Představa o všemocnosti slov je v mnoha lidech
hluboce zakořeněná. Obvykle se domnívají, že stačí vyslovit tajnou formuli a
začnou se dít nevídané věci. Škoda, že to někdy nezkusí. Pak by pochopili, proč
se v bradavické škole musí Harry Potter a jeho spolužáci učit kouzlit, i
když by jim přece stačilo nabiflovat se správná zaklínadla. Jiní zase hledají
ve slovech informace o jakýchsi tajných dějinách nebo skutečné podobě tohoto
světa, která je prý před námi kýmsi ukrývána a zamlžována.
A tak se na internetu můžete třeba dočíst, že bibličtí
Samaritánci jsou ve skutečnosti Samárijci, což znamená SAM(otní)ÁRIJCI, čili
Slované. Kde se najednou vzali v Palestině, to už autorka neřeší. Z celé
Bible si totiž vybrala jen jednu pasáž a nevšímá si, že existovalo nějaké město
Samaří, podle něhož se zcela logicky Samaritánci nazývali. A že v tom místě
žijí, i když už hodně početně omezení, dodnes.
Nebo jsem se také dozvěděl, že andělé jsou vlastně démoni
pekel. Je to prý takto: Leg je vícerozměrná bytost světla, když tedy slovo
napíšeme pozpátku, máme tu vícerozměrnou bytost temna. Asi jako bychom tmě
říkali „oltěvs“. A protože ve slově angel najdeme to nešťastné gel (a před ním
neurčitý člen), je vše jasné. Proč
bychom k tomuto odhalení spiknutím temnot měli používat zrovna angličtinu,
to autor nepraví. Například v hebrejštině se totiž anděl řekne malach, což
znamená posel. Tomu také odpovídá řecký překlad: angelos.
Nebo jsem debatoval s jednou oddanou příslušnicí
církve adventistů. Těm dělá problém věta, kterou pronesl Ježíš k jednomu ze
zločinců, ukřižovaných s ním: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v
ráji." Adventisté ovšem neuznávají žádný očistec jako katolíci, všichni
mrtví podle nich budou vzkříšeni v poslední den a Ježíš tedy nemohl smrtelnému
člověku slibovat, že se za chvíli potkají v ráji. A tak si diskutující
upravila “závadnou“ větu přesunutím čárky takto: „Amen, pravím ti dnes, budeš
se mnou v ráji.“ Že Ježíš mluvil aramejsky a tedy bychom asi zásady českého pravopisu
v originále neuplatnili, ji nezajímalo.
Lidé tedy často překrucují, vytvářejí nebo vyhledávají
slova a jejich významy proto, že chtějí nějak potvrdit, v co věří. A ono
to samozřejmě jde. Stejně jako v případě úžasných tajemství, zašifrovaných
řečí čísel ve stavbě Velké pyramidy. Když si s tím dáte chvíli práce,
najdete tam i datum narození své babičky.
Zastánci učení o magické síle slova si samozřejmě od
počátků uvědomovali, že v různých jazycích znějí jinak. Proto třeba musely
být po velmi dlouhou dobu katolické mše jen v latině, aby nedošlo ke zkreslení
nebo odchylce. Můžeme se ovšem zeptat, proč právě latina, když jí v Ježíšově
době mluvili jen římští okupanti a evangelia byla napsána řecky nebo do řečtiny
nejdříve přeložena. V podstatě neexistuje jazyk, který by mohl být označen
za „ten pravý“.
Jsou tedy slova k ničemu? Zvláště když v každém
jazyce znějí jinak? Slova samotná ano, ale ne to, co vyvolávají. Slovo je totiž
vyjádřením obrazu nebo stavu naší mysli. Jestliže ho vyslovíme, současně na něj
reagujeme. Řekněte „koblížek“ a začnou se vám sbíhat sliny. Vyslovte „maminka“
a zaplaví vás pozitivní city. Slova tedy působí na emoce a ty jsou zase hybnou
pákou změn ve vesmíru. Není tedy důležité, jak slova znějí, z jakých písmen
nebo slabik se skládají a co nám připomínají. Důležité je, jak na nás působí.
Můžeme si to ukázat třeba na příkladu afirmací. Jestliže
je budete jen mechanicky odříkávat, výsledek se nedostaví. Teprve když to, co
říkáte, také znovu a znovu prožijete emocemi, začnou se věci měnit. Afirmace
tedy můžete používat v jakémkoliv jazyku, když víte, o čem jsou a dokážete
si je převést na citové obrazy.
Hledání tajných významů slov, temných sil v pozadí a
„skutečné“ podoby světa vás šťastnými neudělá. Ani chytrými ne, neboť taková
činnost se podobá bádání středověkých scholastiků, kolik andělů se vejde na
špičku jehly. Skutečný svět je takový, jaký si ho svým pozitivním přístupem a
vírou ve schopnosti své mysli uděláte. Člověk, který žije v neustálém strachu
ze slov, z temných sil, ovládajících skutečnost, nedokáže změnit vůbec
nic.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím
Žádné komentáře:
Okomentovat