Znáte Dunning-Krugerův efekt?

Kdysi jsem diskutoval s jedním člověkem, který nemohl najít práci. Stěžoval si, že má dva červené diplomy z amerických univerzit a přesto o pořádné zaměstnání nezavadí. Hlavní problém byl samozřejmě v tom, že práci ve skutečnosti nehledal. Čekal, až k němu sama přijde. Stejně si ale nemůžeme nevšimnout, jak mnoho vzdělaných a kompetentních lidí nemá úspěch. A naopak, hodně z těch, kteří mnoho neumějí a neznají, bez problému stoupá k výšinám a vydělává spoustu peněz. 

S teorií, že jedni věří svému úspěchu a druzí ne, asi nevystačíme, protože věřící i nevěřící jsou tam i tam.

Vysvětlením může být Dunning-Krugerův efekt. Říká, že lidé s malými schopnostmi či kompetencemi mají ve zvyku své výsledky přeceňovat a lidé s velkými schopnostmi a vzděláním se zase podceňují. Často totiž se Sokratem říkají: „Vím, že nic nevím“.

Málo schopný má tedy paradoxně lepší vyhlídky na úspěch, protože si se svými kompetencemi neláme hlavu. Je zkrátka dobrý. Schopnější s uplatněním svých znalostí a dovedností otálejí, jelikož mají pocit, že ještě nemají dostatečnou úroveň. Výsledkem pak je, že třeba na internetu se setkáte spíš s těmi prvními a skutečně důležité informace od lidí, kteří vědí, můžete snadno přehlédnout.

Dunning-Krugerův efekt je ovšem nebezpečný i pro lidi s nízkými schopnostmi. Pokud nemají dostatek kritičnosti, mohou se snadno zesměšnit, jak to ukazuje třeba i toto video.

Ti schopnější by si pak měli uvědomit, že nikdy nebudou vědět dost a nikdy nedojdou na konec vzdělání. Je tedy zbytečné čekat. Vykročte teď hned a sebekritický postoj využijte k tomu, abyste stáli nohama na zemi. Ne na to, aby vás brzdil a srážel k zemi.

Jak pevně jste naladěni?

Jistě jste se už někde dočetli, že když si ujasníte svůj cíl a vydáte se cestou k němu, začnete k sobě přitahovat správné lidi, nástroje i prostředky. Někdo má ovšem pochybnosti. Jak by mohl pouhými svými myšlenkami ovlivňovat okolí a dokonce způsobit, že se někdo, koho právě potřebuje, objeví v jeho blízkosti? Nejsou to zase nějaké „ezoterické výmysly“, které fungují jen v hlavách jejich autorů a kterým se rozumný člověk tak nanejvýš zasměje? Ale ne, opravdu jsou zde síly, které to dokážou.

Pokud máte doma třeba kytaru, tak jste si toho určitě všimli. Když zabrnkáte na jednu ze dvou stejně naladěných strun, začne se chvět i ta druhá. Kdyby jich kolem vás byla třeba stovka, rozechvějí se všechny. Ale jen ty se stejným naladěním. Ostatní se ani nepohnou.

Podle fyziky vesmír tvoří vibrace. Pohybujeme se tedy ve světě, kde všechno má své naladění, svoji frekvenci. Lidé i věci. Není tedy divu, že se tímto způsobem navzájem ovlivňujeme. Jestliže je někdo naladěný stejně, naše myšlenky ho rozechvějí a vyvolají v něm pozitivní odpověď. Když je jeho ladění jiné, nechá ho naše nadšení lhostejným.

Jenže zkušenost mnoha lidí je jiná. Nic se neděje, nikdo nepřichází, věci jdou spíš k horšímu, než aby se zlepšovaly. Právem mají podezření, že vibrace nefungují. Ale ano, fungují. Záleží však na jejich síle a kvalitě. Kytara se časem rozladí a čím je lacinější, tím rychleji struny povolí. Chci tím říci, že lidé, kteří mají malé nebo žádné cíle, kterým schází sebevědomí a vůle něčeho dosáhnout, začnou vibrovat podle jiných. Ani si nevšimnou, že jsou jimi přelaďováni. Zanedlouho myslí přesně tak, jak je zvykem v sektě, v hospodě nebo v čekárně úřadu práce. Stylem, který je sice zbavuje vlastní odpovědnosti, ale také rozhodování o sobě samém.

Síla osobnosti a síla záměru tedy rozhodují o tom, jestli budete vibrovat podle někoho jiného, nebo zda naopak rozechvějete své okolí tak, aby to odpovídalo vašim záměrům.  Cílevědomí lidé naplňují prostor svými vibracemi a nedovolí, aby v něm převládly jiné. Proto dokáží někdy až neuvěřitelné věci.

Mějte proto myšlení první ligy, jak to výstižně říká Jan Mühlfeit v tomto rozhovoru. S ním dokážete ovlivňovat svět kolem sebe tak, aby vám „šel na ruku“ a pozitivně odpovídal na vaše potřeby. Malé myšlení naopak způsobí, že nikdy (a v ničem) nebudete velcí.