Klíčem je touha

Po delší době se mi podařilo udělat další krok k odpovědi na otázku, kterou jsem položil na začátku: Jak vyzvednout své „dary“, které má pro nás Bůh (či Vesmír, chcete-li) připraveny. Mluvil jsem totiž o tom, že někde v pomyslném skladišti leží připraveno vše, na co jen můžete pomyslet. Aby vám to sloužilo, udělalo radost, přineslo štěstí. Teď, v době blížících se Vánoc, si tedy můžete dát (vlastně vzít) pěkný dárek pod stromeček.

V každém z nás je ukryta neuvěřitelná energie. Kdo už pokročil na cestě životního úspěchu, ten ji zčásti využívá. Trochu nebo hodně, podle toho, jak s ní umí zacházet. Zmiňuji se o ní proto, že tvoří s „dáváním darů“ pár. Vycházejí si vstříc a z jejich setkání vzniká to, po čem toužíte.

Tím impulsem, který dává věci do pohybu, či klíčem, odemykajícím odpalovací zařízení, je touha. Silná touha, intenzivně prožívaná, dokáže otevřít stavidla vaší vnitřní energie a vyslat ji „vzhůru“, na druhé straně zase přiblíží „shora“ to, po čem prahnete. Zdůrazňuji, že jde o skutečně silný pocit, ne nějaké mrňavé a ploché chtění. Musíte opravdu naplno a beze zbytku toužit po tom, co chcete dostat.

Dar se tak setkává s vlastním přičiněním, neboť uvolněná vnitřní energie se projeví v podobě úsilí, tedy činů.

Touha nemůže být nekonkrétní. Nejde toužit po něčem nebo čemkoliv. Musíte tedy přesně vědět, co chcete. A chtít to z hloubi své osobnosti. Touhu nelze zkonstruovat, spočítat a naroubovat na nějaký „rozumný“ záměr. Jistě cítíte, že je spojena s emocemi, ne s chladným intelektem. Nemůžete si zkrátka říci: „Teď potřebuji to a to a od zítřka po tom budu toužit“. Zkuste to.

Silný nával touhy prožívají děti, které stojí před výkladní skříní už zavřené prodejny a odmítají se nechat odtrhnout od pohledu na krásné červené auto nebo panenku. Z vašeho rozumného pohledu jde možná o zbytečnost, ale to je právě ta překážka, která vám brání dostat, co chcete. Rozum sem zkrátka nezatahujte a nepouštějte.

Dovoleno je naopak toužit právě po tom, co by vám jinak odepřel. Chcete nádherné červené auto? Toužíte po něm? Pak je to správné, i když rozum připomíná, že nejdříve je přece nutné zaplatit jiné, důležitější věci. Logika darů však říká: „Když budeš mít na drahé auto, proč bys neměl peníze také na všechno ostatní? Vůz svých snů si přece můžeš pořídit až po těch důležitějších věcech.“ A skutečně je to tak. Zaplacení nájmu, hypotéky nebo daní je jistě důležité, ale neznám nikoho, kdo by po tom skutečně silně a emotivně toužil.

Když tedy chcete touhu silně zaměřit, musí mít hmotnou podobu.  Nemůžete dost dobře toužit po štěstí, když si ho neumíte s ničím spojit. Sice se říká, že materiální věci nikoho šťastným neudělají, ale partnerka nebo partner přece také nejsou žádné nehmotné ideje, vnoučata či přítel, skvělá práce a další cíle jakbysmet. Stejně tak těžko můžete toužit být bohatí, ale chtít krásný dům, jachtu nebo cestu kolem světa není problém.

Podíváte-li se kolem sebe, zjistíte, že úspěšní lidé nebažili po samotném úspěchu. Vynálezci nemysleli a nemyslí na slávu (ani peníze), ale touží po tom, aby jejich konkrétní objev fungoval a přinášel užitek. Edison udělal deset tisíc pokusů, než našel vhodné vlákno pro svoji žárovku. Kdyby po ní skutečně netoužil, vzdal by to hned na začátku.

  

Na cestě k úspěchu je tedy zapotřebí osvobodit se od některých tradičních názorů. Třeba že toužit po něčem materiálním je špatné a vy byste se za to měli stydět. Proto lidé obvykle svých cílů nedosahují. Nedokáží si je představit. Většina je ani neumí vytáhnout z mlhy „něčeho“ a dát jim konkrétní tvar. Říkají, že chtějí spokojený a šťastný život. Jenže to není nic, k čemu by se dalo směřovat, natož po tom toužit. Červené auto, vila či krásný partner nebo partnerka sice vypadají přízemně, ale jakmile se pohnete a vydáte se k nim, začne se plnit i vše ideální a nemateriální.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓