toužit po něčem nebo
čemkoliv. Musíte tedy přesně vědět, co chcete. A chtít to z hloubi své
osobnosti. Touhu nelze zkonstruovat, spočítat a naroubovat na nějaký „rozumný“
záměr. Jistě cítíte, že je spojena s emocemi, ne s chladným
intelektem. Nemůžete si zkrátka říci: „Teď potřebuji to a to a od zítřka po tom
budu toužit“. Zkuste to.
Silný nával touhy prožívají děti, které stojí před výkladní
skříní už zavřené prodejny a odmítají se nechat odtrhnout od pohledu na krásné
červené auto nebo panenku. Z vašeho rozumného pohledu jde možná o
zbytečnost, ale to je právě ta překážka, která vám brání dostat, co chcete.
Rozum sem zkrátka nezatahujte a nepouštějte.
Dovoleno je naopak toužit právě po tom, co by vám jinak
odepřel. Chcete nádherné červené auto? Toužíte po něm? Pak je to správné, i
když rozum připomíná, že nejdříve je přece nutné zaplatit jiné, důležitější
věci. Logika darů však říká: „Když budeš mít na drahé auto, proč bys neměl
peníze také na všechno ostatní? Vůz svých snů si přece můžeš pořídit až po těch
důležitějších věcech.“ A skutečně je to tak. Zaplacení nájmu, hypotéky nebo
daní je jistě důležité, ale neznám nikoho, kdo by po tom skutečně silně a
emotivně toužil.
Když tedy chcete touhu silně zaměřit, musí mít hmotnou
podobu. Nemůžete dost dobře toužit po
štěstí, když si ho neumíte s ničím spojit. Sice se říká, že materiální
věci nikoho šťastným neudělají, ale partnerka nebo partner přece také nejsou
žádné nehmotné ideje, vnoučata či přítel, skvělá práce a další cíle jakbysmet.
Stejně tak těžko můžete toužit být bohatí, ale chtít krásný dům, jachtu nebo
cestu kolem světa není problém.
Podíváte-li se kolem sebe, zjistíte, že úspěšní lidé nebažili
po samotném úspěchu. Vynálezci nemysleli a nemyslí na slávu (ani peníze), ale
touží po tom, aby jejich konkrétní objev fungoval a přinášel užitek. Edison
udělal deset tisíc pokusů, než našel vhodné vlákno pro svoji žárovku. Kdyby po
ní skutečně netoužil, vzdal by to hned na začátku.
Na cestě k úspěchu je tedy zapotřebí osvobodit se od
některých tradičních názorů. Třeba že toužit po něčem materiálním je špatné a
vy byste se za to měli stydět. Proto lidé obvykle svých cílů nedosahují.
Nedokáží si je představit. Většina je ani neumí vytáhnout z mlhy „něčeho“
a dát jim konkrétní tvar. Říkají, že chtějí spokojený a šťastný život. Jenže to
není nic, k čemu by se dalo směřovat, natož po tom toužit. Červené auto,
vila či krásný partner nebo partnerka sice vypadají přízemně, ale jakmile se
pohnete a vydáte se k nim, začne se plnit i vše ideální a nemateriální.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
středa 30. října 2013
Aktuální termín semináře Staňte se režisérem svého života: čtvrtek 7.11.
Nejste spokojeni se svým životem? Pak je to zřejmě proto,
že jeho scénář píše někdo jiný. Místo abyste si ho užívali naplno a čerpali
z hojnosti, na níž máte nárok, sloužíte ostatním. Vaše odměna
v penězích, vztazích i klidné mysli je nedůležitá a málokdy se na vás
vůbec dostane.
Je načase myslet také na sebe. To není sobectví, ale
uplatnění přirozeného práva svobodně rozhodovat o sobě a o svém životě. Pokud
jste si zatím mysleli, že to není možné a okolnosti jsou silnější než vy, tento
výjimečný seminář vás přesvědčí o opaku. Díky němu se stanete režisérem svého
života a naplníte ho tak úspěchy a radostí.
Co se zde dozvíte:
·
Jak pochopit a poznat své životní cíle
·
Jak je a cestu k nim popsat ve svém scénáři
·
Jak tento scénář „zfilmovat“ pomocí vizuální
metody
Co zažijete:
·
Uvidíte na vlastní oči hloubku své nesvobody
·
Sestoupíte na své dno
·
Stanete tváří v tvář vašemu skutečnému životu
Prémie:
·
Naučíte se do svého života přivolat dary
hojnosti
Tento seminář vám zabere jeden pracovní den a jeho cena
nepřevyšuje průměr běžných školení. Pokud teď říkáte, že si nemůžete dovolit
vzít dovolenou nebo zaplatit, jste právě těmi lidmi, kteří ho nutně potřebují.
Třeba proto, abyste později nemuseli nikoho žádat o volný den nebo váhat nad
užitečnými výdaji. Rozhodnutí je na vás: Budete v životě svobodní a
šťastní, nebo se spokojíte s bezvýznamnou rolí v pozadí?
pondělí 28. října 2013
Tři poznání - část třetí
Minule jsem upozornil, že ty nejlepší věci v životě
dostáváme nezaslouženě. Systém založený na přiměřené odměně poskytuje totiž
velmi málo. Když vezmeme úvahu, že většina lidí se podceňuje a ani nedělá to,
co by ji bavilo a v čem by skutečně vynikla, nemůžeme se ani moc divit. Svět
založený na tom, co dobydeme v potu tváře, není příliš radostné místo. A také
ne spravedlivé, jak jsme si řekli.
Naštěstí je tu ještě „druhý pilíř“, totiž dary. Ty se
dávají ne podle zásluh a pracovního nasazení, ale tak, aby udělaly radost.
Nedostáváte tedy to, co potřebujete, ale po čem toužíte a o čem sníte, co byste
opravdu z celého srdce chtěli.
Máte-li dar dostat, musíte ho tedy chtít srdcem, ne
rozumem. Ten totiž obvykle prohlásí, že něco takového zcela jistě nepotřebujete
a navíc by bylo neskromné si to přát. Velký dům? Nestačí ti třípokojový byt
v paneláku? A využiješ vůbec všechny pokoje? Když poslechnete hlas rozumu, sklouznete opět
k odměňování za zásluhy. Nic proti užitečnosti, ale jestliže sami sebe
nehodnotíte příliš vysoko (jako to dělá většina lidí), brzy zjistíte, že toho
vlastně moc nepotřebujete. A ty složenky přece, i když se zpožděním, vždycky
nějak zaplatíte… Jestliže se naopak spolehnete na velkorysost dárce, rozhodnutí
o přiměřenosti necháváte na něm. A to je docela pohodlné, nemyslíte?
Neohlížejte se proto na přiměřenost. Jestliže toužíte po
velké jachtě, máte na to plné právo, ačkoliv by se jiným mohlo zdát, že vaše
přání je poněkud přehnané či dokonce megalomanské. Nejde o ně, ale o vás. Jestliže
neumí upřímně odhalit a přát si bez zábran, po čem jejich srdce v skrytu
touží, je to jen a jen jejich chyba a vy za ni nemáte proč pykat a připravovat
se o své sny. To není sobectví, jak se vám snaží podsunout. Sobecký je ten, kdo
se nedělí o hojnost. Ale usilovat o ni jistě špatné není a nikomu to neublíží.
O co přijde vaše příbuzná nebo soused, když si pořídíte jachtu? Pravděpodobně
jen o klid, pokud je začne užírat závist.
Vaše představa o daru musí být konkrétní. Představte si,
že vedete s Bohem (či Vesmírem) takový dialog:
„Chtěl bych zámek.“
„A kolik má mít pokojů?“
„To je jedno, ne? O tom jsem nepřemýšlel… Co třeba deset?
Ne, to je málo. Třicet? Já fakt nevím…“
„Tak víš co? Přijď, až bude vědět.“
K upřesnění přání vám dobře poslouží vizuální
metoda. Využijte každé volné chvíle a za zavřenými víčky „pilujte“ svoji
představu. Jak vypadá jídelna vašeho zámku? Kde má krb a jak je veliký? Co
vidíte na krbové římse? Zvláště vhodná je k tomu doba před usnutím, kdy
představa volně přejde do snu a zde se pak podvědomě zpracuje.
Při tomto postupu poroste i vaše touha. Dar totiž dostanete
jen tehdy, pokud po něm skutečně toužíte. S rozumem nepořídíte nic.
Neříkejte tedy (ani si nemyslete), že něco potřebujete. Vy chcete.
Možná teď máte úplně jiné starosti, než jak bude vypadat
vaše jachta nebo zámek. Například za co koupíte dětem zimní oblečení, kde
vezmete na nájem a jak zaplatíte pojistku. Máte tedy toužit po několika
tisícovkách, vlastně potřebě, ne daru srdce?
Joanne Rowling byla bez práce, rozvedená, živila
malou dceru a potácela se v depresích. Nedostatek na ni dotíral stále
více. Jejím snem bylo vydání knihy. Při všem tom zlém, co jí obklopovalo a co
by podle logiky „spravedlivé odměny“ měl především řešit, myslela dnem i nocí
na příběh chlapce, zažívajícího dobrodružství na kouzelnické škole. Tím, že byl
nakonec vydán, se stala jednou z nejbohatších žen světa.
Nabízí se tedy logická otázka: Dostanete-li jachtu, zámek
nebo luxusní vůz, nebudete snad mít i na kabát pro děti a činži? Na svůj sen a
přání srdce proto můžete (a musíte) myslet i ve chvíli, kdy byste zdánlivě měli
řešit existenční starosti. Jak už jsem upozornil, potřeby do darů nespadají.
Nenechte se tedy momentálními okolnostmi připravit o svá
srdeční přání a sny. Tím vás nenavádím, abyste nechali práce, zalezli někam do
kouta a se zavřenýma očima čekali, až se to všechno vyplní. Ne, dělejte to
navíc. Choďte do práce, máte-li ji, ale po prací době si najděte chvíli na
snění. Starejte se o své blízké a děti, ale když máte volno, zavřete na pár
minut oči. A mezi tím se zabývejte předmětem své touhy s očima otevřenýma. Čím více emocí do toho vložíte, tím lépe.
Zbývá odpovědět, jak svá přání Bohu (či Vesmíru atd.)
doručit. V první řadě už tím, že na ně neustále myslíte, sníte o nich a
svoji touhu tím posilujete, je vysíláte vzhůru. Máte-li podle svého založení a
náboženské orientace nějakou konkrétní formu modlitby, klidně ji využijte. Ale
mějte na paměti, že mechanické odříkávání naučených slov nedokáže o vašem snu
říci vůbec nic. Musíte ho živě a výstižně popsat. A to tak, aby bylo zřejmé, že
po jeho naplnění skutečně toužíte.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
úterý 22. října 2013
Podvečery u čajové konvice 1 - Staňte se režisérem svého života
Zvu vás na první podvečerní posezení u čajové konvice, a
to ve čtvrtek 31. října v Praze. Budu povídat o tom, jak se stát režisérem
svého života. Možná ani netušíte, nakolik vás zatím ovlivňují a směřují druzí.
Podíváme se, jak můžete odhalit, co vás skutečně naplňuje a co je tedy vaším
životním posláním. A nakonec si také ukážeme, jakým způsobem získat "nezaslouženou“ hojnost.
Nebudu povídat jenom já, ale dostatek prostoru dostanete
i vy se svými zkušenostmi, zážitky, příběhy.
U čajové konvice se sejdeme ve čtvrtek 31.10. od 17 do 20
hodin, a to v Myslbekově ulici 15, Praha 6 – Střešovice (mapa) –
v prostorách PEI. Vstupné je 200 Kč. Protože kapacita místnosti je omezená
(cca 12 lidí), je zapotřebí se co nejdříve přihlásit a poslat peníze, abychom
vám místo rezervovali. Rezervace zde.
Na setkání bude také možno výhodně zakoupit příručku 21dní k bohatému životu (za 380 Kč místo běžných 450 Kč), takže pokud ji
chcete hned odnést, nezapomeňte si s sebou vzít nějaké peníze navíc.
Těším se na pěkné setkání
pondělí 14. října 2013
Tři poznání - část druhá
Když už se rozhodnete změnit život, pak je to jistě proto,
že od něj čekáte více. Ať už jde o oblast hmotného dostatku, nebo pokrok ve
vztazích či sebenaplnění v práci. Příručky, které radí, jak dosáhnout
hojnosti, to přece říkají: Máte nárok být bohatí a šťastní. Tak kde je to
bohatství a štěstí? Proč se zrovna vám vyhýbá a proč zrovna vy máte pocit, že
jste byli o něco ošizeni? Kde hledat příčinu a tedy i návod k nápravě? Prý
je třeba změnit myšlení. Ale které a jak to udělat? To jsou otázky, na něž
miliony lidí hledají dnes a denně odpověď.
V knihkupectvích najdete tisíce knih věnovaných
úspěchu a hojnosti. Některé vyšly v milionových nákladech. Každým rokem
k nim přibývají další a další. Jenže nějakým podivným řízením osudu se
zdá, že návody fungují všem – kromě vás. I já jsem to zažil na vlastní kůži.
Znovu a znovu jsem si lámal hlavu, co dělám špatně a čím jsem tento stav
zavinil, ale marně. Bývala období, kdy jsem měl pocit, že chytám druhý dech.
Udělal jsem spoustu práce, přišel na nové nápady, dřel se od rána do večera.
Výsledek byl ne špatný, ale přímo katastrofální.
Pak mi pomohlo to, co skeptici nazývají náhodou. Jel jsem
zrovna z nepříliš povedeného jednání a jako mnohokrát předtím jsem dokola
omílal své stížnosti na nespravedlnost světa. „Proč ostatní ano a já ne?“
točily se mi myšlenky kolem jediného tématu. Až mě z toho rozbolela hlava.
Pustil jsem si proto z přehrávače meditační hudbu. Jindy mě uklidní a
pozitivně naladí, ale tentokrát se omrzela po pár minutách. Přepnul jsem na nahrávku „Ranního slova“,
pořadu věnovanému biblickým textům. A najednou jsem zpozorněl.
Citát z Pavlova listu Korintským zněl takto:
„Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle
lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu
bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh,
aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano
vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk
nemohl vychloubat před Bohem.“ Jednoduše řečeno, autor v něm říká, že Bůh
nedává podle zásluh, ale jak on chce. A to je velmi důležitá informace.
Stejně jako většina lidí, byl jsem i já vychován
v duchu „spravedlivé odměny“. Tento přístup k životu říká, že je
nejen vždy něco za něco, ale že odměna má být přímo úměrná vynaloženému úsilí.
Když chodíte každý den do práce, máte mít více peněz, než nezaměstnaný. Když
milujete, má vás ten druhý mít rád stejně, jako vy jeho. Čím zdravěji žijete,
tím větším obloukem se vám musí nemoci vyhýbat.
S tímto postojem – a zaujímá ho kolem 95% lidí – se
pojí všechny známé negativní řeči o penězích, úspěchu a bohatství. Hlavně však
přesvědčení, že poctivě se miliony vydělat nedají. Samozřejmě, když přihlédneme
k průměrným výdělkům, museli byste pracovat 24 hodin denně, abyste si
zasloužili jejich násobek.
Nevšimli jste si ale, že to nějak nefunguje? Že příčinou
nespokojenosti mnoha lidí je právě očividná nespravedlnost? Někdo se dře a nemá
nic. Vysokoškolák se třemi diplomy vydělá méně, než podnikatel, který tak tak
dokončil základní školu. Zloba se pak obrátí proti bohatým a vládnoucím,
protože právě oni podle mínění lidu působí nespravedlnosti a vytvářejí nerovnováhu.
Já si však myslím, že jsou v tom nevinně. Nikoho přece nemůže za to, že on
měl dobrý nápad a vy ne. Že on byl ve správném čase na správném místě, a vy
jste přišli, jak se říká, s křížkem po funuse. Tady je třeba vzít
v úvahu ještě druhou sílu, jíž někteří říkají Bůh, jiní Vesmír nebo
Příroda či jak ještě. Zkrátka to, co je nad fyzickým, viditelným a hmatatelným
světem.
Z citátu apoštola Pavla vyplývá, že zde žádná přímá
úměra, žádné zásluhy nefungují. Logika „přidělování“ prostředků je patrně jiná.
Dozvídáme se o ní, že Bůh koná podle svých záměrů. Jenže to jsme se dostali
z bláta do louže. Odměňování pozemsky nespravedlivé nahrazuje odměna
závislá na rozhodování, o kterém nic nevíme a které stěží můžeme pochopit. Máme
snad mít na výběr mezi zbytečnou dřinou a čekáním na zázrak?
Nejdříve je asi třeba připomenout, že ona pozemská
odměna, závislá na zásluhách, přece jen existuje a také trochu funguje.
Jestliže tedy netoužíte po ničem jiném, než po životě na okraji dostatku, a
spokojíte se s prací, která vás pravděpodobně nebaví ani nenaplňuje,
můžete se na ni víceméně spolehnout. Budete asi muset slevit ze svých představ,
smířit se s tím, že prožijete život v obavě z propouštění, nemocí,
nenadálých výdajů. Že na věci, které vás skutečně baví, vám zbude jen velmi
málo času. A že štěstí zažijete jako šafránu. Ale ta možnost volby tu
samozřejmě je.
Pokud však chcete rozvinout vše, co ve vás je, toužíte
žít v hojnosti a spokojenosti, pak musíte více spoléhat na druhý příjmový
pilíř, jak se dnes říká. Jenže v tomto případě nejde o důchodové spoření,
ale o boží dlaň. Samozřejmě, že stejně jako vám, i mně vrtalo hlavou, jak ji
přimět, aby se otevřela zrovna nade mnou a nějaký ten zlaťák upustila. Položil
jsem si tu otázku hned, co jsem při poslechu v autě pochopil obsah
biblického citátu. Má cenu se modlit, obracet se na Boha (Vesmír či jinou
sílu), když si dělá, co chce? Zatímco jsem přemýšlel, pořad v přehrávači
skončil a začal další díl. Nevnímal jsem ho, dokud mi uvažování nepřerušila slova:
„Modlitba je vyjádřením naléhavé potřeby“.
Zhluboka jsem se nadechl. Teď to konečně začalo dávat
smysl. Bůh nerozdává hojnost a bohatství podle nějakého neuchopitelného klíče.
Přiděluje je podle potřeby. Možná to některým uším nezní moc hezky, protože
něco podobného se tvrdilo o komunismu, ale je to tak. Dostaneme, co
potřebujeme.
Je mi jasné, že teď asi říkáte něco jako „Já toho
potřebuji a nedostal jsem nikdy nic“. Máte pravdu, bylo by jistě pěkné a
příjemné, kdyby ta dávající síla sama viděla všechny vaše potřeby, nejlépe
ještě dříve, než si je vůbec stačíte uvědomit. Ale tak to zkrátka není. Boha
(či Vesmír) je třeba o potřebě přesvědčit a o naplnění požádat. Jak, to si nechám na příště.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
úterý 8. října 2013
Odkud se berou nemoci?
Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem na jednom webu
objevil názor, že nemoci na nás sesílá Bůh, abychom se něco naučili. Stejně tak
bychom mohli podezírat milující otce, že své děti – samozřejmě pro jejich dobro
– skopávají se schodů, strkají pod auta a lámou jim ruce. Zdá se vám to absurdní?
Proč tedy něco takového očekávat od Otce, jehož láska je mnohem silnější, než
jakékoliv pozemské rodinné pouto?
Představa Boha, který nás týrá, abychom prohlédli, je
zřejmě blízká lidem, chtějícím mermomocí ve všem vidět nadzemskou příčinu. Dejme
tomu takové infikované klíště, to je příliš přízemní důvod nemoci. Jistě bylo
sesláno shora, aby jim oznámilo něco nesmírně důležitého o jejich dosavadním
životě. A místo poučení, že se příště mají nastříkat repelentem, pochopí sílu
odpouštění. Načež všem na potkání hlasitě odpouštějí, aby bylo vidět, jak
důležitá událost je postihla. Vlastně jak je postihl Bůh. Zřejmě mají radost,
že si na ně osobně udělal čas.
Pak je tu ještě skupina, která je naopak zdravá a svůj
stav bere jako důkaz dokonalosti: Mě Bůh poučovat a vylepšovat nemusí. Kdysi
jsem se na jednom fóru o víře setkal se dvěma ženami, které hříšným slibovaly
tresty a muka pekelná. Samozřejmě s pevnou představou, že se to týká
všech, kromě nich.
Ať tak nebo tak, dělat z Boha rodiče, který výprask
doprovází slovy o zájmu vypláceného, je nesmyslné. Museli bychom si totiž
položit otázku, proč zločinci nejsou nadprůměrně nemocní, proč se nám po
vyslovení lži nevyrazí lišej a proč smrtelná choroba naopak postihne i ty, kteří
žili příkladně.
Měli bychom si uvědomit, že pokud Bůh dal lidem absolutní
svobodu (třeba i zničit svoji duši), pak ji nemůže čas od času omezovat.
Například tím, že je skrze rakovinu něčemu učí. A naopak, na otázku, proč tedy
takové věci dopouští, platí stejná odpověď. Představte si ostatně, že byste si
dali hamburger nebo zapálili cigaretu a z nebe vysunutá ruka by vám je
vyrazila od úst. Svoboda buď je, nebo není. V obou případech se všemi
důsledky. Pokud vás tedy každou chvíli
nefackují andělé, pak jste zřejmě ponecháni vlastnímu rozhodnutí a měli byste
se podle toho zařídit.
I tam, kde je patrná souvislost mezi dosavadním životem a
nemocí, není třeba hned „obviňovat“ Boha. Když spadnete se schodů, jde o projev
gravitace, nikoliv o nastavenou boží nohu. Stejně tak může být choroba také důsledkem
špatné životosprávy, fyzické i duchovní. A tedy jistě i důvodem k zamyšlení,
proč vás postihla. Nemusíte v ní však hledat žádné sesílání. Proč by to
Bůh dělal, když nastane automaticky a zákonitě?
Zkuste to tedy otočit. Nepovažujte nemoc za Bohem seslanou
výzvu k pokání, ale když už vás postihne, využijte toho k zamyšlení.
I když vám k ní nepomohl Bůh, neznamená to, že vám nemůže přinést poučení.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
pátek 4. října 2013
13 internetových knihkupectví prodává 21 dní ke štíhlému tělu
Tak už je to tady, celkem ve třinácti internetových knihkupectvích je k dostání e-book 21 dní ke štíhlému tělu. Knihu můžete koupit jak v ČR, tak na Slovensku. Kompletní seznam prodejen najdete zde.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
pondělí 23. září 2013
Aktualita: Kniha 21 dní ke štíhlému tělu také jako e-book!
Kniha 21 dní ke štíhlému tělu je už k dostání jako
e-book (ve formátech PDF, EPUB a MOBI). Kromě možnosti pracovat s ní na
všech čtečkách a tabletech (ale i PC) je jistě příjemná i nižší cena: 290 Kč
namísto 450 za tištěné vydání.
V této chvíli nabízí knihu internetové knihkupectví
Kosmas, ale zanedlouho poputuje i do dalších 12 prodejen.
21 dní ke štíhlému tělu na Kosmas.cz – ihned ke stažení
Kolikrát jste už zkoušeli novou metodu pro zhubnutí, která
už tentokrát určitě zabere? Kolikrát jste sestavovali nový jídelníček,
postupovali novou dietu, vážili se třikrát denně v očekávání alespoň malého
pokroku? Pokud vás nakonec čekalo vždy jen zklamání, vyzkoušejte příručku
"21 dní ke štíhlému tělu". Praktický návod Miloše Tomana totiž neřeší
následky, ale příčiny. Neučí vás bojovat proti kilům navíc, ale ukazuje, jak
změnit důvod, proč přibíráte na váze.
Jeho metoda, z níž čerpají i jiní autoři programů pro
snižování tělesné hmotnosti (odkazuje na ni například Dr. Charles Livingston,
autor populárního programu Fat Loss Factor), změní během 21 dnů nastavení vaší
mysli. Nový vzorec, který si vytvoříte, vás zcela přirozenou a nenásilnou
cestou přivede nejen ke snížení váhy na požadovanou hodnotu, ale také k jejímu
dlouhodobému udržení.
Co se díky působení této metody stane:
- budete jíst méně, aniž by vám to vadilo a museli jste se k tomu nutit
- omezí se pocit a projevy hladu
- podvědomě si začnete vybírat zdravější stravu
- nebudete mít výčitky svědomí, když občas podlehnete pokušení
- bez přemáhání a nechuti zvýšíte pohybovou aktivitu
- neztratíte dobrou náladu a svěžest
Pokud jste už nějakou dietní nebo jinou metodu zkoušeli, pak
víte, že při nich často dochází právě k opačným k opačným jevům a necítíte se
při nich zrovna nejlépe. S vizuální metodou, která je podstatou příručky
"21 dní ke štíhlému tělu" je tomu právě naopak.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
neděle 22. září 2013
Tři poznání - část první
Napište a natočte si příběh
svého života
Ráno vypravíte děti do školy a
pak chvátáte, abyste se včas dostali do práce. Tam osm hodin snášíte nafoukané
vedoucí, neochotu kolegů a kolegyň, prázdné řeči na poradách nebo na šatnách.
Odpoledne je třeba ledacos zařídit, pak se postarat o večeři. V televizi
běží zprávy, politické aféry, války, povodně. Když se konečně dostanete
k nové knížce, kterou vám někdo vřele doporučil, po třech stránkách
zjistíte, že je to neskutečná nuda.
Často si říkáte, že takhle
jste si svůj život nepředstavovali. Když vám přátelé na věčné stížnosti
odseknou, ať s tím tedy něco uděláte, jen se kysele usmějete. Dobře víte,
že to nejde. Jiná práce není, děti potřebují peníze, platíte hypotéku a půjčku
na auto. Možná si v takových okamžicích s trpkostí uvědomíte, jak
málo o sobě rozhodujete vy sami. Váš život běží podle scénáře, do něhož nemáte
co mluvit.
A ono to tak skutečně je. Film
života, který prožíváte, se podobá televiznímu seriálu. Role jsou přiděleny a
další díly doplňujete tak, aby navazovaly na už odvysílané. Ze služebné a
lokaje se nemůžete stát pánem zámku, protože to by přece nebylo logické. Divák
by podobný dějový přemet nepochopil.
Ujasněme si ale dvě věci: Kdo
je zde režisérem a kdo divákem? I když si zřejmě připadáte jako člověk, jenž sedí
před obrazovkou, ve skutečnosti máte na starosti režii. A těmi, které nechcete
zklamat a jste ochotni se jim podbízet, jsou lidé kolem vás. Daleko
nejdůležitější je ale scénář. Jím se řídíte a jeho se neodvážíte nedržet. Proč?
Protože jiný nemáte.
Už jste jistě četli o lidech,
kteří „přišli ke štěstí“. Najednou se mají víc než dobře a hlavně všude
vykládají, jak mohou dělat jen to, co je baví. „Kdyby mě někdo nabídl lepší
práci, nebo investoval do mého podnikání, to bych se změnou neváhal ani minutu,“
říkáte si. „Ale takhle?“ Jenže nic takového se nestane a ani stát nemůže.
Nemáte to ve scénáři.
První poznání tedy říká, že
jste nejen režisérem svého života, ale že máte také právo změnit scénář. On
totiž vůbec není váš. Začali ho psát vaši rodiče, učitelé i kamarádi,
pokračovali v tom partneři, děti, nadřízení v práci, vaši sousedé,
úředníci v hypotéční bance a spousta dalších lidí. Vy pak jen poslušně
realizujete, co si oni představují jako dobrý příběh ze života průměrného
občana.
Scénář můžete změnit, pokud
pochopíte, že postavy a věci v něm nejsou navzájem nijak pevně provázány.
Obvykle totiž říkáte, že to nejde, protože…
A popíšete neúprosné fungování zákona příčiny a důsledku. Jestliže dám
výpověď, nenajdu jinou práci. Když nezaplatím hypotéku, přijdeme o dům.
Jestliže mě povýší, kolegové to budou chápat jako nespravedlnost. Když
zbohatnu, někdo musí zchudnout. A tak dále. Tyto pravdy se zdají být pevné jako
betonová zeď.
Jenže ve skutečnosti jsou
vazby mezi tím, co uděláte, a jak se to projeví u druhých, velmi volné. Ke
stejnému výsledku se dá dojít mnoha cestami a také se mnoha cestami může dojít
k mnoha výsledkům. Vaše „Když udělám to, nevyhnutelně musí přijít toto“
zkrátka není pravda. To jen předčítáte ze scénáře, který jste sami nenapsali.
Pusťte se tedy do přípravy
nového. Bylo by ovšem hloupé jen tak zpřeházet postavy a děje a čekat, co se
z toho vyvine. Povšimněte si, že vám neříkám, abyste hned teď postavili
svůj život na hlavu. Ne, teď hned začněte psát jeho nový příběh.
V první řadě si položte
otázku, co je v něm vlastně nemožné. Jistě, pokud nechcete vytvořit nějaké
absurdní drama, je třeba se držet základní logiky. Ale jinak? Může hrdina toho
filmu závratně zbohatnout? Může získat partnera či partnerku svých snů? Může se
stát slavným hercem, spisovatelem nebo investorem? Nejenže může, ale dokonce
musí! Jinak by seriál nebyl divácky zajímavý a nestal by se hitem. A vy ho
přece, i když jste si v něm vyhradili hlavní roli, neděláte jen pro sebe.
Začněte tedy s tím, co
musí mít každý scénář nejdříve: s cílem. Je sice pravdou, že
v některých seriálech ani sami autoři předem nevědí, jak to dopadne, ale
vy si to řekněte hned na začátku. Vezmou se? Zbohatne hrdina? Koupí si zámek na
Loiře? A kdy se to stane? Když máte v tomhle jasno, bude se vám daleko
lépe pracovat na osnově příběhu.
Ta je také důležitá. S osnovou
dokážete svůj příběh logicky budovat a rozvíjet. Jinak nevíte, co bude zítra. A
co se stane? Odložíte všechno na později, nejlépe na poslední měsíc nebo týden,
kdy to má všechno nastat. Jenže ten ztracený čas už nemůžete dohonit, i kdyby
se měly dít zázraky.
Kostra příběhu, jeho osnova, vám
tedy říká, co je kdy zapotřebí udělat, aby zápletka vyvíjela ke zdárnému konci.
Celý příběh máte před sebou jako na dlani. Jestliže děj dlouhý dejme tomu pět
let těžko přehlédnete od začátku do konce, v osnově je celý před očima.
A kostru pak vyplníte
jednotlivými epizodami, díly. Musí na sebe logicky navazovat, směřovat k cíli,
který jste si určili. Jak dlouhé časové období mají vyjadřovat? Jaké chcete,
ale po dnech to určitě nestihnete. Zkuste každý příběh vytvářet po dobu jednoho
týdne. Tedy napsat scénář a díl „natočit“. Vůbec nejlepší jsou tři týdny, tedy
21 dní, ale to doporučuji už zkušenějším režisérům svého života, kteří už mají
pár dílů za sebou.
Úskalím vašeho „filmu o životě“
a první velkou překážkou je vlastnost, kterou bych nazval počáteční nesynchronnost.
Ačkoliv jde o váš děj, o váš život a váš cíl, v jeho první části (a to může
trvat měsíc i třeba rok), poběží odděleně od skutečnosti. Vy si sice něco „vysníte“,
ale reálný život si půjde podle svého a na váš scénář nebude brát ohled. Může
vás to svést k názoru, že tenhle postup zkrátka nefunguje a jen s ním
ztrácíte čas. Jenže úspěch vždy patřil vytrvalým. Potřebujete nějaký čas,
abyste poznali, že opravdu máte moc režírovat si svůj život. Ne, ve vaší hlavě
se neobjeví žádný ohňostroj, žádné „Aha!“. Naopak, poznání přijde nenápadně a
stane se zvykem. Pak teprve zjistíte, že se i skutečnost řídí vaším scénářem.
Jak ho napsat, když jste s velkou
pravděpodobností žádné příslušné školení neabsolvovali a v hodinách českého
jazyka jste možná nedávali pozor? Jakkoliv. S tužkou určitě zacházet
umíte, nějaký papír také máte, nebo si kupte trhací blok, a to docela postačí. Nejdříve
si na jeden nebo více listů napište, jak to má všechno dopadnout. Popište do všech
podrobností, jak chcete žít třeba za tři roky, pět let. Kratší termíny si
nedávejte, protože nevíte, kdy se „chytnete“ a zesynchronizujete scénář a
reálný život. Nemějte strach, že na něco zapomenete. Až tam dojdete, budete
muset stejně začít další, nový film. Za tu dobu jistě přijdete na spoustu
dalších věcí, které ještě chcete.
Osnovu si pište v odrážkách.
Nejdříve načrtněte děj svého života, jak ho chcete ve vybraném časovém úseku prožít,
pak ho rozdělte do jednotlivých let. V prvním roce třeba získáte nové
zaměstnání, ve třetím povýšíte na důležité místo a v pátém koupíte firmu, ve
které pracujete. Mezi tyto mezníky přidejte tolik podrobností, kolik
potřebujete.
Jen prosím do svých plánů
nezahrnujte šťastné náhody, jako jsou výhry ve sportce nebo dědictví po zapomenutém
strýčkovi. Na ně žádný scénář neplatí a mám pocit, že takovými přáními nejen odeženete
skutečné přínosy vašemu životu, ale také za ně zaplatíte. Nic totiž není
zadarmo.
A obsah jednotlivých dílů samozřejmě
může napsat každý. Nikdo vám nebude kontrolovat gramatiku a úhlednost rukopisu.
Stačí, když děj popíšete tak, abyste to sami po době přečetli a ještě na druhý
den věděli, co jste chtěli říci.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
čtvrtek 19. září 2013
Nebojte se překážek
Včera jsem se zase jednou vydal přes řeku plnou
krokodýlů. Byla pěkně široká, takže mi chvíli trvalo, než jsem po hřbetech těch
krvelačných potvor přeskákal na druhý břeh. Asi jsem musel vypadat směšně, jak bosý,
levou rukou držící boty svázané tkaničkami, balancuji na zádech
převalujících se zvířat. Neřekli byste, že jsou ve vodě velmi rychlá a obratná.
Znovu mě však překvapil silný nápor radosti, když jsem se konečně dostal na
druhou stranu. Přece jen to všechno byla „pouhá“ představa.
Toto cvičení jsem vymyslel jako nácvik překonávání
překážek. Najdete ho třeba v příručce 21 dní k bohatému životu. Když
se vydáte vizuální cestou, smazávají se rozdíly mezi představou a realitou, což
můžete poznat třeba právě podle pocitu radosti až euforie, jestliže se vám
podaří veletok s krokodýly (symbol překážky) úspěšně překonat.
Protože s překážkami se v životě setkáváme
všichni, doporučuji, abyste si občas tímto cvičením prošli. Třeba v předvečer
dne, kdy vás čeká nějaký obtížný krok, zkouška, jednání.
Nejdříve tedy sestupte do své místnosti (podrobný návod,
jak to udělat, najdete zde). Dalšími dveřmi pak projděte ven. Stojíte na břehu
široké, kalné řeky. Na druhé straně na vás čeká to, po čem právě toužíte. Pytel
peněz, stůl s občerstvením, nový vůz nebo dům – co chcete. Má to však
háček. Voda je plná krokodýlů, kteří se v ní líně převalují. Možná už jste něco podobného viděli ve filmu. Tito
nebezpeční plazi vás navíc budou silným hlasem přesvědčovat (v představě je
možné všechno), ať se ani nepokoušíte k řece přiblížit.
Protože tu není žádný člun, ke
své odměně a všemu ostatnímu se můžete dostat, jen když přes řeku přeskáčete po
hřbetech krokodýlů.
Nadechněte se tedy a pusťte se
do toho. Jako vždy vnímejte všemi smysly: Jak vaše boty nebo bosé nohy (doporučuji)
dopadají na tvrdou kůži, jak se krokodýli pod vámi hýbou, jak vás máčí voda a
jak je cítit bahnem. Abyste na takové vnímání měli čas, představte si řeku
pořádně širokou. Chvílemi se také můžete zastavovat a čekat, až se nějaký
krokodýl ocitne v blízkosti.
Uprostřed řeky sklouznete a
upadnete do vody. Musíte s krokodýly bojovat. Největšímu z nich
nakonec stisknete tlamu tak, aby ji nemohl otevřít, vyhoupnete se na jeho hřbet
a pokračujete ve skocích.
Nakonec vyskočte na břeh a prožijte
si radost z překonané překážky. Pak dojděte ke svým odměnám, které vás na
druhé straně čekají. Protože máte šaty promočené, převlečte se do oděvu, který
na vás čeká zavěšený na stojanu. Pak se usaďte k prostřenému stolu. Zatímco
svačíte, prohlížejte si detaily toho, co vás obklopuje. Ale vnímejte samozřejmě
i dobré jídlo. Přes řeku plnou krokodýlů se už vracet nemusíte. Stačí, když projdete
dveřmi někde v blízkosti a ocitnete se zase ve své místnosti. Pak zhasnete,
zavřete, vyjdete a vyjdete výtahem nahoru.
Toto cvičení můžete také
absolvovat jako součást kurzu, který je shrnutý v příručce 21 dní k bohatému životu.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
čtvrtek 12. září 2013
Úspěch není jen pro elity
Dostal jsem otázku: „Čím se vaše metoda liší od všech
těch knížek o úspěchu, které stejně nefungují?“
Za prvé si nemyslím, že by návody v knihách věnovaných
úspěchu byly k ničemu. Ony fungují. Ale potřebujete k tomu víru. Bezpodmínečné
přesvědčení o jejich účinnosti. Taková Barbel Mohrová, autorka Vesmírného
objednávkového servisu podle všeho nemá problém uvěřit čemukoliv. Proto také
dostává, o co Vesmír požádá. Já jsem spíše nevěřící Tomáš, takže stejným
způsobem nic nezískám. Bohužel, je nás většina.
Tím se dostávám k hlavní přednosti vizuální metody.
Ona totiž požadavek na bezpodmínečnou víru obchází. Využívá zjištění, že mezi
představou (bdělým snem) a skutečností není velký rozdíl. Alespoň pro naše podvědomí,
kde se změny chování a postojů odehrávají. Vžít se do obrazu dokáže téměř
každý. Zažíváme to třeba při sledování napínavého filmu, ale mnozí lidé se takto
noří i do svého denního snění. Důvěřovat účinku návodu k úspěchu tedy umí
málokdo, ale s představou se ztotožníme snadno. Místo abychom obtížně
věřili, že něco bude, v představě zažíváme, že to „už je“. A uvěřit v realitu
je přece naprosto snadné.
Co má podle mého názoru naopak malou účinnost, jsou
návody typu „Běžte a něco dělejte!“ Za
prvé obvykle neřeknou, co. Za druhé vůbec nepočítají s tím, že každý
člověk je nějak nastavený. Jako kdybychom každé ráno začínali život znovu, bez
starých návyků, vzpomínek a postojů. Pak je samozřejmě možné říci si, že teď to
budu dělat podle návodu. Jenže ve skutečnosti je dnešní den dán vším, co jsme
zažili a vstřebali před ním. Neseme si sebou hromadu šablon vytvořených
výchovou, vlastní hodnotovou orientací, zkušenostmi, postoji a vlivem okolí.
Bojovat s ní násilím je obtížné, vysilující a většinou beznadějné. Kdo z nás
má vlastnosti, sílu a vytrvalost legendárních bojovníků?
Výsledky dosažené vizuální cestou samozřejmě také nikomu nespadnou
do klína bez námahy. Ale jsou přece jen dostupnější a mohou tedy zajistit úspěch
více lidem. Má metoda není určená elitám a ani není jejím cílem je vytvářet. V tom
dobrém slova smyslu by se tedy dala nazvat lidovou.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
Příručka pro podnikatele: 21 dní k intuitivnímu marketingu
Vedle marketingu kalkulovaného, používajícího exaktní
nástroje, existuje také marketing cítěný. Jeho reprezentantem je i můj intuitivní marketing, jediná česká koncepce, jež je vyučována na vysokých školách.
Největší konkurenční výhodou, kterou přináší svým uživatelům, je schopnost
naladit se na „vlnu“ zákazníka. I v digitálním věku totiž stále platí, že
nákupní rozhodování ovlivňují na prvním místě emoce a vnitřní potřeby.
Zájemci o hlubší proniknutí do tajů tohoto hlubokého
dialogu se zákazníky a úspěšného podnikatelského stylu nyní mají možnost využít
metody, která jim to umožní. Spojením pravidel intuitivního marketingu a
vizuální cesty vznikla příručka 21 dní k intuitivnímu marketingu, upevňující správné návyky v duchu
této koncepce a otevírající mysl novým přístupům a nápadům.
S její pomocí odstraníte mentální bariéry, otevřete
stavidla tvořivosti a naladíte „přijímač“ své mysli na viditelná i skrytá přání
zákazníků. Váš podnikatelský úspěch má mocného pomocníka právě v této
originální publikaci. Během 21 dní si cvičeními vytvoříte novou podvědomou
šablonu, která změní váš přístup k marketingu, prodeji a byznysu vůbec. Vítejte
ve světě intuitivního marketingu, kde se vítězí chytrostí a emoční inteligencí!
sobota 7. září 2013
3x3 návody zdarma
Abyste mohli být v čemkoliv úspěšní, musíte vědět, čeho
chcete dosáhnout. Někdy to vůbec není snadné, hlavně pokud jde o cíle životní.
Mnoho lidí je dokáže určit jen velmi obecně: Chci se mít dobře, chci prožít
pěkný život, chci být užitečný… To však nestačí, protože na základě takto
popsaných vizí nedokážete poznat, jak se k nim vlastně dostat. Hned první krok
se tak stává těžko překonatelnou překážkou. A po něm ještě musí následovat
další… Proto vám podávám pomocnou ruku a první tři návody poskytnu zcela zdarma.
Cesta od neúspěchu nebo průměrnosti a všednosti k úspěchu
začíná třemi kroky:
·
musíte zjistit, co od života skutečně chcete
·
dále je třeba se naučit sestoupit do hloubi
mysli
·
a do třetice si potřebujete vytvořit dostatečný
emoční důvod pro změnu
K prvnímu kroku vám zašlu návod, jak se vyznat sami v
sobě a ve svých přáních. S jeho pomocí se můžete dobrat zjištění, co vlastně od
života očekáváte, co byste skutečně chtěli dělat a v jaké roli se cítili
spokojení.
Ke druhému kroku přidám postup, jak se ponořit do
nižších úrovní mysli a dosáhnout tak úrovně, na níž můžete přepsat své
podvědomé šablony, které mají na svědomí váš současný stav. Ten je teď možná
jen šedým průměrem nebo dokonce neúspěchem, ale máte šanci ho změnit.
Ve třetím kroku se dozvíte, jak překonat emoční pojistku, která chrání část šablon (obvykle právě těch, kterých se chcete zbavit) před přepsáním. Sestoupíte na emoční dno a odrazíte se od něj, abyste mohli stoupat vzhůru.
Všechny tři návody vycházejí z metody "vizuální
cesty". Využijete je jako úvod a přípravu na použití některé z příruček
"21 dní k …". V současné době jsou k dispozici:
Pozor! Tato bezplatná nabídka tří návodů je časově
omezená! Objednat
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)