V turistické sezóně je u nás vždycky problém s parkováním.
Právě začínám třetí kolo okružní cesty kolem centra a vypadá to, že zase marně.
Všechna parkoviště i boční ulice jsou beznadějně zaplněné. Popadá mě vztek,
kvůli malému nákupu takhle ztrácet čas, a najednou si vzpomenu na Vesmír. No
ano, že mě to nenapadlo! Hned si objednávám jedno pěkné parkovací místo. „A
abych dostal náhradu za to objíždění,“ dodávám, „chtěl bych mít to parkování
zadarmo.“
Sotva dořeknu, koutkem oka cosi zahlédnu. Že by to skutečně
zafungovalo? Ale ano, místo je tam, až úplně vzadu. Skoro jsem ho přehlédl.
Sice ne bezplatně, parkoviště naopak patří k těm dražším, ale hlavně že
mohu konečně zastavit. „A mám to jen kousek do prodejny,“ říkám si vesele, když
se hrnu k parkovacímu automatu. Pak se zastavím a nevěřím vlastním očím.
Kdybych na displeji našel upozornění, že přístroj je mimo
provoz, nijak zvlášť by mě to nepřekvapilo. Pokud bych narazil na ucpaný otvor,
kterým se vhazují mince, přijal bych to s klidem. Ale takto? Na místě, kde
vždycky stával automat, je jen betonový základ a čtyři šrouby. Teda Vesmíre,
jak ty to děláš?
Žádné komentáře:
Okomentovat