Až budu ...

„Až budu bohatý, budu šťastný,“ říkáme. Nebo: „Až něco budu mít, pak za to budu vděčný“. Také si myslíme, že až budeme úspěšní, budeme si snáze hledat přátele. Mnoho problémů v našich životech spočívá v tom, že nevíme, co je příčina a co následek, který z ní vychází. A právě v těch důležitých věcech to často bývá naopak, než si myslíme. Je jasné, že naše představa pak nemůže fungovat. Asi jako když zapřáhneme vůz před koně, jak se dříve říkalo.

Tak například vděčnost. V mnoha návodech a knížkách se dočteme, že máme být vděční. „A za co?“ zeptá se člověk, který neustále zápasí s nedostatkem peněz. „Až něco budu mít, pak jistě budu děkovat třeba každý den. Ale teď nic nemám.“ Opravdu? Co třeba přátelé, rodina, děti, partneři? Co zdraví? Co chytrá hlava? Co naděje, že bude lépe? To jsou všechno věci, za které můžeme být vděčni teď hned, pokud je máme. Každý z nás jistě může něco najít.

Mnoha lidem se to zdá být hloupé. „To jsou takové ty pozitivní řečičky. Mám snad být vděčný za to, že jsem bez peněz?“ Odpověď zní, že máme být vděční, přestože jsme bez peněz. Ne proto, že to vypadá náramně pozitivně. Ale protože vděčnost z nás dělá člověka, který má za co děkovat. A jestliže máme za co děkovat, nemůžeme říkat, že nemáme vůbec nic. Vděčnost mění naši mysl a tato změna je podmínkou pro to, abychom se z finančních problémů dostali.

 V Bibli se říká: „Tomu, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ Když budete ten text chápat doslova, asi vám bude připadat nesmyslný. Jak může být někomu odňato, co nemá? Ale zkusme si ten citát malinko doplnit: „Tomu, kdo ve své mysli má, bude dáno a přidáno; kdo ve své mysli nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ Teď už to jistě dává smysl. Člověk musí být nejdříve bohatý v mysli, pak může čekat, že se to stane i v materiálním světě.

Podobné je to se štěstím. Finanční zajištění jistě přinese úlevu od starostí. Ale to není štěstí. Pokud si navíc říkáme, že nemůžeme být šťastní, protože nejme bohatí, potvrzujeme ve své mysli tento stav jako hotovou věc: Nejsem šťastný, nejsem bohatý. A kdo si myslí, že nic nemá…

Někdo je zase přesvědčený, že o něj ostatní lidé nestojí, protože není úspěšný. Ve skutečnosti je neodrazuje stav jeho konta nebo výše pracovního postavení, ale zase jen stav mysli. Když někdo dává najevo, že nestojí za povšimnutí, tak si ho lidé zkrátka přestanou všímat. Okolí reaguje na to, co vysíláme, jaký signál mu dáváme. A zase platí, že musíme otočit pořadí, chceme-li být úspěšní. Kontakty s mnoha vlivnými lidmi nám pomohou k úspěchu, ne úspěch ke kontaktům s vlivnými lidmi. Kdo ve své mysli má, tomu bude přidáno…

Vychází mi z toho jedno: Čím se chceme stát v materiálním světě, tím musíme nejdříve být v mysli. Vezměme si příklad z dětí. Když si hrají na řidiče rychlého vozu, pak jím skutečně jsou, i když autem je ve skutečnosti převrácená kuchyňská židle. Když si hrají starostlivou maminku, pak jí skutečně jsou, i když jejich dítě je z umělé hmoty. Zkusme si tedy začít hrát. Neberme to tak vážně. I kdybychom se tvářili jako na pohřbu, nic tím nezměníme. Tak proč se raději neuvolnit a neříci si: „Je to jen hra. O nic nejde“. A pak se to teprve začne dít.

Přesně tak totiž fungují takové úžasné věci, jako je třeba přechod po žhavém uhlí. Říkejte si, že jde přece o závažnou věc, berte ji podle toho co nejvážněji a nejzodpovědněji – a popálíte se. Přijměte ji jako hru a projdete bez jakékoliv újmy. Nerozhoduje o tom fyzika, ale stav myšlenek. Každý, kdo chce něčím být a ono se to ne a ne naplnit, by se měl přesvědčit, kým je ve své mysli.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓