Vizuální metoda

José Silva vytvořil svoji metodu, využívající také hladiny alfa, intuitivně. Není sám, podobných nástrojů je celá řada a vycházejí většinou z jednoho univerzálního základu. A tím je ovlivňování reality. Je na uživateli, zda se zastaví pouze na úrovni změn svého chování a jednání, nebo jestli postoupí dále, k formování a přetváření skutečnosti. V minulé části jsem popsal, jaké rekvizity k tomu používám. Není to nic originálního, co bych si mohl dát patentovat. Spíše jde o skládačku z věcí více či méně známých. Můžete a nemusíte se samozřejmě tímto postupem řídit. Ale možná váš příjemně překvapí zjištění, o kterých se později zmíním.

Cílem seance, kterou vám teď přiblížím, je ujasnit si vztah k sobě (skutečnému Já), k lidem kolem vám (princip užitečnosti) a ke svým blízkým (partnerům, rodině, domovu) a nastavit je tak, jak si to přejete.  Všechny tři roviny jsou pro váš úspěch nezbytné. První vytváří základní předpoklady, druhá je zdrojem odměny (což nemusí být jen peníze a jiné hmotné statky) a třetí je zázemím, které k úspěchu také nutně potřebujete.

Seance má tedy tři obrazy, dnes bychom možná moderně řekli klipy, protože nejde o statické zobrazení, ale o příběh. Trojice v našem trojrozměrném světě vytváří stabilitu a je rovnováhou i pro vás.

Jak tedy na to? Najděte si klidný kout, kde vás nikdo nebude rušit. Nemělo by tam být moc světla, spíše přítmí nebo i tma. Posaďte se vzpřímeně na židli, ruce položte dlaněmi na kolena, chodidla opřete celou plochou o zem. Pusťte nahlas připravenou hudbu (ale jen tak, aby hlasitost nebyla nepříjemná a nerušila). Klidně a zhluboka dýchejte.

Pokud máte problém rychle se přenést do meditačního stavu, použijte klasické metody k jeho navození. Návodů najdete jistě spoustu, takže je zde nebudu opakovat. Obejdete-li se bez této přípravy, ale přece jen chvilku potřebujete, doporučuji dát na začátek prvního obrazu „náběh“: příjezd, pomalý příchod, zastavení a rozhlížení se…

V prvním obraze se setkáváte s Osobou. Nechte na její vůli, jak se vám představí, jak bude vypadat, co bude mít na sobě. Osoba je vaším rádcem a první obraz je určen k tomu, abyste kladli otázky, týkající se vašeho úspěchu. Nedozvíte se ovšem, jak to zaonačit, abyste zítra vyhráli ve sportce. Odpovědi jsou spíše obecnějšího rázu, mají vám ukázat cestu, ne vás vodit za ručičku a namočit nosem do úspěchu.

S Osobou se můžete setkávat na různých místech. Buď si je vyberete sami, nebo je určí ona. Moje zkušenost je například taková, že na přelomu roku mi oznámila změnu a místo lesa tu byl najednou opuštěný zámeček. V obou (zatím) případech je přítomen oheň – nejdříve jako vatra, později v krbu. Zřejmě je jako základní symbol síly, pro úspěch důležité.

Proč tuto postavu označuji neutrálně jako Osobu? Asi tušíte, stejně jako já, že se jedná o onu chytřejší a vědomější část našeho Já, tedy duši. Jenže tu si těžko někdo dokáže zosobnit a dát jí nějaké obrysy. Proto ten – i když neurčitý – odkaz na podobu, kterou přece jenom znáte, tedy lidskou postavu.

Délka seance je asi 5 až 7 minut. Zdá se to možná krátké, ale podle mé zkušenosti vymezený čas naprosto stačí. Ptejte se vždy na jednu věc, jinak to nejen nestihnete, ale odpovědi se vám popletou, zamlží a rychle je zapomenete.

Chcete-li získat odpovědi na konkrétnější problémy, můžete zkusit – v samostatném sezení – použít takzvaných „tří rádců“. Vytvořte si situaci, kdy sedíte u stolu s třemi osobami, kterých si vážíte a jsou vám příkladem. Například podnikatel může dejme tomu povolat k řešení Tomáše Baťu, Thomase A. Edisona a Emila Škodu, nebo kohokoliv dalšího podle svých postojů. Rozhodně se nemusíte bát, že jde o nějaké vyvolávání duchů ze záhrobního světa. A zkušenost je to rozhodně zajímavá.

Druhý obraz je určen pro setkání s lidmi, kterým jste svojí činností, prací něco dali. Nemyslím tím nějaké konkrétní osoby, spíše „zástup“.  Z něho se jistě mohou později určité tváře vydělovat, ale nesnažte se je tam hned na začátku dosadit. Nejde totiž o zobrazení „teď“, aktuální skutečnosti, ale budoucnosti. Přesto ji musíte pojmout jako realitu.

Proč tento obraz? Už jsem vás upozornil, že skutečný úspěch je založen na vzájemné výměně: vy lidem něco dáte a oni vám to zase něčím oplatí. Odměna může být různá, od peněz až po vyznamenání, uznání či poděkování – zkrátka taková, po jaké toužíte.

Hudebník si například může představovat, jak mu nabitý sál dlouho a dlouho tleská a po koncertu se mu lidé svěřují, že jeho hudba je nabíjí radostí na dlouhou dobu. Podnikatel zase peníze, které mu tito lidé platí.

Třetím obrazem se ujišťujete, že máte své zázemí – domov, blízké lidi, kteří vás mají rádi a podporují vás ve vašem úspěchu. Je to nesmírně důležité, protože se špatnými a nevyřešenými vztahy, neukotvení a rozervaní, nemáte čas ani chuť se soustředit na úspěch.

Představujte si tedy například, jak po setkání s Osobou a s lidmi, kterým jste dali nějakou hodnotu, přicházíte nebo přijíždíte domů, do svého bytu či vily (nebo dokonce zámku), jak vás zde v pozitivní atmosféře očekává milující rodina. A zakončete obraz tím, že uléháte do své postele, spokojení, šťastní, s hojností všeho.

Můžete namítnout, že většinu nebo nic z toho ve skutečnosti nemáte. Žádný automobil, kterým byste jeli domů, ani ten domov ne, o zástupu lidí, kteří by vám děkovali, ani nemluvě. To může být sice zdánlivá skutečnost, ale vzpomeňte si na citát z Bible, který jsem tu už jednou uváděl: „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.“ (Marek 11,24) To, co si představujete, už je. Proto se vám také stane, že se některé detaily vašich obrazů doplní samy bez vašeho přispění a možná i proti vaší vůli. Je to proto, že všechno, celý váš úspěch a báječný život je už v pomyslném skladišti připraven k vyzvednutí. A vy si jej berete právě pomocí těchto obrazů.

Slíbil jsem zajímavý příklad, teď tedy je nejvhodnější doba. Ve všech třech obrazech, kterými procházím, mám zatím na sobě – protože tyto řádky píši v únoru a i tam v zimních měsících panuje zima a leží sníh – teplou hnědou koženou bundu. Po podobném oděvu jsem nikdy zvlášť netoužil a přišlo mi divné, když se na mě poprvé objevil. Ale ať, řekl jsem si, když tam chce být, proč ne. Vždyť to nic neznamená. Pak přišly Vánoce, rozbalování dárků a v posledním balíku… Asi už tušíte, že jsem vybalil hnědou koženou bundu. A když mi navíc žena vyprávěla, jakým způsobem ji koupila, pochopil jsem, že takové náhody zkrátka existovat nemohou a také neexistují. Navíc je úžasně teplá a pohodlná, takže jsem si ji okamžitě oblíbil.

Kdyby šlo jen o bundu, byla by to pouhá kuriozita. Hovořím o ní proto, že jde o princip: projevuje-li se tato síla v detailech, jistě musí fungovat i ve velkých věcech, tedy v celém rozsahu. Můžete-li mít bundu, můžete mít i Nobelovu cenu nebo deset miliard. Protože však nic není zadarmo, musíte se ke svému světu propracovat. Jedna seance k tomu rozhodně nestačí. Když vám to nevyjde, nebo se necítíte dobře, můžete samozřejmě občas den, dva vynechat. Ale dlouhé pauzy svádějí k zapomnění a nakonec vám zbyde jen vzdálený sen, co tenkrát mohlo všechno být, kdyby…

Vidím svou budoucnost

Slíbil jsem, že vám ukáži, jak změnit nerovnováhu ve vaší mysli tak, aby ego bylo potlačeno a místo, kde se ještě donedávna rozvalovalo, obsadil duch. Minule jsem hovořil o firewalkingu (chození po žhavém uhlí). Je to jeden z případů, kdy je nezbytné vyloučit ego z rozhodování. Kdybyste totiž ponechali volné pole emocím, na žhavý „chodník“ nikdy nevstoupíte. Strach vám to nedovolí. A i když se na něj přece jen postavíte, spálíte se. Příprava, která samotné akci předchází, je proto zaměřena na zablokování ega a emocí. Před vstupem na žhavé uhlíky jsem v mysli žádné pohnutí necítil a ani na druhé straně mě nepřepadla radost. Ta přišla až později.

V případě této akce se ovšem ke změně vědomí používalo delšího působení nahrávky -  bubnování spojeného s hudbou. To si samozřejmě můžete zařídit i vy a doma (nepokoušejte se ovšem následně bez odborného vedení pobíhat po ohništi). Ale pro každodenní použití jde o nástroj poněkud nepohodlný.

Běžně se pro posílení práce s duchovní myslí doporučuje využít hladinu alfa, což je mozková frekvence nalézající se mezi bdělým stavem a spánkem. Zcela přirozeně se v ní tedy ocitáte nejméně dvakrát denně: ráno a večer. Můžete si ji ovšem navodit i uměle – buď s pomocí odpovídajících nahrávek, nebo i vlastní šikovností.

Jednou ze známých osobností, která tento stav využívala k hledání tvůrčích odpovědí, byl chemik Kekulé. Jistě ho znáte z hodin chemie na základní škole. Ve svém deníku popisuje, jak v hladině alfa nalezl řešení problému, který ho dlouho trápil, totiž uspořádání chemické struktury benzenu: „Otočil jsem židli ke krbu a začal klímat. Atomy mně začaly znovu tancovat před očima. Tentokrát se však menší skupiny zdržovaly v pozadí. Můj duševní zrak, vycvičený opakovanými představami tohoto druhu ke zvláštní vnímavosti, mohl nyní rozlišit větší struktury mnohočetné stavby; dlouhé řady někde jako by do sebe zapadaly, všechny se kroutily a točily hadovitými pohyby. Ale pozor! Co to bylo? Jeden z hadů uchopil tlamou vlastní ocas a obrazec mi zakroužil před očima, jako by se mi vysmíval. V tu ránu jsem se probudil jako světlem blesku…“

Když jsem si o hladině alfa a v ní prováděné vizualizaci přečetl poprvé, rozhodl jsem se, že to zkusím. Vysvětlení účinnosti znělo celkem racionálně a nevzbuzovalo u mě žádné pochybnosti. Je to jako s jízdou na kole, psalo se v knížkách. Když si udržování rovnováhy dostatečně uložíte do podvědomí, bude ji hlídat za vás, zatímco vy se můžete kochat krajinou a nemusíte myslet na fakt, že tak činíte na velmi vratkém dopravním prostředku. Stejně prý funguje i úspěch. Naprogramujte si ho do podvědomí a to vás pak přinutí, abyste úspěšní byli.

Každý den před spaním jsem si tedy poctivě představoval symbol úspěchu, který jsem zvolil: zbrusu nový mercedes. Vizualizace však neprobíhala bez problémů. Obcházel jsem to krásné velké auto, hladil karoserii, ale když jsem nakonec došel k vysoké zádi vozu, místo odpovídajícího symbolu luxusního automobilu jsem tam vždy objevil logo Škody. Bránil jsem se mu (vrcholem produkce naší tuzemské značky byla v té době Felicie, takže se mi nemůžete divit), ale marně.

Asi po třech měsících jsme byli s kolegou v mladoboleslavské automobilce, kam jsme dodávali zboží. Paní z nákupu se nás jen tak mimochodem zeptala, jestli nechceme vidět jejich nový model – Octavii. Odpoledne měl být představen nejvyššímu vedení z Wolfsburgu a veřejnost ho ještě ani koutkem očka nespatřila.  Nahlédli jsme tedy do sálu, kde jsem ke svému překvapení uviděl – „mercedes“ z mé vizualizace.

Za čtvrt roku mi opilý řidič zlikvidoval škodovku stopětku, zaparkovanou před domem. Musel jsem rychle sehnat náhradu. Shodou okolností jsem pár dní nato šel kolem autosalonu v jednom vzdálenějším městě a objevil tam Octavii s výhodným leasingem. S přispěním všech těchto neuvěřitelných náhod se tedy můj „sen“ nakonec splnil. I když ne přesně tak, jak jsem původně chtěl.

Tato příhoda ve mně vzbudila pochybnosti. Cožpak může sebelépe vizuálně naprogramované podvědomí vědět, jak bude vypadat utajovaný model automobilu? Dokáže opít souseda, posadit ho za volant a nasměrovat na zaparkovaný vůz? Nebo mě přivést k prodejně, která má jediná široko daleko na prodej Octavii? Vypadalo to, že tady funguje ještě něco navíc, co s jednoduchými fyzikálními souvislostmi nemá mnoho společného. Vždyť je to podobné, jako byste se naučili jezdit na bicyklu a on se pod vámi příště sám od sebe zhmotnil. Na to je podvědomí samo od sebe krátké.

Bohužel se mi nevedlo tuto metodu nadále využívat nebo rozvíjet. Důvod byl prostý – stále častěji jsem usínal hned na počátku vizualizace a hladina alfa rychle přešla do frekvence odpovídající spánku. Až po zmíněném přechodu žhavého uhlí jsem se znovu vrátil k otázce, jak tuto metodu vylepšit a usnadnit si její používání. A dostal jsem se přirozeně k meditaci.

Podle vědců z Bostonské univerzity dokáže i nepravidelné praktikování meditace změnit reakce amygdaly (centra emocí). Výsledky byly zjištěny za pomocí magnetické rezonance, takže je to i pro skeptiky dostatečně podložený fakt. Touto metodou tedy dokážete odstrčit ego od pomyslného emočního klavíru a začít na něm hrát sami. Což je sice velké plus, protože zjednáváte duši větší prostor, ale pořád ještě neodpovídá na otázku, jak tímto způsobem změnit svůj svět. Emoce jsou stále jen reakcí na realitu, nikoliv nástrojem k jejímu ovlivňování a proměňování. Ke všemu se ještě v souvislosti s meditací nejčastěji setkáte s požadavkem na ztišení a „vyprázdnění mysli“, ale vy naopak chcete něco určitého prosadit.

Narazil jsem také na potřebu klidu a ticha, bez vyrušování. Dnes to vůbec není samozřejmost. Můžete si naštěstí vypomoci meditační hudbou. Zajímavá věc, jakmile ji s vážným úmyslem začnete hledat, najde se sama. Alespoň já mám tu zkušenost. Kdysi jsem poslouchal elektronické skladby od Jean-Michela Jarreho, a když jsem na ně při hledání narazil, nepovažoval jsem je za pro daný účel nejvhodnější. Ale poslechl jsem si jednu z novějších a ejhle – ta muzika přesně vyjadřovala moje pocity. Jak říkám, našla se sama. Nesnažte se tedy teď rychle sehnat něco od Jarreho, pro vás je možná určena úplně jiná hudba.

Rekvizity jsou tedy připraveny a můžeme se pustit do realizace. Možná vás trochu zklame, jak je jednoduchá. Ale to je přece výhoda -  čím prostší metoda, tím použitelnější. A pro pochybovače mám připraveny zajímavé příklady ze života.