Nedávno jsem s jedním člověkem diskutoval o
pozitivním myšlení. On se považuje za realistu a argumentoval tedy tím, že svět,
jak ho kolem sebe vidíme, má do ideálu hodně daleko. „Pozitivně myslet znamená
obelhávat sám sebe,“ zněl jeho názor. Nepostrádá to logiku. Nahlédneme-li do novin,
nebo když navštívíme nějaký zpravodajský server, moc pozitivních zpráv
nenajdeme. Říkat si za těchto okolností, že svět je nádherné místo k žití,
se zdá být poněkud mimo realitu.
Jenže si představte dva lidi, kteří stojí u okna a pozorují,
jak venku prší. První chtěl jít na koupaliště a má tedy špatnou náladu. Druhý
si dělal starosti s usychající úrodou a z deště se proto raduje. Jedna
a táž situace je pro někoho negativní a pro jiného pozitivní. Záleží tedy na
kontextu. Ale je tu ještě něco. Můžete být celý den vzteklí, že jste se nemohli
podle plánu vykoupat, ale můžete si také říci: „Dobrá, když prší, mohu si
udělat pořádek v garáži, stejně jsem na to pořád neměl čas.“
Pozitivní myšlení je volba. V každé situaci si můžete
vybrat, jak se k ní postavíte. Mnoho lidí ovšem považuje za svoji
povinnost zaujmout negativní postoj, protože jim připadá realističtější.
Představa světa naplněného zlem, intrikami a násilím je ovšem jen ukázkou, jak funguje
ovlivňování postojů. Média záměrně vybírají témata, u kterých předpokládají, že
čtenáře zaujmou. Ti je opravdu se zájmem čtou, protože odpovídají jejich
představě o světě. Představě, kterou si vytvořili na základě informací médií. A
kruh je uzavřen.
Představme si, že by noviny, televize a zpravodajské
servery na internetu otočily a začaly přinášet pozitivní informace. Konzumenti
zpráv by měli pocit, že svět se najednou změnil k lepšímu, ačkoliv by ve
skutečnosti byl pořád stejný. Negativní vidění tedy není o nic realističtější,
než pozitivní. Je to jen jiný úhel pohledu. A protože vidění světa vždy závisí
na osobních postojích, objektivita neexistuje.
Položme si otázku, proč tedy myslet pozitivně a ne
negativně, když jde tak jako tak o iluzi. Odpověď je jednoduchá. Negativní postoje
vám lepší život nezajistí. Je to podobné, jako byste někoho nenáviděli. On o
tom možná ani neví, zato vy se užíráte a ničíte si zdraví. I když budete čtyři
hodiny denně chrlit na internetových fórech nadávky na všechny špatnosti kolem
sebe, nezměníte tím vůbec nic – kromě snížení kvality svého života.
Prvním krokem k pozitivnímu myšlení je proto
filtrování správ a reakcí na ně. Skutečně potřebujete vědět, že na druhé straně
oceánu někdo zastřelil tři lidi a v jiné zemi zase bují korupce? Skutečně na to
musíte mít názor? S rozvojem komunikace jsme se začali domnívat, že jsme
povinni vědět, co se děje všude ve světě. Není to pravda. Navíc jsme se tím
pádem přestali zajímat o to, co se děje v naší blízkosti. Změňte proto „fokus“
a zaostřete nablízko.
Druhý krok si můžeme přiblížit takzvaným „tkaničkovým
efektem“. Natáhněte si na stůl tkaničku z boty a zkuste ji tlačit. Asi se
vám to moc nepodaří. Když ji však potáhnete, bude po desce klouzat zcela snadno.
Zaměření se na negativa tedy obvykle žádné výsledky nepřinese. Když ale začnete
vyhledávat pozitivní věci, svět kolem vás se změní.
V jedné pražské ulici, která do té doby přitahovala
spíš kriminálníky, se podnikatelé a obyvatelé rozhodli, že ji změní k lepšímu.
Místo bombardování úřadů stížnostmi, nebo nadávání na poměry, začali podnikat
konkrétní maličkosti, které z ulice udělaly příjemné místo k žití.
Za třetí je důležité, abyste věděli, čeho chcete v životě
dosáhnout. Komu stačí sedět před televizí a hltat zprávy, ten pozitivní myšlení
k ničemu nepotřebuje. Ale lidé, kteří znají své poslání a cíle, v něm
mají
nepostradatelný nástroj.