Vezměte svůj kříž

Křesťané říkají, že je třeba zapřít sám sebe a vzít na sebe svůj kříž. Jak už to tak bývá zvykem, v průběhu doby jsme si ten výrok tak nějak upravili a pochopili k obrazu svému. Takže když ho dnes slyšíme, představujeme si něco jako askezi, v každém případě věci ne moc příjemné a dokonce bolestné. Nezemřel snad Ježíš krutou smrtí právě na takovém kříži? Zřejmě tedy chce, abychom ho v tom alespoň nějak přibližně následovali. Naštěstí to není pravda.

Ano, Ježíš byl ukřižován. Jenže tvrdit, že šlo vlastně o jediný úkol jeho nedlouhého života, to je stejně pošetilé, jako kdybychom v životopisech významných osobností místo díla popsali jen jejich poslední hodinku. Kříž byl pouze součástí úkolu.

Není mým cílem teď tady rozebírat křesťanskou věrouku. Chtěl bych spíš ukázat na to, že vzít na sebe svůj kříž není nic strašného, nic, čeho bychom se měli bát. Znamená to najít a vzít si za svůj úkol, který zdaleka přesahuje naši soukromou sféru tužeb a přání.

Ukáži vám to na příkladech dvou známých lidí. Tomáš Baťa je ještě dnes mnoha lidmi považován za nelítostného vykořisťovatele. Propaganda minulého režimu stále ještě zamořuje dost a dost myslí, podobně jako dávno použité DDT do těchto dnů najdete v půdě. Málokdo ví, že Baťa byl v mládí zaníceným vyznavačem myšlenek L. N. Tolstého a považoval se za socialistu. Vyléčila ho návštěva strýce, také ševce. Bylo to v zimě, strýc neměl žádné zakázky, a tak i přes den ležel v posteli, aby ušetřil za otop. Hryzal přitom tvrdou paktu chleba. Tomáš Baťa z podobných zkušeností brzy pochopil, že pokud chce jemu a dalším lidem pomoci od bídy a hladu, musí sám být úspěšným podnikatelem. Jen tak jim může dát práci a zajistit budoucnost.

Firma pro něj nebyla cílem, ale nástrojem. Cíl vypadal takto: Hospodářsky zajistit své spolupracovníky (tak zaměstnance oslovoval) a postarat se, aby se všichni lidé na celém světě měli do čeho obout.

Druhou osobností je Steve Jobs. Řekli byste, že jeho životním cílem bylo postavit firmu Apple na nohy (poté, co se do ní v roce 1997 vrátil) a vydělat co nejvíce peněz. Obojí se mu ostatně podařilo. Jenže pro Jobse to opět byly jen pracovní nástroje. Neměl totiž v úmyslu nic menšího, než změnit svět. A to ne až v době, kdy si všichni kupovali iPody a iPhony. Už v roce 1983 řekl Johnovi Sculleymu z firmy Pepsi-Cola, když ho lákal do Apple: „Chcete prodávat do konce svého života sladkou vodu? Nebo chcete pracovat se mnou a pomoct mi změnit svět?“

Udivuje mě, kolik lidí – a zvláště těch, kteří se vydávají za duchovně zaměřené – je schopno se takovým cílům vysmát. Jedni je považují za přízemně materiální, druzí za naivní a přehnané. Když se jich ovšem zeptám na jejich mety, mluví cosi o sebezdokonalování. Obávám se, že tito zdokonalení duchovní velikáni nejsou v mnoha případech schopni pomoci ani sobě, natož druhým.

Skutečnost je taková, že všichni můžeme změnit svět. Všichni se můžeme postarat o prosperitu tisíců svých bližních. Chce to jen přestat se nimrat v omezeném okruhu svého já, vzít na sebe svůj kříž jako úkol a jít za ním. Hořet pro něho na 100%, postavit na něm svůj život i vlastní prosperitu. Ne, lehké to rozhodně není. Zapřít sám sebe, jak říká křesťanství, skutečně musíte. Ale nejde o askezi. Zapřete své sobecké ego, které vám našeptává, že máte právo dělat osm hodin denně nebo méně a brát za to hodně peněz. Že máte právo zbohatnout, protože peníze potřebujete. Že vy ten svět nevytrhnete, tak proč se zvedat od televize.

Tak tedy: Kdo chcete být v životě úspěšní, zapřete sami sebe, vezměte svůj kříž a vydejte se na cestu.

↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓