Tři poznání - část pátá - režírujte svůj život

Jsem rád, že se mi podařilo dostat se ještě před koncem roku k poslední části tohoto povídání o scénáři vlastního žití. Teď můžete, pokud budete mít chuť a potřebu, začít přetvářet svůj život třeba hned od 1. ledna. Není to nic obtížného, a když budete věnovat své činnosti deset minut denně, dopracujete se ke změnám, po kterých toužíte. Tím myslím „papírování“, tedy psaní scénáře. Ale můžete jít ještě o kousek dál a zvýšit tak jeho účinek.

Filmové scénáře se píší proto, aby byly převedeny na pohyblivé obrázky. Vy to můžete udělat také. Nepotřebujete k tomu ani kameru, ani klapku, ani filmové laboratoře, ani program na zpracování videa na vašem PC. To nejlepší zařízení totiž každý z nás nosí v hlavě.

Sny jsou v podstatě filmové příběhy. Za některé z nich, kdyby se je podařilo beze ztrát přenést na promítací plátno, by vás možná nominovali i na Oscara. Ale snít dokážete i v bdělém stavu. Možná ne tak dokonale a barvitě, jako ve spánku, ale to nevadí. Tréninkem se můžete dopracovat ke stejně skvělým výsledkům.

Přidejte tedy ke svým deseti minutám stráveným nad scénářem ještě další desetiminutovku, prožitou se zavřeným očima. Může to být kdykoliv přes den, ale nejlepší je doba před usnutím. Důležité je, abyste alespoň zpočátku měli dokonalý klid. Časem se naučíte „filmovat“ třeba ve vlaku, autobuse, v čekárně u zubaře či na lavičce v parku.

Teď si vyberte nějaký úryvek ze scénáře, zavřete oči a představujte si, jak podle něj točíte film. Nejdříve můžete zkusit jednodušší polohu: pozorujte děj očima účastníka, hlavního herce (což jste samozřejmě vy). Časem byste se ale měli propracovat i k druhé, obtížnější pozici. Tedy k pohledu režiséra, který vás v roli herce vede a směřuje.

R. A. Moody popsal v knize „Život po životě“ vyprávění lidí, kteří přežili svoji smrt. V určité fázi došlo na rekapitulaci života, který vnímali právě takto. Jednak vlastním pohledem, jednak z nadhledu, kdy viděli sama sebe, ale také mnohem lépe chápali širší souvislosti. Mohli tak poznat, jak to, co udělali, prospělo nebo ublížilo jiným lidem.

Když se tedy naučíte „filmovat“ svůj scénář právě takto, získáte dva pohledy. Ten váš můžete spojit se silnými emocemi (touhou) a děj si opravdu silně prožít. Nadhled režiséra vám zase umožní vidět do šířky a lépe odhadnout významnost dějů i přání pro váš život. Něco pak možná ze scénáře vyřadíte jako malicherné a jiné, důležitější, přidáte.

Několik technických rad:

• zfilmujte si najednou jen kousek scénáře, ne celý
• scénu znovu a znovu opakujte, dokud není dokonalá, pak teprve pokračujte dál
• postupně vykreslujte a vnímejte všechny detaily, nejen zrakem, ale i sluchem, čichem, hmatem atd.
• pokud narazíte na něco důležitého, co by ve vašem životě nemělo chybět, zapište to do zpětně do scénáře
• děje nemusí navazovat, pracujte stejně jako filmaři se střihem
• k už nafilmovaným scénám se můžete klidně vracet a upravovat je, ale nevracejte se k tomu, co už je minulostí

A to je všechno. Skvělou zprávou je, že metoda scénáře vlastního života vůbec není složitá. Může ji používat každý. Můžete se do ní bez námahy ponořit. Můžete opravdu žít podle svého scénáře. A kdyby vám popis nestačil, přihlaste se na seminář, kde se věnujeme podrobnostem.

Zopakujme si ještě tři poznání, která vám umožní získat od života, co chcete:

1. Svůj život můžete změnit, i kdybyste to dnes považovali za nemožné
2. Máte právo chtít cokoliv bez ohledu na minulé zásluhy a svůj současný stav
3. Dokážete si s pomocí scénáře a obrazotvornosti vytvořit vlastní život

Přeji vám, ať vezmete v nadcházejícím roce konečně život do vlastních rukou.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓